close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska nás nutí dělat bláznivé věci (díl 3.)

2. července 2014 v 15:51 | WhitEvil |  Láska nás nutí dělat bláznivé věci
Sam se na chvíli zamyslel. ,,Proč nemám holku? No já vlastně ani nevím. Možná jsem prostě ten typ, co čeká na tu pravou, vždyť to znáš." Přikyvovala jsem, ale uvnitř jsem byla hrozně ráda, že nikoho nemá. ,,A co ty? Po Elliotovi nikoho nehledáš?" ,,Vlastně si myslím, že to byl dost odstrašující případ a teď se chci držet zpátky. Vždyť to byl stejně jedinej člověk, kterýmu o mě šlo…teda aspoň to uměl dobře hrát." Sklonila jsem hlavu. ,,Já si myslím, že by každej kluk byl rád za holku jako ty." Skepticky jsem kývla. ,,Určitě, až na toho, o koho mi jde." Netušila jsem, jestli něco ví, ale cítila jsem z jeho strany něco..prostě něco. ,,A já ti nestačím?" Naklonil se ke mně. Naše rty se k sobě pomalu blížily. Cítila jsem jeho dech. Chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem. Proč bych odporovala tomu, o čem se mi dosud jenom zdálo.
Byl to ten dokonalý okamžik před polibkem, který mohla zkazit jen jedna věc a té věci se říká Kyle. ,,Nazdar, lidi!" Uslyšela jsem jeho pronikavý hlas. Byl doprovodit Rebeccu na autobus a teď zřejmě uviděl nás. ,,Ahoj, Kyle." Prohodil Sam otrávených hlasem. Kyle už byl dost blízko, abychom mohli někam utéct a dokončit, co nám přetrhl. Nezbývalo nic jiného, než se jen usmát. ,,Hale, zjistil jsem, že jsem v parku asi nechal peněženku, nechcete se tam se mnou mrknout?" Sam se otočil na mě. Bylo mu líto, že nemůžeme být spolu. ,,Víš, já jsem slíbil R, že.." ,,Ne, to je dobrý." Řekla jsem a i před můj vnitřní hlas, který přímo křičel, že jsme blbá, jsem přesvědčovala sama sebe, že to bude lepší.
A tak jsem šla domů zase sama a zase jsem přemýšlela o všem, co se stalo. Nedokázala jsem si to v hlavě pořádně uspořádat.
Večer jsem kupodivu usnula celkem brzy a spaní jsem měla klidné, což se ovšem nedalo říci o tom, co následovalo ráno.
Přišla jsem do školy a jako obvykle jsem šla za kluky. Všimla jsem si ale jedné divné věci. Kyle měl od poloviny čela přes obočí velký škrábanec a měl pohmožděnou bradu. Pohlédla jsem na Sama. Ten měl pro změnu monokl a odřený loket. John měl obvázané zápěstí a na čele měl bouli. A Liam? Tak ten to schytal asi nejvíc. Obličej měl celý pohmožděný a u židle měl opřené berle. ,,Bože můj, co se vám stalo?" Přišla jsem k nim a nechápala jsem, jak se mohli takhle zřídit. Ale vysvětlení se mi nedostalo. Naopak, všichni se zvedli a odešli na druhou stranu třídy..bez jediného slova. ,,Hej, co blbnete?" Otočila jsem se za nimi. Jediná Becca, které se nic nestalo, zůstala sedět.
Chytla jsem Kyla za ruku. Snažil se jí vytrhnout, ale držela jsme pevně. ,,Co se tady děje?" Spíše jsem křičela než mluvila. ,,Řeknu ti to asi takhle: Včera si nás někdo dost slušně podal, jak můžeš sama vidět," ukázal na ostatní. ,,A přitom, jak nás mlátil, nám jen tak mimochodem řekl, ať se od tebe držíme dál. Hale, fakt netuším, kdo to byl, ale beru to jako docela dost slušný varování a myslím, že mluvím za všechny, že bys nám udělala laskavost, kdybys to respektovala, jo? Díky." Pak se otočil a ostatní jen sklopili oči..i Sam.
Otočila jsme se směrem k Rebecce. ,,Ty o tom víš?" ,,Já vím jenom to, co ty, nic víc, vážně. Ale včera se něco stalo." Pevně jsem zavřela oči a pokusila jsem se probudit, bohužel všechno nasvědčovalo tomu, že se to opravdu děje. ,,No tak to je fakt paráda!"
Celý den se mnou nikdo s kluků nepromluvil ani se na mě nepodívali. ,,Rossie, uklidni se." ,,Já jsem v klidu!" Vykřikla jsem. ,,Jo, to je vidět." ,,Becco, já nevím, co mám dělat." Rebecca mě objala. ,,To bude dobrý." Snažila jsem se tomu uvěřit.
Odpoledne jsem jela domů autobusem. Bylo docela brzo, ale já měla teď dost času, když jsem nešla za kluky. Becca se mi nabídla, že z nich ještě něco vytáhne. Podle mě jí šlo taky trochu o Kyla, něco mi říkalo, že se mezi nima včera taky něco stalo, ale ona mě tím zatím ještě nechtěla zatěžovat.
Seděla jsem v autobuse a koukala se ven. Nikdo tam nečekal, nikdo mi nemával…bylo to tak divné. ,,No ahoj!" uslyšela jsem známý hlas. ,,Předpokládám, že je tu volno." Řekl Elliot a posadil se vedle mě. ,,Předpokládám, že si střízlivej." Pohrdlivě se usmál. ,,No tak jsme se párkrát trochu sjel, no bóže!" Jasně, to byl přesně ten jeho přístup. Otočila jsem se zpět k oknu.
Elliot i po cestě neustále dorážel, ale já už vážně nestála o žádné jeho lichotky a cokoli podobného.
Vystoupila jsem a pádila jsem co nejrychleji domů, ale on vyrazil za mnou. ,,Nechtěla bys, abych tě doprovodil?" Povzdychla jsem si, ale pravda byla, že to on je jediný, kdo se se mnou teď chce bavit. ,,No tak fajn."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 4. července 2014 v 3:53 | Reagovat

Super, už aby bylo pokračování :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama