Poslední dny byly vážně hodně náročné. Divím se, že jsem vůbec stihla těch 20 článků a za to vděčím vlastně jen napsaným příběhů do zásoby, které jsem dávala pouze zveřejnit.
Je tu tolik věcí, o kterých bych chtěla psát a absolutně to nestíhám. Tak jsme se rozhodla dneska napsat článek o minulé středě, kdy jsme byly ve školce.
Přišli jsme do školy s tím, že půjdeme my a holky z 9.B. do školky kousek od školy, kde budeme pořádat akce pro předškolní děti. Už ve škole nám ale bylo oznámeno, že s námi ještě půjde pár lidí z 9.C. a že se rozdělíme na skupinky. Nápadů bylo několik, ale nakonec jsme skončily ve skupince já, Bý, Anet, L, S a Dom. Jediný, kdo nám tam chyběl byla Dým, ale jinak jsme byly spokojený.
Musím říci, že to byla vážně sranda, už kvůli tomu, že jsme naší skupinku neměli vůbec zorganizovanou. Když jsme pak vítali děti mluvila S, což byla vážně sranda, jelikož vlastně pořád opakovala slova, takže a vlastně a neřekla skoro vůbec nic. My s holkama jsme měli, co dělat, abychom udrželi smích. Perlou bylo, když řekla: Tak teď vám to D předvede." Aby bylo jasno, tak děti měli za úkol prolézt tunelem a pak s pálkou, na které byl umístěn míček obejít domeček, co měli na zahradě. A D něměla vlastně ani, co předvádět. Tak to teda aspoň obešla a něco k tomu řekla, i když to pak nakonec stejně probíhalo úplně jinak.
BÝ a S byli u tunelu a opravdu to tam organizovali a šlo jim to..ale až moc rychle! My jsme měli jen dvě pálky s míčky, které dětem pořád padaly, takže to trvalo o dost déle a děti začínaly být neklidné.
Byla vážně sranda pozorovat, jak se někteří škádlili a občas jsme také plácli nějakou tu hlášku, jako třeba já: ,,Tak, co holky?" A pak zjistím, že je to kluk a holka. Nebo třeba, když jsme se zeptala, jestli se děti nebojí úkolu, jeden chlapeček prohlásil, že on se nebojí ničeho, tak jsem se ho zeptala, jestli ani hadů nebo pavouků a jeho odpověď mě dostala do kolen: ,,Jo, hadů jo, ale pavouků jenom chlupatých nebo velkých nebo strašidelných." To jsem se musela smát. L pak taky docela perlila, když dětem řikala, ať jdou k Anet pro papír a pak jí došlo, že oni nevědí, kdo je Anet. Vrcholem všeho byla D, která pak jela jako robot a na každé dítě po dokončení úkolu vychrlila. ,,Šikulka, jak se jmenuješ? Tady máš papír." A na další… ,,Šikulka, jak se jmenuješ? Tady máš papír." Vážně sranda to poslouchat.
Děti si to vážně užili a s některými jsme si opravdu rozuměli a s jednou skupinkou jsme si hodně popovídala. Legrace byla, jak začali všechny děti mluvit jeden přes druhého a nikdo nemínil přestat mluvi..něco jako brácha a já, ale ve větším množství.
Nakonec jsme jenom sbalili věci, zasmáli se a čekali, než se s dětmi rozloučíme. Pak jsme se vrátili do školy, chvilku jsme se domlouvali na konci roku, ale stejně jsme se na ničem neshodli a pak už hurá na jídlo.
S holkama jsme si zašli na gymnázium do bufetu slečny Evy, kam chodíme nejradši a pak mě šli doprovodit kousek na město, kde jsme se odpojila a jela jsme autobusem domů. To taky byly cestou hlášky! Já se s nima vždycky tak nasměju, že to mám i za tělocvik a nemusím cvičit.
Tak a to je v kostce vše, co se ten den událo. Bylo to fajn vzhledem k tomu, že jsme se všichni chtěli jen ulít ze školy a nakonec jsme si to užili jako nikdy.








Bylo to super :3 "Tady máš myšičku"
D
D
Nejvíc mě bavil ten "tenis" s Len