Ráno se Mark vzbudil a při pohledu na mě se hned usmál, i když jsme musela vypadat hrozně. ,,Jak se ti spalo?" ,,Dobře." Zalhala jsem. Bylo mi jasné, že v následujících dnech budu lhát více než kdy jindy. ,,Budeš chtít snídani?" Zvedal telefon, že něco objedná. ,,Ne, děkuji." ,,Dobře, zbyde víc pro mě."
Po snídani ho stejně nepřešel hlad a už plánoval oběd. Já mezitím seděla u okna a koukala ven. Šel ke mně a dal mi pusu na čelo. ,,Co je tam tak zajímavého?" ,,Ale nic, jen si tak přemýšlím." ,,A na co myslíš?" Zeptal se s lehkou nadsázkou v hlase. ,,Nad tebou." Pohladila jsem mu vlasy a snažila jsem se mu nalhat, že nic jiného v tom není.
Asi za hodinu vyrazil Mark na oběd. ,,Ty nejdeš? Víš, že musíš jíst." Usmál se. ,,Jo, já se jen převleču a hned jsem tam." ,,Tak to bych tu mohl přeci zůstat." Zašklebila jsem se. ,,Jen si počkej, přeci nemůžu všechny své trumfy hned vyplýtvat?" Zamrkala jsem. Věděla jsem moc dobře, že to na nezabírá. ,,Tak fajn, ale pospěš si." ,,Jasně."
Zabouchly se dveře a já vběhla do koupelny. Hned jsem začala brečet. Bylo mi z toho všeho na nic. Mnula jsem si oči, ale slzy nepřestávali téct. Dobelhala jsem se k umyvadlu a několikrát jsem si chrstla ledovou vodu do obličeje, abych se probrala. ,,Co to děláš?" ptala jsem se svého odrazu v zrcadle. Pak jsem si několikrát nafackovala, aby mé tváře chytili barvy a aby se můj mozek vzpamatoval. Pak jsem na sebe rychle natáhla tričko a vykročila ze dveří.
Becky: Na obědě jsme se na sebe s Vernonem neustále dívali. Občas jsme pokukovala i po Melise. Byla jsem z toho tak šťastná. ,,Tak jaká byla noc?" Zeptal se nezávazně Vernon. ,,Jedním slovem? Úžasná! Spalo se mi vážně dobře. Co vám?" Začal Mark, ale Melisa jako by s ním tento názor nesdílela. ,,Mel? Jak ses vyspala ty?" Žádná reakce. ,,Mel?" Mark do ní drkl rukou, aby zase začala vnímat. ,,Ano?" nechápavě se otočila. ,,Vernon se ptá, jak ses vyspala." ,,Jo, fajn." Letmo přikývla. ,,Si v pohodě, zlato?" zeptal se jí Mark a dal jí pusu na tvář. ,,Jasně, ehm..miláčku." Něco mi říkalo, že se s ní něco děje.
Vernon se dále snažil o nějakou konverzaci. ,,Co říkáte na to jídlo?" ,,Podle mě je vynikající." Odpověděla jsem dřív, než ostatní, abych se vyhnula další podivné odpovědi od ostatních. ,,Vážně? Můžu od tebe ochutnat, beruško moje?" ,,No jasně, broučku." Ano, byl to vážně úžasný pocit.
Jakmile už se začala rozjíždět konverzace, zadrnčel telefon. ,,Kdo z vás inteligentů sem vzal ten mobil?!" Naštval se Mark. ,,To já," ozvala se Mel. ,,Volá Benedict." Vernon protočil oči. Melisa to ale navzdory všem předpokladům vzala.
Po krátkém rozhovoru se k nám vrátila a pokračovala v jídle, jako by se nic nestalo. ,,Ty nám neřekneš, co máme za práci?" Vernon byl dost zaražený jejím chováním. ,,Já to snad ani radši nechci vědět." Posmutněl Mark. Nejspíše si to představoval, že teď bude všechen čas trávit s Melisou a na práci se vykašle. Ale bohužel i já s Vernonem už jsme pochopili, že takhle to rozhodně nefunguje. ,,V klidu, najezte se a vůbec to neřešte." Pronesla až s podezřelým klidem. ,,Děje se něco?" Docela jsme o nic začala mít strach. ,,Ne, vážně, můžete být v klidu. Tahle práce není nic neodkladného, můžeme si tedy ještě užívat volna." Zatímco Vernon jen pokrčil rameny a bral to jako vyřešenou věc, já jsem to chtěla zjistit..ovšem chtěla jsem být vůči ostatní ohleduplná, tak jsem počkala aspoň, než dojí.
Nakonec jsem se dočkala. Melisa klidně položila příbor a pak se na nás podívala a jako by se nechumelilo pronesla: ,,No co na mě tak koukáte?" Vernon se na mě podíval s výrazem ve tváři, který přímo říkal-to si dělá srandu? Ještě než stihl cokoli říci, Mark na to šel jemně. ,,Miláčku, myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že bys nám možná mohla…" Pak mu ale Vernon skočil do řeči trochu hrubším způsobem. ,,Prostě vyklop, co máme za práci!" Melisa sebou až cukla, jak se lekla. ,,Jo, tohle. No asi byste měli jít do pokoje, tam jsou instrukce." Přikývli jsme a hned jsme vyrazili.







