Ohlušující ticho

16. března 2014 v 12:21 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Je ticho, ohlušující ticho. Sedíme tu naproti sobě a já zjišťuji, že mi nemáš, co říci. Prostě jen mlčíš. Mlčíš a čekáš, že já začnu mluvit, jako vždycky. Ale já nemůžu. Najednou jako by mi došla slova. Vše, co jsem ti kdy chtěla říci, se zdá najednou tak nepodstatné a zbytečné. A tak dobrovolně nechávám ticho, aby nás oba dál užíralo. Nechávám ho, aby z nás vysálo všechny ty hezké vzpomínky. Nakonec nás to ticho stejně uvězní a už nepustí.
Snažím se pochopit, jak přemýšlíš a na co vůbec myslíš. Kde jsou ty časy, když jsem to mohla vědět, aniž bych se musela ptát. Tenkrát jsme mluvili o všem a teď už nemluvíš o ničem. To tady nastává to ticho, to ohlušující ticho.
Unavuje mě mlčet, unavuje mě se ptát. Nevím, kdy to začalo, ale vím, že teď to končí. Právě teď! Mrzí mě, že to musí takhle skončit. Ale už nic jiného nezbylo. Celý můj život doprovázela slova a teď je to všechno pryč. Tichem to začalo a tichem i končí. Ticho je můj osud, ticho je má smrt…


Je to krátký článek napsaný jen tak z nudy, ale snad vás i tak něčím zaujal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 16. března 2014 v 14:14 | Reagovat

Hezký, ale smutný článek :(

2 Lady≈Claire Lady≈Claire | Web | 17. března 2014 v 22:06 | Reagovat

Moc pěkné :)
Sice je to krátké, ale perfektně to navozuje atmosféru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama