Melisa: Nahlížela jsem oknem do místnost. Mark mezitím pořizoval fotografie. Spatřila jsem nějakého muže v obleku. Co tam dělal? Vypadalo to, že mluví s ředitelem. Konečně se osvědčila ta léta, kdy jsem odezírala ze rtů rodin, které si byly vybírat děti z dětského domova. Zaměřila jsem se na mužovi rty. ,,Nerad vás obtěžuji tak narychlo, ale chtěli jsme začít natáčet co nejdříve." Natáčet? Co by sakra tady mohli natáčet..na nějaké univerzitě.. ,,Ach, netušil jsem, že se ještě dožiji dne, kdy by někdo měl zájem o tuto obyčejnou univerzitu." Muž se šibalsky usmál. ,,Ale vždyť vy jste tak skvělá univerzita, kdo by o vás mohl nestát? Zvláště vaše vyučující metody jsou skvělé! Máte tu spoustu pomůcek a žáci tak mají umožněn přímý kontakt s učivem." ,,Ach ano, to byl vlastně můj nápad. Víte, rád používám pomůcky, aby si děti učení o hodinách oživily." V mužových očích jsme viděla známý výraz, který znamenal, že už má, co hledá..ale, co hledal? ,,Marku? Pojď sem." Ukazovala jsem na okno. ,,Něco tu je!" Mark vmžiku seskočil dolů z vyššího patra. ,,Jsou to jen dva muži, o má být." ,,Tamhle to bude asi ředitel a to druhé je někdo, kdo má nevídaný zájem o nátáčení zde. Říkal něco o pomůckách k učení…dívej!" Otočila jsme se směrem k oběma mužům a snažila se dále zjišťovat, o čem se baví.
Muž v obleku ještě pořád řediteli lichotil. ,,Víte, pane Janars, vy jste velmi chytrý muž, kdybych jich tak bylo na světě více." ,,Oh, děkuji." Na tom muži mi stále něco nesedělo. ,,Víte slyšel jsem, že tady máte i jednu zcela unikátní věc, která by spíše patřila do muzeí, ale vy jste ji získali jako majetek pro tuto školu…je to jisté per.." ,,Oh, bože!" Vyhrkla jsem. ,,Co říkal?" Mark vytřeštil oči dychtíc po odpovědi. ,,On má zájem o to pero!" ,,Tenhle nebude chtít natáčet." ,,Ne." Opět jsem přilepila oči k oknu. Ředitel se stále usmíval. ,,Ano, máme tu pero, který byla podepsána smlouva o neútočení mezi Sovětským svazem a Německem, ale víme, jak to nakonec dopadlo.." Muž v obleku zbystřil. To neskončí dobře. ,,Přesně o to pero máme zájem, rádi bychom jej natočili, smím se na něj podívat?" Ředitel souhlasil. ,,Máme tu i pár dalších zajímavých pomůcek, ale chápu, že to pero je zřejmě rarita." ,,To tedy je." ,,Oni jdou pro to pero!" Vyhrkla jsem. ,,A dost! Jdu tam!" rozhodl se Mark a stoupal si. ,,A co jako uděláš? To tam prostě vejdeš, zahraješ si na gladiátora, všechny pobiješ a to pero získáš? To ti nemůže vyjít!" Měla jsem o něj strach. Mark se nebál riskovat, což v této branži asi nesmíte, ale on riskoval někdy až příliš. ,,A co mám dělat?" ,,Počkat!" Zastavila jsem ho. Museli jsme mít jistotu, o co opravdu jde.
Za chvíli jsme sledovali, jak ředitel vede někam do kabinetu. Museli jsme přecházet k dalším oknům, abychom měli větší rozhled. Oba vešli do nějaké místnosti. ,,Vidíš něco?" nalepila jsem se na sklo. ,,Nic." Po chvíli vyšel ten muž ze dveří a v ruce držel to pero. ,,Kde je ten druhý?" Rozhlížel se Mark. ,,Hale!" Najednou ten muž zabouchl dveře řediteli přímo před nosem a zamkl je. Pak vytáhl zbraň a prostřílel do dveří několik děr. Zacpala jsem si pusu, abych nevykřikla. ,,Tak a dost!" Vykřikl Mark a než jsem ho stačila chytit, proskočil oknem a začal se s tím mužem rvát. Vytrhl mu pero z ruky a než jsem se nadála už jsem tam skákala také.
Myslím, že střep z okna mi škrábl ruku, ale v té chvíli jsme to ani necítila. Skočila jsem po tom muži, který právě seděl na Markovi a bil ho hlava nehlava. Šla jsem mu po krku a začala ho škrtit, dokud nepustil to peru.
Ve chvíli se tam objevili i Vernon s Becky. ,,Právě včas." Popadli jsme pero a toho muže zamkli do komory. ,,Ať si to s ním vyřídí oni." Pak jsme začali utíkat, aby tohle nevzbudilo rozruch.
Při běhu jsme se ovšem dozvídali další zkušenosti. ,,Lidi, něco jsme zjistili," začala Becky. ,,ti lidé to museli plánovat dlouho a postarali se o to, aby se to nepokazilo." ,,A tím postarali se myslíte…" ,,Vraždu!" Prohlásil Vernon. Očividně to nechtěl zamlouvat. ,,A jak to víte?" ,,Viděli jsme je, všichni, kdo tu byli, jsou mrtví…byli jim zřejmě na obtíž." Bodlo mě u srdce. ,,S kým si tu zahráváme?" ,,Jak my?" naštval se Mark. ,,Benedict, my jsme jen jeho nástroje." ,,Nástroje, na kterých by se mohli pomstít!" Copak to ho nenapadlo? To si myslí, že nám nic nehrozí? My jen tak půjdeme, popereme se s pár lidmi, odejdeme a oni se případně pomstí Benedictovi..ne, takhle to nefunguje. ,,Oni to nebudou řešit přes něj, on osobně jim nic neudělal, to my ano, přemýšlej o tom." Mark se zastavil, jako by si to právě uvědomil. ,,Teď, ne!" Vzala jsem ho za ruku a táhla, dokud zase nezačal sám utíkat.
Naskočili jsme do jedoucího auta. ,,Benedict mě sem poslal," začal řidič, kterému jsme ale neviděli do tváře. ,,prý už tu někdo byl a zanechal po sobě stopy. Nechtěl riskovat vaše životy, měl jsem vám pomoci." ,,To je v pohodě, za to jsme placení." Řekl Mark s naprostým klidem v hlase, to mě udivovalo.
Po příjezdu do motelu nás potkal pořádný liják. Becky s Vernonem utíkali do pokoje a já jsem chtěla udělat to samé, ale Mark mě chytil za ruku. ,,Mel, můžu s tebou mluvit?" ,,A mohlo by to počkat, než budeme uvnitř?" ,,Ne!" Řekl rázným hlasem, který jsem u něj ještě nikdy neslyšela. Byl tak odhodlaný, až jsme se začínala bát, co přijde. Měla jsem divný pocit v žaludku, jako mravenčení a zároveň obrovské uvolnění. Možná jsem se začala i třást.







