close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(40)

8. června 2014 v 22:47 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: S Vernonem jsme zůstali v pokoji přes noc. Byl to téměř dokonalý okamžik probudit se vedle něj..téměř! Přála jsem si jako první slyšet hlas Vernona a ne Benedictův. Ale nic není dokonalé, že? Vedle mé hlavy se rozdrnčel telefon. Lekla jsem se ho. Rychle jsem ho zvedla. ,,Haló?" ,,Slečno Nocková, mám pro vás další práci. Vypátral jsem to teprve nedávno, ale máme tak nejlepší šanci dostat se tam dříve, než konkurence. Pošlu ti souřadnice." ,,A co je to za předmět?" ,,Pero. Tím perem byla podepsána smlouva Sovětského svazu a Německa o neútočení a má v sobě něco…nevíme, jestli v hrotu nebo, kde, ale ta malá část v něm v sobě uchovává temnotu..prostě čirá zlo a to peru nám umožňuje to zlo mít pod kontrolou." Zatajila jsem dech. ,,A kde to je?" Kde asi tak mohlo být něco tak tajemného? ,,Na univerzitě. Stále se tam učí a učitelé si to pero předávají jako učební pomůcku..očividně vůbec netuší, co je to zač. Ale i tak, buďte opatrní!" Přikývla jsem, i když to jen těžko mohl vidět. Pak jsem hovor ukončila.
Vernon se zrovna vzbudil. ,,Neříkej mi, že musíme jít." Povzdechla jsem si a začala jsem se oblékat.
Rychle jsme naházeli věci do kufrů a dali se na cestu. Nechtělo se mi odsud, ale nic hezkého zřejmě netrvá věčně.
Jeli jsme do Norska. Bylo tam tak krásně! Hrozně se nám tam líbilo..mně asi nejvíce. Příroda tam byla tak nedotčená a neokupovaná lidmi. Bylo to něco naprosto jiného oproti přírodě u nás, kde jí všichni ničili a znečišťovali. Skoro se mi ani nechtělo uvěřit, že jsme na té stejné planetě.
,,Podle všeho je ta univerzita támhle." Ukázala jsem na vysokou a starou budovu. Kolem ní bylo jen pár domků..nezdálo se to tady nějak moc obydlené. Na co těch pár lidí potřebovalo tak velkou univerzitu? ,,Nevypadá nějak nedotknutelně." Poznamenal Mark, kterého to nejspíše těšilo. ,,I tak to nebude zrovna sranda. Nevíme, jak to tam vypadá a nedostaneme se tam bez jakéhokoli kontaktu s lidmi." ,,Vlastně bychom mohli, pokud by to tam někdo zmapoval." Okem mrknul po Melise a Markovi. ,,Nemyslíš, že tam jako jen tak nakráčíme, uděláme pár fotek a s grácií odejdeme, že ne?" Pobavila se Melisa. ,,Samozřejmě, že ne! Ale bude to potřebovat, aby se někdo dostal k těm oknům a vyfotil to z nich." Šibalsky se usmíval. ,,A ty si přece říkal, jak rád posiluješ určitě to pro tebe bude hračka!" Přitakala jsem, ale tak trochu jsem si říkala, jestli Marka přeci jen trochu nepřeceňujeme.
Konečně jsme aspoň Melisu přesvědčili, ale Mark se stále nějak zdráhal. Že by dostal strach? ,,Tak fajn. Dobře, ale co budete dělat vy?" ,,My to zatím obhlídneme okolo. Víš, jestli tu nejsou třeba nějaké pasti." Myslím, že tahle výmluva se Vernonovi moc nepovedla. ,,Pasti kolem univerzity, běžně!" Zasmála se Melisa. ,,Ale co kdyby? Třeba tu jsou právě proto, že by je tu nikdo nečekal." Trochu jsem do něj strčila, aby to zase nepřeháněl. ,,Tak jdeme na to, pojď Marku." Mel ho chytla za rukáv a my jsme se šli aspoň kousek projít.
Melisa: Já jsem fotil univerzitu z dolních oken a Mark mezitím lezl na nedaleký strom, aby se nějak dostal na ty ve vyšších patrech. Mc se mi nechtělo lézt za ním, ale na druhou stranu jsem chtěla být ohleduplná a nechat Vernonovi s Becky chvíli pro sebe.
Mark se na stromě houpal ze strany na stranu a pak skočil. Přistál přímo na okně. Polkla jsem. Nedokázala jsem si představit, že by se něco podobného mohlo povést i mně. ,,Prostě se rozhoupej a skoč! To zvládneš Mel, pojď." To se mu jen tak řeklo, když byl v bezpečí. Nohy se mi třásly. Strom se sice houpal, ale já jsem byla tak ráda, že se držím a rozhodně jsem se nehodlala jen tak pustit a skočit. ,,No tak Mel, honem!" Zavolal na mě a mávl, aby skočila. ,,Ááá." Vykřikla jsem a podobu skoku zavřela oči..to nebyla zrovna ta nejchytřejší věc. Otevřela jsem je až při nárazu na tvrdou zeď. Marně jsem se snažila udržet. Padala jsem dolů! ,,Mám tě!" Ucítila jsem, jak mě Mark chytil za ruku. Tak hrozně se mi ulevilo. ,,Díky." ,,Drž se." Vytáhl mě na okenní rám.
Tiskla jsem se k oknu a zhluboka oddychovala. Nedokázala jsem uvěřit, že jsem naživu. ,,Zvládla si to skvěle!" ,,Pokud to znamená, že jsem se málem skvěle zabila, tak jo, souhlasím." Usmál se. ,,Podej mi ten foťák." Zašátrala jsem v kapse. Málem se mi zastavilo srdce, jak jsem si myslela, že jsem ho nechala dole. ,,Uf, mám ho." Podala jsem mu ho a Mark začal fotit. Já jsem se držela pevně parapetu a snažila jsme se nedívat dolů. ,,Nechápu, proč jsem sem musela jít s tebou, když všechno uděláš ty." ,,Abych se měl před kým předvádět." Zasmál se a pomohl mi se vyhoupnout do druhého patra. ,,Tak to jo."

Becky: Prošli jsme s Vernonem okolí. Byl tu klid..až moc velký klid. ,,Nepřijde ti to tu divné? Nikdo tu není." Musela jsem souhlasit. ,,Vidíš to támhle?" Vzala jsem ho za ruku Jako bych zahlédla rudou skvrnu v trávě. ,,Myslíš, že je to krev?" ,,To hned zjistíme." Přeskočila jsem plot na zahradu jednoho z domů. Prozkoumala jsem to. ,,Je to krev." Vernon pronesl ta slova, kterýh jsme se tak bála. Zůstala jsem stát, jak přibitá. Vernon nahlédl do oken domu. ,,Myslím, že si je tu někdo pořádně podal." Uvnitř byli tři mrtví lidé. ,,Musíme Marka a Melisu varovat!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bojíte se smrti?

Ne. Těším se na ní. 33.3% (8)
Trochu. 41.7% (10)
Ano. Hodně. 25% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama