close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(36)

6. března 2014 v 21:44 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Držela jsem se Marka pevně, abych nespadla, jel totiž jako správný šílenec. Aby toho nebylo málo, jen Becky věděla přesné souřadnice a rozhodla se zabrzdit až na poslední chvíli. Markův snowboard sice také zastavil, ale my dva už ne. Přeletěli jsme přes něj a spadli do sněhu. ,,Au." ,,Jsme na místě..no možná jen o pár kroků." Becky chodila kolem dokola a snažila se najít to správné místo.
Becky: Vernon mnou zacloumal. ,,Co je?" ,,Becky? Možná by ses měla podívat na tohle." Naštvaně jsem se k němu otočila. Vyrušil mě zrovna, když jsem byla tak blízko! Náhle jsem spatřila obří lavinu valící se přímo k nám. ,,A do háje!" Vykřikla jsem jako poslední. Všichni jsme se semkli k sobě. Prakticky jsme čekali na to nejhorší.
Vlna sněhu nás smetla a odhodila hezky daleko. Jediné, na co jsem se soustředila, bylo udržet se s nimi pohromadě. Držela jsem se tak pevně, až jsem do jejich rukou zatínala nehty. Snažila jsem se to nějak ustát.
Po několika děsivých minutách to přestalo. Dopadli jsme na zem a hned nás přikrylo obrovské množství sněhu. Sotva jsme se dokázali pohnout. Odhrnuli jsme co nejvíce sněhu, abychom vytvořili trochu místa. ,,Všichni v pořádku? Nějaká zranění?" Kontrolovala jsem, jestli jsou vůbec ještě naživu. Chvíli se rozprostřelo ticho, až mi z toho lezla po zádech husí kůže. ,,Jo, asi jsem v pořádku." Rozkašlal se Vernon. ,,Já nejspíš taky." Uslyšela jsem Mel, kterou jsem neviděla, protože byla přímo za mnou. ,,Marku? Co ty?" Rozhlédla jsem se a spatřila ho úplně v rohu. Zpozorněla jsem. ,,Moje hlava..bolí mě." Zřejmě do ní pevně narazil při tom pádu. ,,Ale žiješ!" Namítla jsem.
Ještě jsme se pomalu vzpamatovávali z toho, co se stalo, a už nás to tu začalo děsit. ,,Jak se odsud dostaneme?" Zeptala se Mel a já se zarazila, protože jsem si uvědomila, že žádná šance se odsud dostat není.
Melisa: Jestli Becky něco opravdu dobře šlo, bylo to uklidnit lidi. Přesvědčovala nás, jak se to vyřeší a že budeme v pořádku. Problém byl, že její oči říkaly něco jiného. Já jsem v nich viděla ten strach z naší situace. Nevěděla jsem, co můžeme dělat. Nechtěla jsem tu jen tak čekat na smrt.
Za chvíli už jsme byli pěkně promrzlí. Ani jsme se nesnažili něco dělat. Telefony neměli signál a my neměli sílu, abychom prostě jen tak zvedli všechen ten sníh, co je nad námi, a odhodili ho pryč. Bylo to nemožné. A já pomalu sledovala, co to dělá s naší psychikou.
Becky: S Vernonem jsme se tiskli k sobě, abychom se zahřáli, ale zrovna dvakrát to nepomáhalo. Byla tu hrozná zima a sice jsme to tu zadýchali, ale ani tak nám to životy o moc neprodloužilo. Bylo my jasné, jak můžu zachránit aspoň Vernona. Rozepnula jsem si bundu. Cítila jsem, jak se pod ní dostal mráz tak silný, až mě štípal. ,,Becky, co to děláš?" Vytřeštil oči. ,,Tohle ti pomůže." Přehodila jsem ji přes něj. ,,Proč mi to dáváš?" ,,Aby ti bylo teplo!" V jeho očích se jiskřily slzy. ,,Pak ale ty umrzneš." Zakroutila jsem hlavou. ,,Na tom nezáleží. Záleží mi na tom, abys přežil." ,,Mě ale na tobě záleží!" Hned ze sebe mou bundu sundal a vracel mi ji. ,,Zahřej se." ,,Nepotřebuju to." Snažila jsem se nedrkotat zuby při mluvení, aby nepoznal, jaký zima mi doopravdy je. ,,To je mi fuk! Prostě si to vem na sebe a neblázni." ,,Takhle umřeme oba!" Štvalo mě, že se ode mě nechá zachránit. ,,Tak zemřeme! Aspoň zemřu šťastný..zemřeme spolu!" Protočila jsem oči. Paličatý ale romantický.

Melisa: Zatím co se Becky s Vernonem hádali, kdo si zaslouží přežít a Mark se klepal v rohu, já jsem se stále snažila přijít na to, jak přežijeme všichni. Pak mě něco napadlo. Nebylo to sice nějak světoborné, ale tonoucí se stébla chytá. ,,Hej lidi, co kdybychom to zkusili prorazit." Ostatní už byli s touto situací smířeni, tak se na to dívali skepticky. ,,Jo a jak asi. To nemůže vyjít!" Řekl Mark polohlasem a očima zůstával zabořený do země. ,,A co, když jo! Zkusíme to, prosím." Zvedl se. Becky taky a pomohla i Vernonovi postavit se. ,,A co máme dělat?" Řekl Vernon mým směrem. ,,Stačí, když vyskočíme. Třeba to půjde." Becky přikývla. ,,Tak na tři?" Přikývli. ,,Jedna, dva tři!" Výskok! Prudký náraz a malá prasklina na stropě. ,,Možná, že se to přeci jen podaří." Řekla nadšeně Becky. ,,Takže raz, dva tři!" Další skok. Teď už se všechno otřáslo…sice jen nepatrně, ale otřáslo. Začala jsem věřit, že se odsud vážně dostaneme. Další skok. Tentokrát mi to podklouzlo a já se spíše snažila udržet, než prorazit si cestu ven…a v ten moment jsem spatřila tak trochu problém. Nejen, že praskal strop, ale i podlaha! ,,Mel, vychází to!" Radovali se. ,,Počkat!" Vykřikla jsem, ale už bylo pozdě. Jen já jsem viděla, jak se probořila podlaha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

S kým jste prožili váš nejlepší den?

S rodinou. 14.3% (2)
S přáteli. 78.6% (11)
S partnerem/partnerkou. 7.1% (1)
Sami. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama