Becky: Pod Vernonem náhle praskl led a on padal. Rychle jsem po něm stáhla ruku a chtěla ho chytit. Jenže mi to nevyšlo. ,,Ne, Vernone!" Nahnula jsem se do té díry, která po něm zůstala. ,,Co to sakra bylo?" Otočila jsem se na Melisu. ,,Netuším." Mark se hrnul ke mně, aby také něco viděl. ,,Páni, je to hluboký." Obdivoval ten tunel, kterým Vernon propadl někam bůhvíkam. ,,Jo to je." Byla jsem jako bez dechu. Nedokázala jsem si představit, že by měl Vernon zemřít. ,,Možná bychom tam měli taky skočit." Navrhl Mark. ,,To ses zbláznil, ne? Ani nevíme, jestli to přežil Vernon a ty si tam chceš prostě skočit?" Naštvala se Melisa. ,,Vlastně já jo! Chci jít za ním, ať už je naživu nebo ne." Řekla jsem a skočila.
Jela jsem tunelem a dokonce jsem si to i užívala. Bylo to jako jet takovým zmrzlým tunelem. ,,Wohou!" Radovala jsem se tou jízdou. Když jsem byla asi v polovině, uslyšela jsem Vernonův hlas. Až mi z toho poskočilo srdce. ,,Jsem v pohodě! A je to tu..wau! To musíte vidět.." Sotva to dořekl, už jsme ho uviděla. Blížil se konec té nebezpečně rychlé jízdy. ,,Bachááá." Vykřikla jsem a narazila do něj, až se mnou přelétl na zem. ,,To byla rychlost." Smál se. ,,No jo..mě se prostě nezbavíš!" Usmál se a políbil mě na čelo.
Melisa: Po tom, co Becky skočila, jsem se otočila na Marka. ,,Vidíš to?! Ty seš blbec!" Praštila jsem do něj. ,,Hej! Já nemůžu za to, že se všeho bojíš." Usmál se tím svým otravným způsobem. ,,Já si jen vážím svého života a nemůžu za to, že ty zřejmě ne!" Zlostně si odfrkl. ,,No ták! Pojď do toho.." Přemlouval mě. ,,Ani náhodou. Já si rozhodně nemyslím, že nejlepší cesta ven je zajít ještě hloub." Naklonil hlavu na stranu. ,,Jak chceš!" Strčil do mě. ,,Mááárkůůůů, já tě zaaabijůůů!" Křičela jsem při té hrůzné cestě dolů. Celou dobu jsem se v tom tunelu otáčela kolem dokola. Snažila jsem se udržet si nějaký směr a stabilitu, jenže se mi to nedařilo. Slyšela jsem, že za mnou padá i Mark a s tvrdým nárazem jsem pak vyletěla ven z tunelu. ,,Vernone." Hlesla jsem, když jsem ho uviděla. ,,Rád vás tu vidím." Usmál se při pohledu na můj naštvaný obličej a Markův vysmátý. Určitě si to domyslel. Myslela jsem, že se zblázním, ale třeba jsme se takto mohli dostat ven. Uvidíme.
Becky: Pak jsme se všichni octili na přímo nádherném místě. Byl tam všude led. Kolem se to blyštilo a zářilo. ,,Je to tu kouzelný." Prohlížela jsem si všechno kolem. Lesk mě až štípal do očí, ale nedokázala jsem se na to přestat dívat. ,,Pojďte sem!" Mával na nás Mark. Hned jsme tam přiběhli. Ukazoval na zamrzlé nádobí. Byli tam talíře, skleničky, cukřenka a hrníček. ,,A co je támhle?" Melisa se rozeběhla o kousek dál. Viděli jsme další a další zamrzlé věci od židlí po šperky a malé věci, u kterých se ani nedalo přes ten led poznat, o co jde. ,,Asi jsem na to přišla." Řekla po procházení všemi možnými ledovými místnostmi a prohlížení všech zamrzlých věcí Melisa. ,,Přišla si na co?" Zeptal se jí Vernon právě stojící u zamrzlého srdce s fotografií uvnitř. ,,Tady sou různé zamrzlé věci odněkud..a nejspíš by tu měly být i ty ledové oči." Musím uznat, že mě to při tom všem obdivování ani nenapadlo. ,,Jo, to je dost možný!" Pak jsme se prostě rozprchli hledat je.
Ani jsem si nestihla dělat starosti, jestli se takhle neztratíme a už na nás Melisa zase volala. ,,Našla jsem je!" Sběhli jsme se k ní. Když jsem ty oči spatřila, nemohla jsem tomu uvěřit. Něco mě na nich přitahovalo. Byly tak nádherné a tajemné..a jak se leskly! ,,Jsou úžasný." Hlesla jsem hlasem. Vernon byl úplně užaslý nad tím vším. ,,Nerad vám kazím náladu, ale jak je z toho ledu dostaneme?" Zeptal se Mark. ,,Vysekáme je." Usmála jsem se. ,,Máte něco, čím to vysekáme?" rozhlédla jsem se, jelikož nic takového jsem poblíž neviděla. ,,A co ty lyže?" Napadlo Mel. ,,Problém je, že jsou teď někde ve sněhu..můžou být kdekoliv a jakkoli daleko." Pak jsme se všichni zarazili.
Za nedlouho přišel Vernon s úžasnou věcí. ,,Páni! Někdo při nás asi stojí." V rukou držel kus dřeva-nejspíše to byla noha stolu nebo židle. ,,A ty myslíš, že to ten led rozbije?" Pobaveně jsem se usmála. ,,Jo." Vzal ten kus a začal s ním mlátit do kusu ledu, kde byly zamrzlé ty oči. Odletovaly z něj malé kousky ledu, ale ze dřeva ještě více třísek. ,,Můžu si to půjčit?" Navrhl Mark, který už se nemohl dočkat, až se předvede. ,,Fajn." Podal mu dřevo a ustoupil stranou. Jednou silnou ránou se dřevo rozpůlilo a z ledu se stala spousta malých střípků, co se rozletěly kolem. K Melisiným nohám se dokutálely dvě ledové kuličky, oči. ,,Působivý!" Řekla a sebrala se. ,,Docela studí." Nastavila jsem kus hadříku a spolu s očima jsme ho dala do krabičky, kam jsem ještě přisypala pro jistotu několik kousků ledu, aby se třeba náhodou ty oči neroztály. ,,Dobrá práce, lidi!" Plácli jsme si. Teď už jen najít cestu ven.








Moc pěkné :) Píšeš vážně skvěle!