A tak jsme se toho dne už potřetí vydali znovu přes ten strašidelně vrtkavý most. Už pro mě bylo lehčí po něm přejít, jelikož jsem měla i motivaci a začínala jsem si na to pomalu zvykat.
Dali jsme Charliemu najíst, rozloučili jsme se s Dexterem a já čekala, že Kami už taky půjde domů, ale on šel se mnou znovu až domů. ,,Díky, žese mě doprovodil, ale nemusel si." ,,To je v pohodě, já jsem šel s tebou rád." ,,Dobře, tak se uvidíme zase zítra ve škole." ,,Jo, jasně. Tak ahoj." ,,Ahoj." Mávla jsem mu na rozloučenou a odemykala jsem dveře. V tom se Kami vrátil. ,,Hale, Angie?" ,,Jo?" Prudce jsme se otočila. ,,Zítra budu Charliemu dělat domeček z prken. Nechtěla bys přijít?" ,,Jo, přijdu ráda." ,,Tak jo super, tak zatím." Úplně se mu rozsvítily oči.
Večer, jen co táta přijel, jsme si všichni sedli ke stolu, že si promluvíme o těch králících. ,,Tak co mi k tomu řekneš?" Pokrčila jsem rameny. ,,Já nevím." ,,Jo tak ty nevíš. A já čekal, že se třeba přiznáš a omluvíš, ale ty nevíš! Tak to je jiná!" ,,Tati, ale já jsme to neudělala!" ,,A kdo teda?!" Byl pěkně naštvanej. ,,Já nevím. Vím to co ty a nic víc, chápeš?" ,,No to my teda pověs, kdo by měl zájem nám jen tak pro nic za nic pouštět králíky ven. Kdo by to asi chtěl udělat?" ,,Já nevím. Asi si z nás někdo chtěl udělat srandu nebo tak. Tati já v tom vážně prsty nemám." Táta se mračil. ,,Myslíš si, že bych je pouštěla jen proto, abych je pak musela zase chytat? To by bylo vážně chytrý!" ,,Já nevím, co bys udělala a co ne! Tolik si chtěla, abychom je nezabíjeli, žes je radši pustila na svobodu." ,,A čemu by to pomohlo?" Pomalu se to začalo zvrtávat v hádku. ,,Tak jí nech bejt." Vložila se do toho máma právě včas. ,,No mě by jenom zajímalo, proč se ztratil její oblíbenec, hm?" ,,Nevím, ale můžu ti říct, že mě to mrzí. Měla jsem ho ráda a rozhodně bych ho nepustila, aby ho ještě zakousl nějaký pes, to mi věř." ,,No tak vidíš." Řekla mamka uklidňujícím hlasem. ,,Teď se hezky zklidněte, budeme večeřet." Zbytek dne už se o tom táta nezmínil.
S Kamim jsme se domluvili, že si zajde po škole rovnou pro jídlo pro Dextera a já si hodím domů věci a on pak pro mě přijde. Hned po škole teda Kami upaloval domů, ale mě ještě odchytil Tommy a vzal si mě stranou. ,,Tys byla včera s Kamim venku." ,,Jo. Jak to víš?" Divila jsem se, jak se to mohl tak rychle dozvědět. ,,No Kubyho babička vás spolu viděla, řekla to Kubymu, ten mě a já to říkám tobě." Takže přeci jenom byla pravda, že na vesnici se nic neutají. ,,Aha, zajímavý. No a proč se mě na to ptáš?" ,,No kvůli našemu minulýmu rozhovoru, pamatuješ?" Zřejmě tím myslel, jak mě varoval před Kamim a abych se od něj držela dál. ,,Jo, pamatuju. Ale o nic nešlo." ,,Jo? A co jste spolu dělali?" Připadala jsem si jak u výslechu s rodiči. ,,Nic. Jen jsme si povídali a byli jsme se projít. Ukázal mi jedno super místo." ,,Počkej, Kami ti ukázal, co má v tom domě za řekou?" ,,Jo." Tommy vypadal hodně udiveně. ,,Nikomu ještě nikdy neřekl, co tam má. Ani nás tam nevzal. Střeží si to víc jak cokoli jinýho a tráví tam hodně času. Co tam teda schovává?" ,,Ale nic, to ti nemůžu říct. Ukázal to mě a ne vám." Tommy se zamračil. ,,Dobře, ale takhle si můžu domyslet, že tam má postel, svíčky, romantickou hudbu a k něčemu tam mezi váma došlo." To mě uráželo. ,,Tommy, nebuď směšný, co si o mě myslíš?" Pokrčil rameny. ,,Mezi náma fakt nic nebylo. Prostě jsme si jen jako PŘÁTELÉ vyšli ven." Přikyvoval, jako by to už dobře znal. ,,A budu hádat, doprovodil tě domů?" Trochu jsem se zarazila. ,,Jo, doprovodil." Tommy se tvářil podivně, až jsem dostala strach. ,,A co loučení, jak to probíhalo?" ,,Normálně. Řekli jsme si ahoj a to bylo všechno." Teď vypadal překvapeně a úplně ho to zarazilo. Copak jsme řekla něco špatně? ,,Takže k ničemu víc nedošlo?" ,,Ne." ,,Žádná pusa?" ,,Ne." ,,Objetí?" ,,Ne?" ,,A co sex na rozloučenou." ,,Ne!" Zařvala jsme možná a moc nahlas. ,,Nic." ,,Páni, ještě nikdy se nestalo, že by Kami šel s holkou ven, byl vy s ní celý večer a k ničemu by nedošlo." ,,No a?" Trochu jsem se cítila jako průkopnice. ,,To je zvláštní. Určitě si vás musím víc všímat." ,,A to jako proč?" Dost mě to znepokojovalo. ,,Uvidíš.. Jinak super pokec, ahoj." Prohodil a už byl pryč.
Chvíli jsem zůstala nehybně stát, abych se vzpamatovala z toho, co mi Tommy řekl. Úplně mě to vykolejilo a polovinu z toho jsem nebyla schopná pobrat. Šla mi z toho hlava kolem.
Pak jsem se sešla s Kamim, vzala jsem i nějakou trávu pro Charlieho, co jsem si nastříhala ráno. Šli jsme teď docela rychle. Oba jsme se těšili na zvířata. ,,No podívejme se." Pronesl těsně před vchodem. ,,Co?" ,,Už si ani nedělala drahoty a přešla si to v pohodě." No jo, to jsem si ani neuvědomila. ,,Už si asi zvykám" ,,No jasně, já věděl, že si se jenom chtěla nosit." Naštvaně jsme dala ruce v bok. ,,Vždyť jsem to přešla sama a tys mě nenesl." ,,No a?" Musela jsem se smát.
Zvířata jsme nakrmili docela rychle. Už na mě byli docela zvyklí, takže se ani tolik nebály, což mi udělalo velkou radost. Byla jsem ráda, že je na tom někdo stejně jako já. Byl to úžasný nápad využít tohle místo pro zvířat, které nikdo nechce. Skvělý, že to Kamiho napadlo.
Kami pak za námi zamknul a kouknul se na hodinky. ,,Je docela brzo, nechceš se tu trochu projít?" ,,Tak jo." Zbývaly stejně ještě tři hodiny, než přijede táta, tak proč bych měla trčet doma. ,,Ale nemohli bychom jít někudy, kde by na nás ty.."zarazila jsem se. Nevěděla jsem, jestli by bylo vhodné říkat drbny, tak jsem chtěla přijít na vhodnější slovo. ,,Myslíš drbny?" Doplnil mě Kami. ,,Jo.. Kde by nás neviděli. Já zrovna nemusím, když o mě všichni ví všechno a povídají si o tom." ,,Na to si zvykneš." Řekl statečně Kami a vzal mě ven tou snad nejobalenější ulicí vůbec..skvělej nápad!
Šli jsme kousek lesíkem a povídali jsme si o všem možným. Pak přišla řeč na školu. ,,Hale, jak to, že si tak chytrá?" Docela mě ta otázka zarazila. ,,Chytrá?" ,,Jo. Tvoje známky ve škole…vůbec to nechápu. To se jako každej den učíš?" ,,Vlastně já se moc neučím. Většinu otázek v testech odvodím a kouknu se třeba jenom na to, co mi fakt nejde." Kami to vůbec nechápal. ,,To jako fakt? To není možný. Vždyť porovnej mě a tebe. Oba na to s prominutím kašleme a ty máš zatím dobrý známky a já jsem pomalu na propadnutí." Pokrčila jsem rameny. ,,Já nevím, asi toho v hodinách tolik nepochytíš. Já s tím nemám problém." ,,No to je úžasný, takže ty se učit nemusíš proto, že dáváš pozor a já bych se měl šprtat jen z důvodu, že mě to ve škole nebaví? Tak to je paráda." Zasmála jsem se. ,,Ale každýmu jde něco jinýho. Já jsem třeba úplně levá na ruční prácě a tobě jdou dobře. A myslím si, že se spíš uživíš, když něco umíš, než, když máš jenom dobrý známky, ale nic víc." ,,Hm." Bylo vidět, že ho to stejně štve, ale nakonec se s tím nějak smířil.
Pak jsme v lese našli jedno místo, kde byla spousta starých věcí a prken. ,,Paráda." Prohlásil Kami a začal se v tom prohrabovat. Vytáhl několik dlouhých prken, hodil se je přes rameno a pak jsme to vzali oklikou zpátky k tomu domku. ,,Na co to máš?" ,,Chtěl jsem postavit Charliemu ten domek, ale neměl jsem dost dřeva, tak jsem si vzal odtamtud. ,,Aha." ,,Postavím to zítra." ,,Tak jo."
Pak jsme se vrátili společnou cestou do vesnice a rozloučili jsme se. Už mě ani nešel doprovodit, což jen vyvracelo Tommyho teorii, že mě chce sbalit. Už jsem se nemohla dočkat, až mu to ve škole řeknu.
Do školy jsme přišla brzy. Byl tam jenom Andy a Tommy a pak pár holek, ale ty my byly ukradený. ,,Ahoj, Tommy můžu s tebou mluvit?" Vletěla jsem do třídy, až to vypadalo podezřele. ,,Čau Andy." Letmo jsem ho pozdravila.
Vytáhla jsem Tommyho na chodbu, ale sotva jsme se nadechla, přišel Kami. ,,Ahoj, jak je?" Přišel k nám a hned se s náma začala bavit. Před ním jsem to přece nemohla řešit, tak jsem to nechala být.
Celý den jsme na to musela myslet. Chtěla jsem to Tommymu vmést do tváře a ukázat mu, že se mýlí, ale místo toho si mě pak vzal stranou on. ,,Tommy, potřebuju s…" ,,Už jsem na to přišel." Skočil mi do řeči. ,,Počkat, co?" ,,Hale já vím, že jste včera byli zase spolu a očividně zase nic nebylo." ,,Sakra, jak to?" To už vážně nebylo možný. ,,Říkám ti, že tady nic neutajíš." Nechápala jsem, jak se k němu ty zprávy dostanou tak rychle. ,,Každopádně už znám důvod!" ,,Že by to bylo přátelství?" Usmála jsem se. ,,Ne." ,,Ne?" Už jsem zase byla mimo. ,,Právě, že to není přátelství!" ,,A co to teda je?" ,,No dneska jsem ho sledoval a jsou dvě možnosti: buď se tě bojí.." ,,O tom pochybuji." ,,nebo se do tebe zamiloval a nechce to uspěchat." ,,Co?" Vytřeštila jsem oči. ,,Jo,a teď je na tobě, abys zjistila, o kterou z těch dvou možností jde, hodně štěstí." Řekl a už chtěl zase odejít, ale já ho zastavila. ,,Počkej!" Pevně jsem ho chytla za ruku, aby neodešel. ,,Co?" ,,To si myslel vážně?" ,,Jo, smrtelně vážně, nic jinýho to nemůže být. Já ho znám a on se takhle nikdy k nikomu nechoval a tohle přátelství není." Pustila jsem ho. Teď mi nasadil brouka do hlavy.
Týdny plynuli a já trávila mnohem více čas s Kami, než s kluky. Vždycky jsme si skvěle popovídali a oba jsme se opravdu otevřeli. On mi povídal o tom, že už skončil s krátkodobými vztahy a chce něco opravdového. Já jsem mu zase řekla, že jsem ještě nikdy neměla pořádný vztah, protože mi vždycky na tom klukovi něco vadilo. S Kamim se o tom dalo dobře popovídat.
Jednou jsme šli zase nakrmit zvířata a když jsme se vraceli Kami se najednou zastavil. ,,Děje se něco?" ,,Ne." ,,Tak pojď, proč stojíš?" Vzala jsem ho za ruku a táhla jsem ho, ale on stejně nechtěl jít. ,,Já přemýšlím." ,,A o čem přemýšlíš?" Díval se na mě tím svým roztomilým pohledem který se mi na něm líbil. ,,Přemýšlím, jaký by to bylo dostat pusu na dobrou noc od někoho, komu to sluší tak jako tobě." ,,Jo?" Nějak mi začalo docházet, k čemu se schyluje, ale malá část mě to přeci jen chtěla zkusit. Chtěla jsem být s ním..aspoň chvíli a pak bychom se rozešli, já bych odešla domů a pak by všechno bylo jako dřív, jen to prostě zkusit. Pomalu jsme se k sobě přibližovali a pak jsme se políbili. Byl to jen polibek, ale já cítila, jak mým tělem projela velká vlna energie. ,,Tak co?" Tiše jsem šeptla. ,,Možná budu potřebovat ještě jeden."
Líbali jsme se, dokud nezačalo pršet. Nevím, jak dlouho to bylo, protože jsem v tu chvíli úplně ztrácela pojem o čase. ,,Kami, začalo pršet." Sotva se ode mě odtáhl. Stále se ještě dotýkal nosem o ten můj. ,,Vidím." ,,Měli bychom jít." ,,Asi měli.." Oba jsme ale zůstali stát. Věděla jsem, že musím jít, tak jsem začala dělat malé krůčky, než se pohnul i on.
Mezitím se hodně rozpršelo, takže jsme byli celí promočení. ,,Na vem si mojí bundu." Nabízel mi naprosto promočenou bundu. ,,Díky, ale teď už to nemá cenu." ,,Jo, to asi ne."
Nakonec to skončilo tak, že jsme museli utíkat domů. ,,Hale, nechceš tady počkat, než to přestane?" ,,Já nevím, to už asi nemá cenu." ,,Ale jen pojď." Vzala jsem ho dovnitř.
Oběma nám byla hrozná zima. ,,Svlékni si ty šaty, ať nenastydneš." ,,Ty na to jdeš teda chytře. Myslíšsiže se ti tu hned svlíknu?" Pokrčila jsem rameny. ,,Tak si to klidně nech, mě je to jedno." ,,Fajn, já si to sundám." To jsem si myslela. I já jsem si potřebovala převléct to mokré oblečení. Rychle jsem si sundala tričko a kalhoty a hledala jsem něco ve skříni. Lukáš přešel ke mně a objal mě. ,,Co blbneš?" ,,Já jen, že jsem si až teď uvědomil, jak si nádherná." Dal mi pusu na tvář. Otočila jsem se na něj. ,,No dobře a teď se obleč." Asi ho mrzelo, že ještě k něčemu nedošlo, ale já jsem to nechtěla uspěchat. ,,Tak dobře." Dala jsem mu staré oblečení, co tátovi už nebylo, ale na Kamim to stejně vyselo.
Neuběhly ani dva týdny a už si všichni na vesnici mysleli, že já a Kami spolu chodíme. Já jsem to tak ale nebrala. Jako jo, občas to mezi náma fakt jiskřilo, ale nebylo to nějaký chození. Byl to prostě takový zvláštní vztah..něco mezi přátelstvím a chozením, ale vlastně ani jedno.
Rodiče už o tom taky věděli, ale moc to neřešili. Táta si myslel, že to stejně nebude mít dlouhé trvání a mámě to bylo celkem jedno. Ne, že by se o mě nezajímala, ale spíš se mi do toho nechtěla plést, když nevěděla, jestli to je vůbec pravda a jestli o tom chci mluvit. Byla jsem za to docela ráda, protože jsem ani sama nevěděla, co si od toho slibuju nebo, jak to mám brát. A nechtělo se mi to řešit..ne teď.
Blížili se Vánoce a my jsme si ve škole měli dávat dárky. Dokonce jsme sehnali i stromek. Všichni se těšili, že si dáme dárky. Já jsem se domluvila s Andym, Kubym, Tommym a samozřejmě s Lukášem..teda Kamim. Občas jsem mu říkala i jménem. Ani nevím, jak jsem k tomu přišla, ale prostě jsem to občas řekla. A ukázalo se, že jsme asi jediná, od koho mu to nevadí.
Všem jsem o víkendu nakoupila ve městě dárky. Na dárku pro Kamiho jsem si dala hodně záležet. Už jsem se nemohla dočkat, až ho uvidí.
V pondělí jsme měli mít takový vánoční den. Měli jsme slavit ale v neděli se hrozně chumelilo a nepřestalo to ani v noci, takže ráno byl venku pomalu metr sněhu. Naši se naštěstí do práce dostali, protože vyráželi ještě relativně brzo, když ještě tolik sněhu nebylo a navíc měli silná auta, takže to zvládli. Ale ne každý se mohl dostat v takovém počasí do školy, takže to odvolali a nám začali prázdniny dřív. Ale mi se s klukama chtěli sejít, takže nás Andy obvolal, že pro nás zajede s jeho bratrancem na sněžném skútru, co dostal k narozeninám a uděláme si svou vlastní oslavu. Všichni jsme souhlasili.
U Andyho byla hrozná sranda. Měl tam spoustu jídla a měli jsme tam i nějaký ten alkohol, takže nálada byla fakt dobrá. Všichni jsme se nasmáli a světe div se, sice jsme tam zůstali až do pěti hodin, ale na dárky jsme si ani nevzpomněli. Domluvili jsme se tedy, že si dárky rozdáme, ale otevřeme je až na Vánoce.
A jak vlastně Vánoce probíhali? Nic moc. Babička s dědou pořádali večírek v hospodě, takže jsme tam samozřejmě nemohli chybět. Dárky jsme tedy rozbalili až potom, což bylo pozdě večer. Dotala jsem samozřejmě oblečení a pár knížek, ale nic závratného. Moc nadšená jsem z toho tedy nebyla.
Čekala jsem, že na Silvestra to bude jiný, ale naši měli v plánu udělat rodinnou "párty" u nás doma. Naštěstí mě Kami hodlal vysvobodit. Nabídl se, že bychom mohli strávit poslední den v roce spolu. Zbývalo jen přemluvit rodiče, což nebylo tak složitá, až na jeden háček, co se vyskytl. Naši se vždycky ptali, jestli to nevadí rodičům, ale jeho rodiče o tom vůbec nevěděli a co víc neměli tam ani být. Nakonec se mi ale podařilo je přemluvit a babička s dědou mi pomohli s tím, že Lukášovi rodiče jsou hodní a v těchto věcech vstřícní. Byla jsem tak ráda, že stáli při mně.
U Kamiho jsme koukali na televizi, hráli hry, jedli všechno možný a bavili se. Vážně jsem si to užívala a pak došlo na přípitek. Kami mi nalil šampaňské a čekali jsme jenom na půlnoc. Připíjeli jsme na zdraví, na lásku, na štěstí, na nás dva..a pak Kami z ničeho nic řekl jednu větu, která mě dost zarazila. ,,Angie, miluji tě." Ještě nikdy jsme od nikoho neslyšela taková slova…tedy pokud to nebyl můj příbuzný. Takže jsem si neschopná slova přiťukla skleničkou. Ani jsem vlastně nevěděla, jaký to je, říct ,Miluji tě.´Nikdo mě to nanaučil, takže teď byla premiéra. ,,Taky tě miluju." Políbila jsem ho a uvědomila jsem si, že to byl náš poslední polibek v roce 2013 ale zároveň i první v roce 2014. Z toho všeho mi šla hlava kolem.
Po pár dalších měsících jsme spolu s Kamim měli opravdu vážný vztah. Každý den jsme spolu byli. Chodili jsme ven, na zvířata, občas jsme se i učili, ale hlavní bylo, že jsme byli spolu. Už nikdo nepochyboval o tom, že by snad Kami neudržel vážný vztah a z toho jsme měla největší radost.
Pak jsem jednou přišla domů a táta na mě vychrlil zprávu, která to všechno změnila. ,,Mám dobrý zprávy! S mámou jsme našli byt ve městě a v červnu se uvolní, takže se po tomhle roce přestěhujeme zpátky do města." V ten moment se mi asi zastavilo srdce. Najednou jsem nechtěla pryč. Ale co teď budu dělat?
Druhý den jsme se sešla s Tommym, abych si s ním o tom promluvila. Potřebovala jsem radu. ,,Počkej, to mi jako chceš říct, že odjedeš pryč?" Pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem, jestli chci odjet nebo ne. ,,A chceš do města?" ,,Možná..víš, celou dobu jsem tam chtěla a těšila jsem se až odtud vypadnu, ale teď už je to všechno jinak." ,,A ví o tom Kami?" ,,Právě že ne. Nejdřív jsem chtěla poradit od tebe." ,,Já bych ti asi radil, aby sis pořádně promyslela, co chceš. Sepiš si třeba pro a proti a uvidíš, co je pro tebe lepší. Hlavně nedělej žádný unáhlený rozhodnutí." ,,Dobře." Tommy vždycky uměl dobře poradit.
Týdny plynuly a já pořád sepisovala klady a zápory návratu do města a pořád to bylo nerozhodně. Už jsem nevěděla, co mám dělat, tak jsem se sešla s Kamim a oznámila jsem mu to. ,,A proč mi to jako teď říkáš?" ,,Myslela jsem, že bys o tom měl vědět." Bylo vidět, že ho to vzalo a já se mi nemohla divit. ,,Víš co? Tak klidně odjeď!" ,,Ty nechceš, abych tu zůstala?" Dost mě mrzelo, že k tomu přistoupil takhle a nechal by mě odjet. ,,Samozřejmě, že chci, abys tu zůstala? Do háje ty si myslíš, že mě to neštve?" teď už začal křičet, což dokazovalo, jak moc ho to štvalo. ,,Pomyslelas vůbec na mě? A co naše zvířata? To od nás prostě odjedeš?" ,,Abych byla upřímná, tak vy jste to jediný, co mě tu teď drží." ,,No to si mi fakt zlepšila náladu." Naštval se a odcházel pryč. ,,Lukáši, počkej." Chytla jsem ho za rameno, ale vytrhl se z mého sevření. ,,Nech mě být! Stejně ti na mě nezáleží." ,,Ale záleží!" ,,No jasně!" Prohodil a ve chvíli byl pryč.
Blížil se konec školního roku, vysvědčení a i můj odjezd. Naši už to brali jako hotovou věc a už se s tím nedalo nic udělat. Kami byl na mě pořád naštvaný a kluci se se mnou taky moc nebyvili. Jediný Tomáš byl v pohodě a už se s tím asi jako jediný smířil.
Nakonec jsme měli odjíždět hned den po vysvědčení, takže jsme to pak byli s klukama oslavit a udělali jsme si takovou vlastní rozlučku u rybníka. Ukázalo se, že klukům bylo taky líto, že odjíždím. Měli jsme spolu skvělé přátelství. ,,Ach jo kluci, je mi líto, že to zejtra bude končit" ,,Ale nebude, budeme si psát. Budeme se scházet, přece nebudeš tak daleko." Utěšoval mě Andy. ,,To je pravda, přece to jen tak neutneme jen porto, že budeš pryč. To přece nehrozí, ne?" ,,Ne." Usmála jsem se, měla jsem z toho hroznou radost.
Druhý den jsem odjížděla. Už jsme byli stejně skoro nastěhovaní do nového bytu a zbývalo nám tu jen pár věcí, co jsme naložili do auta. Při odjezdu jsem spatřila Kamiho, jak se dívá naším směrem. Táta nastartoval auto se rozjelo. Zavřela jsem oči, aby mi nemohli téct slzy. Bylo mi hrozně, ale pak mi svitlo. ,,Tati, zastav!" Křikla jsem. ,,Co se děje? Něco si zapomněla?" ,,Tak nějak." Vyběhla jsem z auta a běžela jsem přímo k němu. Padla jsem mu do náručí. ,,Co to děláš?" Byl hrozně překvapený. ,,Přece tě tu nenechám." ,,Ale co jako hodláš dělat?" ,,Riskovat."
Táta vystoupil za auta a díval jsem na mě tím pohledem, co znamenal, že mám problém. ,,Co to vyvádíš! Musíme jet!" ,,Tati, já nepojedu." ,,Ne?" ,,Ne! Zůstávám tady. Budu bydlet s babičkou a s dědou." Dal naštvaně ruce v bok. ,,Jo? Vážně? Vždyť ses s nima za celou tu ani pořádně nepoznala, tak proč bys tu zůstávala? Celou dobu si chtěla vypadnout do města, tak neblbni!" ,,Já tu ale mám pár nevyřízených věcí. Myslím, že tady budu šťastná." Máma taky vylezla z auta. ,,Zlatíčko, ty nepojedeš?" ,,Vlastně ne.."
Za pár minut jsme to domluvili s prarodiči a oba souhlasili, že můžu zůstat. Kami byl nadšený a rodiče to ve finále taky uznávali a kromě velkého překvapení byli vlastně v pohodě. A já si konečně uvědomila, že moje místo je tady…mezi zvířaty, s lidmi, co ostatní neodsuzují podle vzhledu, ale podle toho, jací jsou doopravdy a hlavně v přírodě. Konečně jsem měla pocit, že někam patřím.
Doufám, že se vám tento příběh líbil. Snad zanecháte i nějaký komentář a napíšete, co se vám líbilo a co třeba ne.








Wow, ten konec je fakt povedený :O
Škoda, že to má jen 3 části.