Zbytek párty si pamatuji jen matně. Vím, že jsem toho hodně vypil a domů jsem přišel pozdě. Jenn pak byla celý večer hodně upovídaná a veškeré zábrany šly stranou. Sice by se jí to asi moc nelíbilo, ale konečně se více odvázala. V jejím případě ty drogy nebyly snad ani na škodu…teda kromě toho, že každou chvíli se začala nekontrolovatelně smát, pak jí přepadla únava a pak byla zase v pohodě.
Ráno jsme se vzbudil v první světě. Šel jsem do školy a byl připraven na nejhorší…to ale ještě mělo přijít. Ukázalo se, že čím více mě mají rádi v druhém světě, tím více mě v tom prvním nenávidí. Musím říct, že každý den v prvním světě je pro mě utrpení, ale co mám dělat? Prostě se neprobudit? To by asi nešlo.
Sedl jsem si do lavice, připravil věci a čekal na zvonění. K mé lavici přišel Jerry a shodil mi věci na zem. ,,Co děláš, vole?" To bylo určené mě? Co asi dělám? ,,Nic." Protočil jsem oči. ,,Co mě mlátíš?" vyhrkl najednou. ,,Já tě nemlátim." ,,A už zase!" Zatvářil se dotčeně a vrazil mi jednu do obličeje. Začali jsme se rvát. Právě jsem mu vlepil jednu pěstí přímo do oka, když přišla do třídy Jenn. Jerry jí věnoval nepříčetný pohled, jako by už jen dívání se na mě provokovalo k ráně od něj. Otočila se.
O hodině se mi ze rtu spustila krev. Na otázky učitelů jsem odpověděl, že jsem nedával pozor a vrazil do dveří. Podle mě věděli přesně, co se tady děje, když jsem měl před měsícem rozthnlé obočí a předtím zase naražená čelist, která měla moc pěkné zabarvení. Naštěstí vysvětlit to doma nebyl až zas takový problém. Táta vyrůstal v partě, kde se prali pořád, takže to vůbec neřešil a máma se mě akorát vždy zeptala, jestli mě to nebolí a případně mi na to dala led..pokud jsem teda tu bolest přiznal.
V druhém světě jsem musel jít prožít ten samý den, ale v jiné společnosti. Ve škole mě každý vítal poplácáním po rameni a hlasitým pozdravem. Celá třída mi mávala a všichni byli očividně rádi, že mě vidí. Očima jsem zabrousil po místnosti a hledal jsem Jenn. Nikdy nebyla.
,,Kámo, včera byla hustá párty!" Smál se Jerry. Pohled na něj mě stále ještě dost znervózňoval. ,,No to teda! Nakonec nebyl tak blbý nápad jí tam vzít." Tím Lisa myslela zřejmě Jenn. ,,Jsem vám to řikal…a v čem to vlastně bylo tak skvělý? Mám totiž trochu okno." ,,No taky si toho dost vypil." Prohlásil někdo ze spolužáků. ,,Tak, nejdřív, když už to zabralo, nám všem vynadala do debilů, ale pak se začala strašně smát sama sobě, napráskala nám na sebe, že se bojí pavouků a že nás všechny hrozně miluje, pak říkala, jak umřela, což bylo docela divní a že byla na svým pohřbu a hned na to se hrozně smála, až spadla ze židle. Další čtvrt hodinu se snažila vylézt zpátky a mlela úplně z cesty, pak si chtěla objednat špagety, ale jaksi je tam asi těžko budou mít, co, tak že mají rozdrtit slaný tyčinky, přilít horkou vodu a udělat jí kaši. Jsme byli úplně mrtví. Když jí to tedy přinesli, všichni bili natěšení, až to sní, ale ona místo toho prostě přímo před námi usnula s obličejem v tý kaši. Už jsme mysleli, že je konec, ale ona pak prohlásila, že jde domů, šla na záchod, tam se snažila bůhví co otevřít klíčema a nakonec vytuhla na podlaze." Polkl jsem knedlík v krku. Netušil jsem, že by to mohlo být až tak zlí, ale pak začala spolužačka s tím, že bychom si to měli někdy zopakovat s větší dávkou a že konečně ta kráva bude k něčemu. Divil bych se, kdyby Jenn přišla do školy… Bylo mi jí líto. Musela se cítit hrozně a mohl jsem za to já. Ah jo, já jsem vážně kus vola..teď už aspoň vím, že jsem si tu nakládačku od Jerryho v prvním světě něčím zasloužil.
Najedou mě napadlo, že by můj čin v tomto světe mohl zničit to, čemu se sotva dá říkat přátelství, v tom prvním. To nechci..
Zvonilo. Koukal jsem na místo, kde vždy seděla a koukala se z okna ven. Teď tam bylo takové prázdno. Jakmile učitelka přišla do třídy, hrklo ve mně. Ona vážně nepřišla. Co se jí asi mohlo stát? Neměl jsem ani čas o tom pořádně uvažovat, protože mě učitelka zavolala k tabuli. Měl jsem udělat..no už si ani nepamatuji, co. Každopádně je důležité to, co se stalo potom. Byl jsem asi v polovině…toho, co jsem měl udělat, když se otevřeli dveře a já uslyšel ten známí hlas. ,,Omlouvám se, že jsme přišla pozdě, ale byla jsem u doktora." Jenn! To byla Jenn! Prudce jsme se otočil po jejím hlase a byl jsem šťastný, že se jí nic nestalo.








Wow, super :3 Dávej tenhle příběh prosím častěji :)