close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (35)

20. dubna 2014 v 22:22 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Než přišla Beth, nalila jsem do sebe dvě kafe. Byla jsem hrozně nervózní. ,,Ahoj, promiň, že jdu pozdě, zdržela jsem se." Konečně jsem jí uviděla. ,,Ahoj, to je dobrý." Aspoň jsem měla čas si to všechno promyslet. ,,Tak co se děje?" ,,No..rozešla jsem se s Terencem." A bylo to venku. ,,Cože?" Beth se také tvářila překvapeně. ,,No nějak jsem nezvládala školu a vůbec. Naši na mě tlačili a já jsem se bála. Nechtěla jsem o něj přijít, ale neměla jsem na výběr." Už se mi zase chtělo brečet. ,,To je mi líto. Vážně jsem vám to přála. A jak to vzal?" ,,Tak špatně, jak jen mohl. Naštval se a odešel. Určitě mě nenávidí..nenávidím se taky." ,,Ne," Uklidňovala mě Beth. ,,takhle nesmíš myslet. Bude to zase dobrý, uvidíš. A to, že to s Terencem nevyšlo, neznamená, že už nikdy s nikým nebudeš šťastná, koukni se na mě a Maisona." Přikývla jsem. Měla pravdu. Beth a Maisonovi to spolu tak slušelo..možná právě proto, že to nevzdala.
S Beth jsme si povídali ještě několik hodin a pak jsme se rozloučili. Já jsme se vrátila domů, otevřela učebnice a dala se do učení. Fakt mě to vůbec nebavilo, ale moje známky opravdu nebyly nejlepší a já musela našim dokázat, že na gympl mám.
Ve škole jsem byla hrozně unavená. Mike mě musel každou chvíli kontrolovat, jestli jsem neusnula. ,,Náročná noc?" Zasmál se. ,,Tak nějak..ale ne v tom smyslu, jak si myslíš ty." Mike se divil. ,,On je ještě nějakej jinej smysl?" Přikývla jsem. ,,Moc jsem toho nenaspala, protože jsem musela přemýšlet nad tím, co jsme udělala." Vykuli oči. ,,A co si provedla tak hroznýho?" ,,Rozešla jsem se s klukem, kterého jsme milovala. Byl úžasnej a já..mám pocit, že bez něj jsme tak nějak..no jako bez duše." ,,Když byl tak skvělý, tak proč ses s ním rozcházela?" Sklopila jsem oči. Na tuto otázku jsem se sama sebe ptala několikrát. ,,Tak to já nevím."
Po obědě ve školní jídelně mě pak chtěl Mike vzít do skateparku. ,,Aspoň tě přivedu na jiné myšlenky." ,,Ne! Já tam nemůžu." Asi jsme ho svou odpovědí, kterou jsme tak trochu zakřičela, překvapila. ,,Proč ne? Stalo se něco?" ,,Mohla bych ho tam potkat. Můžeme jít někam jinam?" ,,Tak dobře."
Šli jsme kolem hřiště, kde jsem si hrávala jako malá. ,,Tady už jsem dlouho nebyla. Změnilo se to tu." Překvapeně jsem si to tam prohlížela. ,,Já vím, rád jsem sem chodil." Posadili jsme se na houpačky, co byly naproti sobě. Pozvolna jsme se začínali houpat. Přitom jsme si povídali. Na to, jak moc času jsme spolu trávili, jsme toho o sobě moc nevěděli.
Mike se na mě podával tím svým šibalským pohledem a položil mi otázku, kterou bych zrovna do něj neřekla. ,,A s kolika kluky jsi chodila?" ,,Co?" ,,To víš, aby řeč nestála.." Rozpačitě jsme zamrkala. Nikdy jsme o takové věci neuvažovala a už vůbec by mě nenapadlo, že to někomu budu povídat. ,,Další otázka." Navrhla jsem. ,,Proč se o tom nechceš bavit?" ,,Proč jo? To vážně nemáš jiný téma?" Zhluboka se nadechl, jako by ho snad má reakce zklamala. ,,Oblíbený jídlo?" ,,To je lepší." Usmála jsem se a s radostí jsem odpověděla.
Za týden můj brácha něco chytil a já jsem ho musela celé ředitelské volno hlídat. Upřímně jsem si představovala volné dny úplně jinak.
S bráchou jsme se doma nudila, takže mi Mike nabídl, že se staví, aby mě rozveselil. Když brácha usnul, napsala jsem mu a za pár minut už mi ťukal na dveře. Otevřela jsem. ,,Ahoj." ,,Čau, jak se máš?" Objal mě a já ho vzala dovnitř. ,,Už dobře."
Vzala jsme ho k sobě do pokoje, když brácha spal v obýváku. ,,Tak co budeme dělat?" Sedla jsme si na postel a čekala, co bude. ,,No vlastně, nechtěla bys v pondělí někam zajít? Třeba na pizzu nebo tak?" ,,Musím se učit. Pořád mám známky docela bledé…naši chtějí, abych si nejdřív opravila známky a pak mě nechají být." Protočil oči. ,,A co kdybych ti řekl, že pro tebe má překvapení?" ,,Tak bych ti řekla, jestli mi to můžeš říct teď." Usmála jsem se. Nechápala jsem, proč s tím nadělá tolik tajností. ,,No tak! Klidně ti dám opsat pár další testů, ale prostě pojď, jo?" Po dlouhém přemlouvání jsem souhlasila.
V pondělí jsem se z Mika snažila dostat, co že to je za překvapení…neúspěšně. Těšila jsem se, až mi to konečně řekne. Neustále mě něčím škádlil a moc dobře věděl, jak nesnáším čekání. ,,Řekni, prosím! Co chceš, abys mi to řekl, hmm?" ,,Nic, prostě musíš počkat." Zase ten úsměv. Dělalo mu dobře, že jsem naštvaná. Už jsem pomalu čekala, že to bude nějaké blbost a on to dělá jenom, abych to z něj tahala.
Došli jsme do cukrárny. Neměla jsem ani na nic chuť, jak jsem byla nervózní. ,,Musíš něco sníst! Hubená si dost. Já ti něco objednám." Přikývla jsem, jelikož jsem pomalu nemohla ani mluvit. ,,Co je ti?" Divil se Mike. Moc dobře věděl, že jsem hodně upovídaná. ,,Nic," odkašlala jsem si, hlas mi přeskakoval. ,,nic." ,,Tak fajn." Všude bylo najednou ticho. Napjatě jsem čekala až se vymáčkne.

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Řekneš mi to už?" ,,Jo," Prohlásil, jako by na to snad zapomněl. ,,Říkal jsem si, že …když si teď volná… jestli bys to třeba nechtěla, co já vím, zkusit se mnou.." Promnula jsem si obličej. Je pravda, že jsem s Mikem byla moc ráda a tak i tak spolu budeme trávit hodně času, ale teď? ,,Miku, já..nejsem si jistá, jestli jsem na to připravená." Mikův obličej byl najednou úplně bledý. ,,Chápu, nechci o tebe přijít jako o kamarádku." I tak to na něm bylo vidět. Bylo mu to líto. ,,Já neříkám, že s tebou nikdy nebudu chtít chodit, ale teď je to prostě brzo..chci, abychom byli prostě ještě chvíli přátelé a pak se rozhodneme, co dál." Prohrábl mi vlasy. ,,Souhlasím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama