close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Láska nás nutí dělat bláznivé věci (díl 7.)

28. července 2014 v 21:21 | WhitEvil |  Láska nás nutí dělat bláznivé věci
Celá rozklepaná a naštvaná jsem přišla k Davovi domů. Zabušila jsem na dveře tak silně, jak jsem to jen uměla. Za chvíli se otevřely. Stál v nich on. ,,Páni, tebe bych tu nečekal. Proč si mi nenapsala, přišel bych zas tebou." Usmíval se. To ještě nevěděl, že už jsem mu na to přišla a nemusí tu přede mnou hrát divadélko. ,,Tohle jsem chtěla vyřídit tady." ,,No dobře, tak pojď dál. Dáš si něco?" Udělal pár kroků, než mu došlo, že zůstávám venku a nejdu za ním. Otočil se. ,,Proč si to udělal?" Vychrlila jsem na něj hned. Nechtěla jsem to prodlužovat. ,,Proč jsem udělal co?" ,,Ty moc dobře víš, o čem mluvím! Vím, co si udělal klukům." V jeho tváři bylo vidět to překvapení. ,,No a?" ,,No a?" to mi hlava nebrala. ,,Chci vědět, co tě k tomu vedl. Proč si nechtěl, aby se se mnou bavili?" Zatvářil se jako by to snad ještě byla moje vina. ,,Nedělej, že ti to nedošlo. Chtěl jsem ti ukázat, že s nima ti dobře nebude, oni tě neochrání, já ano." Tak to byla teda paráda. Vážně dobrá výmluva! ,,Takže si jim ublížil? Uvědomuješ si vůbec, že to ublížilo i mě? Cítila jsem se ztracená a sama! Počítal si i s tím?" Pokrčil rameny. Asi si pořád neuvědomoval vážnost situace. ,,Možná bych to dělat nemusel, kdyby sis mě všímala a já na sebe nemusel pořád upozorňovat." ,,Ale já si tě všímala!" Dal naštvaně ruce v bok. ,,Vážně?" přikyvovala jsem. ,,tak jak to, že jsem se ti pořád snažil zalíbit, dělal jsem vše pro to, abys mě měla ráda a ty si to neocenila?" ,,Brala jsem to tak, že jsme přátelé. To se mezi přáteli přece dělá!" Nechápavě odfrkl. ,,Vidíš? Byla si slepá! Neviděla si, že je to něco víc, tak jsem na to musel poukázat!" Bože, to si snad dělá srandu. ,,A proč si za mnou prostě nepřišel a nepozval si mě někam ven, vyšli bychom si a tys mi tohle všechno mohl v klidu říct!" ,,Taky,že jsem chtěl, ale tys radši zůstala s tím idiotem!" ,,S kým?" Musela jsem se nad tím zamýšlet. ,,Se Samem. Pořád ses kolem něj motala, tak jsem chtěl získat trochu místa ve tvým srdce i pro sebe, ale tys mi to prostě nedovolila, tak jsem udělal tohle." ,,Ale já se pak cítila ještě hůř! Bylo mi hrozně, nikoho jsem neměla, víš jaký to je?" ,,Měla si mě.." ,,Jo, ale bála jsem se o tvoje zdraví, když jsem si myslela, že ty ostatní věci provedl někdo jiný. Myslela jsem, že ti ublíží, ale to ty si ubližoval!"
Začínalo se to docela zvrhávat. Oba jsme křičeli a byli jsme viditelně rozčilení. ,,Všechno jsem to dělal pro nás! Chtěl jsem, abychom mohli být konečně spolu, jen my dva a nic by nás nerozdělovalo." ,,A ty si myslíš, že po tom všem, co si provedl, s tebou budu? Copak ty nevidíš, že si mě zranil? Já už ti nemůžu věřit, natož s tebou být. To nejde!" ,,Proč ne? Myslíš si, že to byla zábava? Že jsem to dělal jen tak? Já jsem ti obětoval všechno. Dám ti cokoli si budeš přát, jsem schopen kvůli tobě i zabíjet!" to mě docela zarazila. Začínala jsem se bát, když přivedl řeč na smrt. Byla to sice jen slova, ale dost silná slova. ,,Ale já tohle nechci! Nechci, aby kvůli mně někdo trpěl." ,,A co já? Já trpět můžu?" ,,Ty sis to zavinil sám!" Při tomhle posledním výkřiku se mi chtělo brečet.
Naštvala jsem se, chtěla jsem odejít a už nikdy se s nám nevidět, on měl ale jiný plán. ,,Ne! Jestli se mnou nebudeš dobrovolně, tak tě přinutím!" Bodlo mě u srdce. Zřejmě moje idea, že mi nic neudělá, byla mylná. Teď jsem měla problém!
Dave mě chytl. Držel mi obě ruce a přitiskl mě ke stěně domu. Škubala jsem sebou, ale neměla jsem takovou sílu. Neměla jsem proti němu šanci. Začala jsem zběsile kopat. Podařilo se mi mu podkosit nohy, získala jsme náskok, ale on se natáhl a podrazil i ty mé. Nestihla jsem se zvednout, jako by mi ochabovaly svaly. ,,Pusť mě!" Vykřikla jsem ze zoufalství. Ležela jsem na zemi. On mi seděl na nohách, abych s nimi nemohla hýbat, držel mi i ruce a jediné, čím jsem mohla hýbat, byla hlava, což nebylo dobrý. ,,Já už tě nikdy nepustím." Začal se ke mně blížit. Očividně mě chtěl políbit. Rychle jsem uhnula hlavou. ,,Nikdy!" Chytal mě záchvat paniky.

Dava mi dal facku, čím mi na malou chvíli umožnil pohnout rukou. ,,Copak to nevidíš? Nemá cenu se bránit!" Rukou jsem rychle popadla velký kámen, ale on si toho všiml. Těsně předtím, než jsem ho stačila udeřit mi stiskl ruku tak pevně, že jsem musela stisk povolit a kámen pustit. ,,Ty si myslíš, že mě přepereš?" ,,Můžu to zkusit!" Napínala jsem snad všechny svoje svaly a snažila jsem se ho setřást.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 2. srpna 2014 v 1:47 | Reagovat

Wow, neřekla bych, že se stane tohle. Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama