29. července 2014 v 21:12 | WhitEvil
|
Už hodně dlouho slibuju Bý..Barče, že o ní napíšu článek, ale dlouho nebyl čas a pak už jsem na to nějak zapomněla, až teď, když jsem si projížděla články a hledala inspiraci, jsem si na to vzpomněla.
Jak jsme se poznali? Ve čtvrté třídě k nám přišla spousta nových spolužáků a jedním z nich byla i Bára. Už si nepamatuji, jestli nás učitelka rozsazovala hned nebo až po delší době, ale prostě nás posadila k sobě. Nejdřív jsem z toho nebyla moc nadšená, přeci jenom to byl někdo nový, s kým jsem se neznala.
Po pár týnech jsme se nakonec začali bavit. Nejdřív jsme se jenom zdravili a tak, ale pak jsme si už povídali víc a začali jsme si rozumět a na konci roku už jsme byli velké kamarádky.
Někdy během šesté-sedmé třídy se z nás staly best friends. Mohla jsem jí říct cokoli a věděla jsem, že to hned všem nepůjde vyslepičit jako ostatní holky, co jsme dřív brala za kamarádky, ale ony mě přesvědčily o opaku.
Co mám na ní ráda? Nebudu tady jmenovat úplně všechny její dobré vlastnosti, které má, protože bych tu byla celý den, ale vypíšu tu to, co se mi na ní líbí nejvíc.
Hodně si cením její upřímnosti. Nemám ráda lidi, co lžou a podvádí jen, aby byli oblíbení. Bára je ke mně vždycky upřímná a nelže mi jen proto, že bych chtěla slyšet něco jiného.
Vždycky mě podporuje a pomáhá mi, když chci s něčím poradit. Pokaždé, když nevím kudy kam, tak jí napíšu a hned je mi líp. Vždycky mi pomůže se vším a do všeho dobrýho mě popostrkuje, když potřebuju trochu nakopnout a vzchopit se.
Umí dávat, aniž by chtěla něco na oplátku. Je jedno, jestli jde třeba o nějaký pendrek, zmrzlinu nebo prostě všeobecnou pomoc v nouzi. Člověk jí ani nemusí prosit a ona to udělá. Takových lidí by tu mělo být víc.
Co mi na ní vadí? V lásce je někdy až moc naivní, což se nevyplácí. Je to hrozná škoda, protože potom se smutná a to já nesnáším, protože nechci, aby jí bylo mizerně. Ale to víte já tohle píšu o ní a dělám pomalu to samé, takže asi tak.
Má takový ten zlozvyk, co jsme zpozorovala i u sebe a u ostatních lidí v mém okolí. Vždycky říká, co by nejradši udělala, ale neudělá to. Často je to pro toho dotyčného lepší, ale někdy by si fakt ty blbci zasloužili pár kopanců.
Je tichá. Poslední rok se to hrozně zlepšilo a já jsem na ni fakt pyšná, protože udělala velký pokrok a to je úžasné, ale občas mám ještě pocit, že to není úplně ono, když je v cizí společnosti zamlklá. Třeba, když jsme prostě spolu a všichni se známe, tak se baví úplně v pohodě, ale s někým neznámým je nesvá, což je hrozná škoda, protože je to hodná holka a je škoda, že to ostatní nemůžou vidět. Na druhou stranu, když se otrká, tak už je to v pohodě.
Co si o ní myslím? Jak už jsem psala, je hrozně hodná. Má srdce na dlani, všem pomáhá a stará se o ostatní, což se jí sice občas nevyplácí, ale pořád je to lepší, než být prolhaná semetrika a k ostatním se chovat hnusně.
Mám jí horzně ráda a našeho přátelství si vážím a doufám, že nám vydrží na věky. Už nás úplně vidím jako matky od dětí, jak se budeme scházet a nadávat na ty naše mužský a budeme prostě kecat o všem bude sranda. Možná to nebude probíhat přesně takhle, ale byla bych hrozně ráda, kdyby nám to přátelství tak dlouho vydrželo. To by bylo skvělý!
No doufám, že se ti ta slohovka líbí a omlouvám se, že to tak trvalo. Snad se nezlobíš.
Ano moc se mi líbí a moc děkuju...na tebe se zlobit? To fakt ne. :)
Moc si vážím toho, že jsi na mě pyšná a ano někdy se prostě necítím v kolektivu nových lidí, ale doufám, že i s tím se srovnám (no budu muset září se blíží a tam to budu potřebovat).
Jak ty to děláš, že mě rozbrečíš a přečtu si další odstavec a už jsem v poho a směju se?
Já mám tebe taky hrozně ráda,taky doufám, že nám to vydrží...ne musí to tak být a žádný, že to tak možná nebude.
Jsem moc vděčná a cením si toho, že tě mám a nikdy tě nechci ztratit. Nevím co bych bez tebe dělala tu tvojí podporu a optimismus potřebuju.