close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (34)

4. dubna 2014 v 21:44 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Po nádherném večeru s Terencem jsem se vrátila domů. U stolu seděli rodiče, což bylo v tuto hodinu nezvyklé. Chtěli si promluvit. ,,No jen si sedni." Přistrčili ke mně židli a já si nechtěně sedla. ,,Nemáš zrovna ohromující známky." Konstatoval táta, který se o mé známky na základní škole vůbec nezajímal. ,,No jo, ale teprve si zvykám na gymplu a musím se naučit nějak systematicky připravovat." Snažila jsem se z toho vymluvit. ,,Už by si ale měla zabrat. Nebo na to snad nemáš?" Zarazila jsme se. Opravdu jsem na to neměla? ,,Kdyby ses pořád netoulala venku!" Dodala mamka. ,,Já to zvládám, mám to pod kontrolou a pokud mě omluvíte, půjdu spát, ráno se chci ještě kouknout na matiku." Zvedla jsme se od stolu a odešla jsem pryč.
Druhý den jsem o tom ale musela více a více přemýšlet. Nechtěla jsem se vzdát Mikova přátelství ani Terence. Nechtěla jsem si mezi nimi dvěma vybírat. S Mikem jsem mohla být na veřejnosti a nemusela jsem snášet ty hrozné pohledy, co se mi přímo zabodávaly do zad, když jsem byla s Terencem. Na druhou stranu s Terencem mi bylo tak hrozně dobře a uměl mě vždycky tak povzbudit a uklidnit. S ním jsem se cítila, jako bych to opravdu byla já a nemusela jsem se přetvařovat.
Ve škole mi to pořád vrtalo hlavou. Mike poznal, že se mnou něco je a hned se vyptával, co se stalo. Neřekla jsem mu nic, jen, že musím zabrat ve škole a budu se muset učit. Proto mě taky po obědě šel doprovodit na autobus a ani mě nepřemlouval, abych zůstala.
Doma jsem pak došla k tomu nejhoršímu a nejtěžšímu rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Mike mi pomáhal a kromě Heather, která se mnou jen občas promluvila, byl ve škole jediný, s kým se dalo přátelit nebo vůbec bavit o normálních věcech. Terence byl možná jen poblouznění…nádherné poblouznění! Miluji ho, ale kde mám vzít jistotu, že to tak bude napořád? Ani nevím, jestli je to ten pravý. Prostě se s ním budu muset rozejít. Vím jistě, že bych totiž naše stýkání nedokázala omezit a všechno by zůstalo tam, ke to je-na mrtvém bodě.
A tak jsem se ve čtvrtek, den, který si navždy budu pamatovat, sešla s Terencem. Byl tak šťastný, že mě vidí. Rvalo mi srdce dívat se na něj. ,,Ahoj." Chtěl mě políbit. Uhnula jsem. Nemohla jsem mu přeci jen tak dát pusu a pak říct, že je konec. ,,Děje se něco?" Divil se. Samozřejmě, že mu moje chování přišlo neobvyklé. ,,Tak trochu jo." Sedl se ke mně a objal mě. Tomu jsem se nebránila..věděla jsem, že mi to bude hrozně chybět. ,,Prosím řekni, že už se netrápíš kvůli škole. Je to zbytečný, vezmi si příklad ze mě." Usmála jsem se. On to ve škole hodně flákal a proto je také jedním z neodstrašujících případů, které nám na základní škole předkládali. Většinou s hóódně povrchním tónem v hlase. ,,Jen to řekni našim, určitě budou souhlasit." Sklopil oči. ,,Prosím nekažme si tímhle tuhle chvíli." Navrhl a ještě jednou mě k sobě přitiskl a dal mi sladkou pusu na čelo. ,,Terenci, já ti musím něco říci," Otočil se tak, že jsem viděla přímo do těch jeho modrých očí. ,,Jde o to, že už prostě nemůžu dál. Když jsem s tebou, myslím na školu a když jsem ve škole, myslím na tebe. Vím, že se ani na jedno nedokážu pořádně soustředit, když je tu i to druhý…a podle všeho nemůžu jen tak odejít ze školy," Polkla jsem. Nešlo mi to ani vyslovit. ,,Vím, že si toho pro mě hodně obětoval a vím, že ti tím ublížím, ale nedělám to ráda. Musíme se rozejít." V jeho očí se zaleskly slzy, ale ani nestihly stéci po tváři, protože si je tak rychle otřel. Prudce se zvedl z lavičky, jako by ho snad kousla. ,,Máš pravdu, ublížíš mi tím. Ale už na začátku jsem věděl, že tohle celé mezi námi je hrozná hloupost..a teď se to potvrdilo." Při těchto slovech už jsem brečela taky. ,,Zbohem." Mávl rukou směrem ke mně. ,,Terenci," Zavolala jsem na něj. Prudce se otočil. ,,Co ještě chceš?" Vrátil se dva kroky směrem ke mně, ale blíž už jít nehodlal. ,,Prosím, neměň se kvůli nikomu. Chci, abys zůstal takový, jaký si, protože pro nějakou holku, tu pravou, budeš takhle dokonalý..tak jako si byl pro mě." To už jsem brečela tak silně, že jsme pro slzy ani neviděla, jak odchází. ,,Neboj, takovou chybu už nikdy neudělám." Pádil pryč.
Zůstala jsem tam sedět. Prostě jsme seděla a brečela a nadávala si, že jsem hloupá. Jsem si jistá, že bych tam pláčem strávila i celou noc, kdyby nezačalo pršet a já nemusela domů. Doma jsem se nějakým záhadným způsobem chovala naprosto normálně. Rodiče si ničeho nevšimli…ani nemohli.

Večer jsem napsala Beth, že se potřebuji sejít a ráda bych jí tento pátek viděla. Nepsala jsem jí důvod, aby se tím netrápila ještě ona, když byla moje jediná podpora. Cítila jsem se provinile už i za to, že se zítra bude taky trápit kvůli mně..tolika lidem nakonec ublíží moje rozhodnutí… Jen doufám, že jí se vede dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama