close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ah, to loučení

27. června 2014 v 13:31 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Ah, to loučení. Mohli jste si už všimnout, že je tu konec roku a s ním i loučení na dva měsíce prázdnin…ovšem pro nás už je to poslední loučení (tedy dneska ještě půjdeme na rozlučku jen s naší třídou, ale to už bude neoficiální).
Celý tento týden jsme si všichni uvědomovali, že už to všechno končí. Od poslední hodiny, kdy jsme se učili přes poslední návštěvu učebny až po poslední zvedání židlí. Všechno nám to najednou bylo hrozně líto. Přeci jenom je to konec všeho, co jsme doteď znali. Do této školy jsme chodili devět let a i když se spousta věcí měnila, pořád to byla ta samaá škola, v podstatě ta samá třída a ty samé (nudné) hodiny. Ten život jsme dobře znali, byla to naše jediná jista. Každé ráno vstaneme a půjdeme do školy, na kterou budeme nadávat a nebudeme se moci dočkat oběda a pak pojedeme domů, ale teď? Najednou bychom tu chtěli zůstat.
Celou tu dobu jsme se se vším loučili. Nejvíce nás dojímalo, když se s námi loučili učitelé a mluvili o tom, jak jsme jim přirostli k srdci a že se jim bude po nás stískat. Nejhorší to bylo u učitelů, které jsme si zamilovali i my. I já jsem při tom měla na krajíčku.
S naší třídní jsme to pak všichni prožívali ještě několikanásobně víc! Pozvali jsme ji na oběd do zámku, kde se bohužel nemohla zdržet dlouho, ale i tak si to s námi užila. Tam jsme jí i předali dárek-stříbrný řetízek s přívěskem, z čehož byla naprosto unešená a hned si jej nandala. Nám všem to udělalo velkou radost, jelikož jsme se o dárku pro ni hádali docela dost dlouho.
Musím ještě říct, že bylo úžasné sledovat, jak se naše neukázněná třída změnila v hodné žáky a žačky. Možná to bylo prostředím, možná jsme chtěli ukázat učitelce, že také umíme být hodní..nebo nás to všechno tak dojalo, že jsme na zlobení neměli náladu.
Toho dne nám dárečky dala i ona. Všem nám dala stejné, abychom se nehádali-je vidět, jak dobře nás zná;) dostali jsme od ní propisky se sloganem: dej každému dni příležitost, aby se stal tím nejlepším. Všichni jsme měli velkou radost, že si na nás vzpomněla.
A dnes nadešel ten den, kdy to mělo všechno vyvrcholit. Všechno jsme nacvičovali několikrát, ale vždycky jsme při tom dělali blbosti, jak bylo naším zvykem, takže to dneska bylo poprvé provedené se vší vážností.
Proslovy, písnička, vystoupení spolužaček, to všechno na nás dnes záviselo a my byli právem nervózní a roztřesení. Nakonec jsme to ale všechno zvládly. Proslovy byli jakž takž slyšet-bylo to ve sportovní hale, tak nemůžete chtít zázraky. Společná píseň se také vydařila zazpívat a až na chybu v prvním refrénu, kde si každý zpíval něco jiného, to bylo fakt dobře.
Co se týče vystoupení našich spolužaček, ráda bych řekla, že vystupovat mělo i Béčko s mažoretkami a Céčko možná mělo taky něco (to nevím jistě). Každopádně se to odřeklo a na holkách to všechno zbylo, tak mi jich bylo docela líto. Vystoupení se jim povedlo.
Ale co bylo (aspoň pro mě) nejhorší? To bylo předávání vysvědčení. Stojíte si tam tak v té řadě, posloucháte, jak si tam jednotlivé žáky volají a najednou vám dochází, že tohle se opravdu děje. Není to jen sen, je to skutečnost! Začala jsme tam být pěkně nervózní, ale více jsem se soustředila na to, co dělám, než na smutek, takže jsem nakonec ani nebrečela. Ale nechybělo málo, když jsem stála u učitelky, ona mi přála štěstí do života a hodně úspěchů. Byla jsem vážně dojatá a sotva jsme slzy v očích udržela.
Je mi jasné, že, až mi to opravdu dojde, až ten adrenalin v mém těle vyprchá, ještě si pobrečím a ne zrovna málo. Ale zatím mám takové smíšené pocity, co se ve mně mísí a já nevím, co k tomu více říct.

Čeká mě za chvíli cesta za naší třídou na tu rozlučku, tak mi držet palce, užívejte si prázdnin a pokud se se svou třídou ještě příští rok sejdete, snažte se vychutnat si každý okamžik, jelikož vám to pak bude chybět.
Tak a teď už končím, protože se mi začíná chtít brečet a to tedy vážně nechci. Přeji vám krásné léto, plno zážitků a doufám, že si i o prázdninách najdete čas a přijdete si počíst ke mně na blog, co je nového, co zase vyvádím a jak se vlastně mám.

PRÁZDNINÁM ZDAR!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co patří k prázdninám podle vás?

moře. 18.5% (5)
hory. 3.7% (1)
nuda. 7.4% (2)
pouť. 7.4% (2)
volnost. 63% (17)

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 27. června 2014 v 16:39 | Reagovat

Já tam sice nebyla, ale když jsem na vás koukala, taky jsem nevěřila, že se to fakt děje.. Jsem ráda, že odcházim a že už nikdy neuvidim naší třídu pohromadě atd., ale na druhou stranu my ta škola bude docela chybět..

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 3. července 2014 v 20:14 | Reagovat

[1]: Já taky ne. Pořád jsem si říkala, že to je jako nácvik, ale nebylo..
To mě taky. Užili jsme si tam hodně srandy a máme spoustu zážitků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama