Nemohla jsem si nevšimnout těch jejich bodavých pohledů směřovaných na mě. Nebyli zrovna nadšení z toho, že jsem tam. Mike se snažil usmívat, ale to ani trochu nepomáhalo. Cítila jsem se jako bych tam byla navíc a nikdo by mě tam nejradši ani neměl.
Dlouho jsme se tam nezdržovali a s Mikem jsme vypadli pryč. ,,Tak to bylo oficiálně nejhorší seznámení s rodiči vůbec." Prohlásil a bylo vidět, že je taky rád, že jsme pryč. ,,Proč jsou tví rodiče takoví?" ,,Nevím. tohle mi dělají už od chvíle, kdy jsem jim přivedl představit svou třetí dívku. Spousta z nich mě opustila právě kvůli nim." Usmála jsem se. ,,Mě se tak lehko nezbavíš." Políbil mě na tvář. ,,V to doufám."
Po půl roce psychických příprav obou stan jsem se rozhodla i já seznámit Mika s rodiči. Věděla jsem, že máma bude v pohodě, ale strach jsme měla z táty. ,,Miku, prosím nezmiňuj žádná témata, která nejsou na tomto papíře." Podala jsem mu lísteček, kde byla vypsaná témata, o kterých se táta dokáže bavit. ,,Ehm..a já si myslel, že moji rodiče budou problém."
Po škole se Mike jel domů převléci a já mezitím mámě vysvětlovala, že musí tátu krotit a tátovi, že je to první kluk, kterého jsem se odvážila vzít domů a aby mi to tudíž nezkazil.
Když někdo zaklepal na dveře, poskočilo mi srdce. Šla jsem pomalu otevřít. ,,Tak jsme tu." Prohlásil Mike stojící ve dveřích. ,,Jo, paráda." Začínala jsem se klepat.
Věděla jsem sice, že naši nebudou mít takové narážky jako Mikovi rodiče, ale mohlo se to zvrtnout tak jako tak.
U stolu bylo hrozné ticho. Máma se snažila přimět Mika mluvit tak, že se ho neustále na něco vyptávala, ale Mike se tak bál odpovídat, jak jsem ho vyděsila s těmi tématy, o kterých se nemá zmiňovat. Tátovi ale taková konverzace vyhovovala, mohl se klidně cpát jídlem a nemusel se nám vůbec věnovat.
Stále jsem se musela vyzývavě dívat na Mika, aby něco řekl, ale zřejmě mě moc nepochopil. Později jsem do něj pod stolem kopla. ,,Co děláš?" Prudce se otočil. ,,Tak něco řekni." Protočil oči. ,,A co mám asi říkat. Na tom papíru bylo takových věcí, tak, o čem můžu mluvit?" Nevěřícně jsme kroutila hlavou. ,,O všem, co tam nebylo!" Vykulil oči, jako bych na něj mluvila čínsky. ,,A to mám vědět jako jak?" ,,Měl sis ho vzít s sebou."
Máma viděla, jak si mezi sebou něco šuškáme, tak se opět ujala slova. ,,No já jsem opravdu ráda, že nám sem Meredith někoho přivedla, vždyť ti jsi vlastně její první kluk!" Mike po mě vrhnul udivený výraz. To ještě nevěděl, že naši o mých klucích nic nevědí. ,,A jak jste se vůbec poznali?" Řekl táta ještě s jídlem v puse. ,,No chodíme spolu do třídy a skamarádili jsme se..pak to nějak přerostlo ve vztah." Podívala jsem se na Mika, jestli jsem to řekla správně. ,,Aha, chodíte spolu do třídy. Miku, jak jsi na tom s učením?" Mike byl tak zaskočený touto otázkou, že mu zaskočilo jídlo a začal kašlat. ,,Já myslím, že na tom zas tolik nezáleží." Skočila jsem mu do řeči, než stačil cokoli říci. ,,Ale proč? Vždyť já se jen tak ptám." Táta by se snad i urazil.
Nakonec jsme si ale popovídali a setkání s rodiči se i vydařilo. Bylo vidět, že to spolu myslíme vážně. Díky Mikovi jsem konečně dokázala zapomenout na to všechno s Terencem. Ano, milovala jsme Terence a stále měl místo v mém srdci. Uvědomovala jsem si, že jsem mu asi hodně ublížila, když jsem to mezi námi ukončila, ale já jsem to musela udělat, abych mohla dodělat školu a rodiče se mnou byli spokojení..asi jsem zase potřebovala být tou vzornou dceruškou, na kterou mohli být pyšní. Vždycky jsem taková měla být.
A Mikem jsme spolu chodili už dva roky. Byla právě polovina roku a nás čekaly zkoušky. Moje výmluvy, že se musím učit, ale Mike rozhodně nehodlal akceptovat. Chtěl se mou trávit veškerý čas bez ohledu na to, že ho spolu můžeme trávit po zkouškách. ,,V kolik dneska jedeš domů?" Zeptal se mě na obědě. ,,Pojedu ve dvě, ale ty zůstaneš hezky tady." V jeho očích už jsem dobře poznala ten výraz naprostého odhodlání přesvědčit mě o opaku. ,,Ale bez tebe tady bude hrozná nudy, co bych tu dělal?" A já moc dobře věděla, že mu to projde…stejně jako už milionkrát. ,,Učil by ses." ,,Proč?" Vrhnul na mě ten smutný výraz. ,,Protože já se taky budu muset něco naučit, abych pak zbylý půlrok nemusela poslouchat nic jiného, než jak jsem hrozně rodiče zklamala." Pohladil mě po vlasech. ,,A co kdybychom se učili spolu?" Pobaveně jsem se zasmála. ,,Jo tak učili společně? To známe, jak, že to dopadlo minule?" ,,Nevzpomínám si.." Totiž minule jsme také měli v plánu se učit, ale dopadlo to tak, že jsme se procházeli přírodou a povídali si a večer jsme samozřejmě nemohli vynechat pozorování hvězd. Já domů přišla kolem jedenácté hodiny a Mika pak ještě čekala cesta pěšky domů, kam dorazil až po půlnoci. ,,Miku, to vážně nejde, já už s tím musím začít, příště, ano?" Musel zkusit ještě svůj poslední fígl. ,,A co kdyby ses jela učit domů a já bych se na tebe jenom díval..určitě je to hrozně záživné!" ,,No to bych ani neřekla.." ,,Nech mě, ať to sám posoudím." Povzdechla jsem si a souhlasila jsem. Věděla jsem, že on mě prostě vždycky přemluví.







