close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska nás nutí dělat bláznivé věci (díl 4.)

8. července 2014 v 15:40 | WhitEvil |  Láska nás nutí dělat bláznivé věci
Elliot mě doběhl a hned mi začal s tou svojí neskutečnou drzostí. ,,No myslíš na mě někdy, zlato?" Vrhla jsem po něm ironický pohled. ,,Elliote, přestaň s tím. Jestli se chceš bavit o tomhle, můžeš klidně zase jít." ,,Ne, promiň. Jen jsem si tak říkal, že by nebyl špatný to znova zkusit. Vždyť nám to spolu slušelo. Nebo ty už snad máš jinýho?" ,,Ne." Řekla jsem tiše. ,,Ale chceš ho, co?" Prudce jsem se otočila. ,,Jo, vidím ti až do žaludku, ale něco ti řeknu. Myslíš si, že někdo bude stát o holku, co nikdy pořádně neudržela žádný vztah a nikdy nechtěla zkoušet nové věci, protože se prostě bála? My o takový holky nestojíme." Polkla jsem. Něco z jeho slov se mě vážně dotklo. ,,Takže ti dám teď nabídku. Co kdybych tě zaučil a tys mě na oplátku nechala si trochu pohrát?" Právě jsme zahýbali do naší ulice. ,,Víš, to není ani tak špatná nabídka, ale je tady jeden háček." ,,A to?" ,,Já nejsem děvka. Rozhodn s tebou zase nezačnu chodit a bůh ví, co ještě! Stačilo mi to jednou. Na takovýhle věci, si najdi jinou!" Řekla jsem a zabouchla mu branku přímo před obličejem. ,,Počkej, přece!" Zavolal na mě. ,,Co ještě chceš?" Otočila jsem se rozzuřená jako nikdy. ,,Co takhle pusu na rozloučenou?" ,,Jo, můžeš mi políbit prdel!" Poslední slova jsem zakřičela asi až moc nahlas, ale to mi momentálně nedělalo problém.
Zabouchla jsem dveře a nijak jsem se nezajímala o to, jestli tam Elliot bude stát nebo ne. Už mi byl totálně ukradenej.
Druhý den ve škole se všechno opakovalo. Becca se mi vážně snažila pomoct, ale co mohla dělat, když se kluci takhle rozhodli. Akorát mě štvalo, že jsem nevěděla, kdo byl ten rváč a proč mu šlo zrovna o mě.
Kyle k sobě zavolal Beccu po třetí hodině a já moc dobře viděla, jak by tam ráda šla. Její pohled ulpěl na mě. Nechtěla mě tam nechat samotnou, ale já zas nechtěla, aby se kvůli mě omezovala. ,,Tak tam jdi, já to přežiju." ,,Jsi si jistá? Klidně tu zůstanu." Ujišťovala se, jestli mi to vážně nevadí. Abych pravdu řekla ani já sama jsem to nevěděla. ,,To je v pohodě, fakt." Rebecce se úplně rozsvítily oči.
Já se zmohla jen na sledování toho, jak jsou šťastní. Chtěla bych tam být u nich. Zaznamenala jsem Samův letmý pohled ke mně. Hned, jak si všiml, že ho pozoruji, zabořil oči do země. Bylo mi to hrozně líto. Najednou by mi stačilo i pouhé přátelství s kýmkoli z nich, ale už asi bylo pozdě.
V tu chvíli jsem se rozhodla to ukončit. Došlo mi, že já ho hledat nemusím..jestli jemu jde o mně, najde si mě. Bude se snažit mě najít, oslovit mě a další věci. Stačí jen popřemýšlet, kdo by to mohl být.
Po škole jsem nešla na oběd. Vymluvila jsme se, že pospíchám domů a pádila jsem na autobus. Vlastně jsem ale chtěla jít od kluků a nedělat jim ještě víc problémů. A co se Rebeccy týče, tak si myslím, že ona potřebovala ze všeho nejvíc chvíli s Kylem.
Koukala jsme se z okna autobusu ven a snažila se udržet slzy hezky v očích a nenechat je téct. ,,No tak. Vydržíš to domů, ne? Pak se vybrečíš.." Šeptla jsem si sama pro sebe, zavřela jsem oči a když jsem je pak otevřela, už se mi brečet nechtělo.
Uslyšela jsem známý hlas. ,,Ahoj." Byl to Dave. Napadlo mě, proč by jel domů tak brzy a nebyl v parku s ostatními. Asi si zajede domů s nějakými přáteli. Určitě za mnou sedí a povídá si s někým nový a mě si ani nevšimne..nebo si mě nechce všímat.
Řekla jsem si, že aspoň budu poslouchat, o čem se baví. V životě bych neřekla, že mi zrovna Davovy řeči budou chybět. ,,Rossie, ty mě nepozdravíš?" Cukla jsme sebou. To myslel vážně? Opravdu mluvil na mě? Pomalu jsem se otočila. Od toho incidentu s tím neznámým ctitelem, jsem vlastně Dava neviděla. Až teď jsem si mohla všimnout, že ani on neunikl pár ranám. Na obličeji měl pořádnou modřinu a odřenou ruku. ,,Proč nejsi s klukama?" To se jako vážně ptal? ,,No proč asi..taky měli tu čest a potkali se s panem Rozdávámránynapočkání. Už se mnou nechtějí nic mít a divím se, že ty se nechováš stejně." Dave se trochu udiveně a zároveň vychloubačně usmál..bylo vidět, že mu to způsobuje bolest, ale vydržel to a snažil se to nedat najevo. ,,Prosim tě, já se tak zaleknu pár ran, to určitě. Divím se, že kluci se zachovali jako zbabělci." To byla docela silná slova, ale Dave to zase schytal nejméně ze všech. ,,Já je docela chápu. Taky bych se nebavila s někým, když by mi pak hrozil nějaký úraz. Je to jako pud sebezáchovy, chápeš?" ,,Ale ty přece za pár ran stojíš.." Řekl sladkým hlasem. Netušila jsem, že to umí. ,,To si hodnej, škoda, že ostatní přátelé tvůj názor nesdílí." Ohlédla jsem se. Autobus už stavěl, musela jsme vystupovat. Dave vystupoval až na další zastávce, měl to odtamtud jen kousek domů. ,,Já už půjdu, než někdo přijde a ještě ti něco udělá, ale díky za podporu." Cestou ven jsme ho poplácala po rameni a vyběhla jsem ven, než se zavřeli dveře.

Ušla jsem jen pár kroků a Dave na mě zavolal. ,,Tak počkej, přece!" Vyběhl z autobusu přimo za mnou. ,,Co blázníš? Jestli tě se mnou uvidí.." ,,Přijde mi dát do huby? To ať si klidně zkusí, já se nebojím." Nevěřícně jsme kroutila hlavou. Věděla jsem, že Davovo sebevědomí bylo dost vysoké, ale že až takhle? ,,Vážně bys toho měl nechat. Vážím si toho, že si momentálně můj jediný kamarád, ale z toho důvodu taky nechci, aby se ti něco stalo, rozumíš?" ,,Buď v klidu, já se o sebe dokážu postarat." A zase to sebevědomí. ,,Chceš to vzít?" ukázal na mou enormně těžkou tašku. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Hale, já klidně ponesu i tebe, tak si vyber." Vzal tašku za poutko a já jí sundala ze zad. ,,Víš, že si neodpustím, když se ti něco stane, viď?" Koukala jsem na jeho zřízený obličej. ,,To samý platí pro mě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 9. července 2014 v 22:28 | Reagovat

Wow, super.. Těšim se na další část :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama