V posledních dnech se toho děje až příliš moc, ale, jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Teď už totiž naprosto přesně vím, co chci..
Chci někoho, kdo by za mnou šel až na okraj světa, někoho, kdo by se mi nebál říci, co si myslí, někoho, kdo by se nebál přede mnou nechat plynout své emoce, někoho, kdo by se zajímal o to, jak mi je, někoho, kdo by věděl, že se usmívám, abych zakryla své opravdové pocity, ale nic by neřekl, protože by věděl, že k tomu mám důvod.
Chci někoho, kdo by mi důvěřoval a věděl by, že i já důvěřuji jemu.
To jsem vážně tak moc náročná nebo co? Proč nikoho takového nemůžu najít?
A co chcete právě teď vy?








Neřekla bych, že jsi moc náročná. ;) Řekla bych jen, že takových kluků je vážně málo, a pokud jo, musíš si je najít sama, protože oni si tě nenajdou. :/ Já bych brala to samý, to mi věř, ale nějak se nedaří... To bude asi tím mým starým dobrým názorem: Kluci by měli udělat první krok.
:(