close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska nás nutí dělat bláznivé věci (díl 5.)

17. července 2014 v 21:12 | WhitEvil |  Láska nás nutí dělat bláznivé věci
Dave mě doprovodil až domů. ,,Kdyby ses třeba večer nudila, můžem někam zajít." ,,Ne, to je dobrý." Usmála jsem se…po dlouhé době jsem k tomu měla důvod. ,,Dneska na to moc nemám náladu." ,,Tak kdyby sis to rozmyslela, budu na telefonu." Přikývla jsem a odemykala jsem dveře. Ještě jsem se rozhlédla, jestli se na nás někdo nedívá, ale všude byl klid. Tohle dobou kolem našeho domu stejně nikdy nikdo nechodil, ale náhoda je blbec. ,,Hlavně na sebe dávej pozor." Řekla jsem tiše. ,,Ty taky." Odpověděl a čekal, než zavřu dveře, aby se ujistil, že tomu tak bude.
Večer jsme se sešli s Beccou na skypu. Potřebovala jsem s ní mluvit. ,,Ahoj, tak co, jak to zvládáš?" Pokrčila jsem rameny. ,,Hale, můžu ti říct, že jsme se o tom bavili s klukama a máme pár nápadů." ,,No tak povídej!" Potřebivala jsme nějakou tu útěchu. ,,Nemám ti to říkat, zítra ve škole se všechno dozvíš." No to si snad dělá srandu? ,,Jak jako? Vždyť oni se mnou nemůžou mluvit!" Rebecca se usmála. ,,Ale je i spousta jiných možností, jak spolu komunikovat. Jako třeba psát si." No jasně. ,,Tak to určitě nebude nápadný." Prohlásila jsem skepticky. ,,Nebude, protože to budu psát já a Kyle, takže to nebude vypadat, že s nima komunikuješ ty. Já napíšu, co mi řekneš, pošlu to ke klukům a Kyle za ně bude odpovídat." To už znělo o dost líp. ,,Tak dobře, to by šlo."
Chvíli bylo ticho. ,,A máš už nějaký nápad, kdo by to mohl udělat?" Pokrčila jsem rameny. ,,Já fakt nevím. Jako Elliot na mě furt něco zkoušel a navíc neměl žádná zranění, ale na druhou stranu, on by nedokázal kohokoli zmlátit. Vždyť je to vyžle a kluci by ho hned přeprali." Becca přikyvovala. ,,No možná si na toho někoho vzal. Víš přece s jakými lidmi se schází, ne?" To byla pravda. ,,Možná bych si s ním měla velmi rázně promluvit." Vstala jsem ze židle připravená napochodovat k němu a vyřvat si na něj hlas. ,,Ne, počkej!" Rebecca mě zastavila. ,,Podívej, je už dost pozdě a navíc nemáme jistotu, že to byl on. Hlavně se do ničeho nepouštěj, jasný? Zítra se na všem domluvíme, ale teď jdi raději spát." Přikývla jsem. Becca měla vždycky pravdu a uměla mě vážně dost dobře usměrnit.
,,Takže asi dobrou noc." ,,Dobrou." Zamávala do kamery a pak ukončila hovor. Zalezla jsem do postele a téměř okamžitě jsem usnula.
Ráno jsem vystřelila z postele a vypravila jsem se rychle jako nikdy. Ve škole jsem byla snad poprvé tak brzo. Rebecca, hned, jak mě spatřila, přiběhla ke mně. ,,Čau, dobře, že si tady." Zatáhla mě na záchody, kde mi pak svěřila, jak to všechno bude probíhat. ,,Takže domluveno?" Přikývla jsem. ,,Fajn, tak se vrátíme zpět do třídy."
Po zvonění se kluci otočili na nás dvě, přikývli a pak se otočili zase zpět. Byla jsem nervózní a neustále jsem se musela ohlížet po třídě, jestli se na nás třeba někdo nedívá.
Po pár minutách přišel první papírek od Kyla a Sama z lavice. Bylo na něm napsáno: Takže asi takhle:přemýšleli jsme o všech možných lidech, co by toho byli schopni. Víme pár věcí-byl hodně silný, měl hluboký a jako by upravený hlas, takže to nám moc k určení nepomůže, moc jsme na něj taky neviděli, takže výšku sotva odhadneme. Jediné, co víme jistě je, že měl na sobě koženou bundu, kterou se nám povedlo roztrhnout, takže buď už ji nebude nosit nebo bude viditelně poškozená. A hádej, kdo nosí kožené bundy?
Becca se na mě podívala s nechápavým pohledem. ,,Já vím, kdo." Šeptla jsem tiše, aby si učitelka ničeho nevšimla. ,,Kdo?" ,,Kluci od Elliota z party. Elliot jich ale splašil docela dost, jednou je ukradl na tržnici. Nosil je pak skoro pořád, když jsem řekla, že kožený bundy jsou sexy. Měl je původně v plánu prodat, ale pak si je nechal a nějaký dal taky klukům, aby nepřišli nazmar." ,,Ok, tak já to napíšu."
Prakticky celý den (kromě přestávek, kdy Beccy byla u nich) jsme komunikovali přes papírky. Domluvili jsme, se, že by to mohl být někdo z Elliotovi party. Jen jedna věc mi tam neseděla. Proč by tam Elliot šel sám? On by si s sebou vzal partu..na druhou stranu, třeba si chtěl něco dokázat a ostatní tam byli poblíž, aby ho jistili. Musela jsme nad tím pořád přemýšlet.
Odpoledne jsme zase jela dom autobusem nezvykle brzo. Řekli jsme si, že zajdu za Elliotem, protože ve škole se neukázal. Becca mi pak ještě zavolala, než jsme tam šla. ,,Tak jo, hlavně dávej bacha, aby se ti něco nestalo." ,,Myslím si, že jestli mu jde o mně, tak mi nic neudělá." ,,Možná…ale nesmíš hned říct, že s ním za žádných okolností nebudeš, abys ho nerozčílila! Mohl by ho popadnout amok a to by nedopadlo dobře." ,,Jo, já vím. Dám si pozor." Už jsme se blížila k sobě domů. Chtěla jsem si tam ještě hodit věci. ,,Tak nám pak dej hlavně vědět. Budeme na telefonu." No na telefonu mi tak budou platní. Taky mohli jít se mnou, ale je pravda, že to by ho taky mohlo víc rozzuřit. Teď to chce nic neuspěchat a zachovat klid.
Ještě mi svitlo, že jsem celý den neviděla Dava, bála jsem se, aby to nakonec opravdu neodskákal. ,,Jo a kluci, neviděli jste Dava? Včera šel se mnou kousek domů a já se bojím, aby se mu něco nestalo." Z telefonu se ozývali jen vzdechy a nevěřícné odfrkávání. ,,Tak ten blb šel s tebou, jo?!" Křikl naštvaně Sam. ,,No dostal z nás nejmíň ran, tak nás asi chtěl dohnat." Poznamenal rádoby vtipně John. ,,Takže nevíte, co s ním je?" Vážně jsem se začala bát. ,,Ne, zkusíme mu zavolat, jestli je v pohodě, ale ty se hlavně soustřeď, jo?" ,,Jo. Tak zatím." Položila jsem to, hodila domů tašku a pádila jsme k Elliotovi domů.
Kde byly ty časy, když jsem k němu chodila ráda. Teď jsme tam hnala spíš jako saň, co se nezastaví před ničím.

Sebrala jsem odvahu a zabušila jsem na dveře tak málo nervózně, jak mi to jen můj stav dovolil. ,,Tak otevři." Šeptla jsem si sama pro sebe. Klepala jsem se a když se dveře konečně otevřely, měla jsem co dělat, abych nerozdávala rány, ale byla schopná hovoru. Ovšem ve dveřích se objevila nesprávná osoba. Byla to jeho máma. ,,Rossie?" koukala na mě skoro stejně překvapeně jako já na ni. ,,Dobrý den," má touha někomu jednu vrazit pomalu slábla. ,,přišla jsem za Elliotem." Ona sklonila hlavu. ,,Tak ty to ještě nevíš?" Něco mi říkalo, že to neznamená nic dobrého. ,,Ne, nic nevím." ,,On má zlomenou ruku." Tak to mě dorazilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 21. července 2014 v 13:43 | Reagovat

Wow, zajímavý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama