close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(44)

12. července 2014 v 14:07 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
V pokoji Melisa vytáhla notebook a otevřela nejnovější soubor. Byla tam spousta zakódovaných informací a odkódování trvalo snad věčnost, ale pak se to konečně otevřelo v čitelné formě. Melisa ukázala na fotku na první stránce. ,,Jsou to kapesní hodinky. Byly vyrobeny při prvních pokusech o sestrojení stroje času. Klíčem k tomu celému bylo dostat se do časové smyčky, což zajišťovalo malé tělísko, které dokázalo pomocí atomové energie vyrobit rychle velké množství energie, která by vás doslova vykopla do minulosti. Vtipné na tom celém je, že se na tom stroji času začalo pracovat v budoucnosti, ale jeden z členů týmu, co jej vytvořil, odhalil, že je v tom stoji závada a potřeboval je předtím varovat, ale oni ho neposlouchali a mysleli si, že to chce celé sabotovat, takže byl donucen k tomu, aby ukradl to tělísko. Ale potřeboval ho někam ukrást a hádejte, jaké příhodné místo se mu naskytlo?" ,,Že by jeho hodinky?" Prohodil jen tak od boku Mark. ,,Přesně tak. Ale chudáček nečekal, že ho to vykopne přes časoprostor do minulosti. Takže tady vyhledal svého předka, kterému ty hodinky svěřil a řekl, aby je rodina opatrovala dokud se je lidé nenaučí používat. A tak tomu je i dnes a my je musíme, jak jinak, ukrást. Ale tentokrát se budeme muset přestrojit." V tom jsem se začínala ztrácet. ,,Přestrojit?" ,,Jo, naše převleky dorazí nejdříve zítra nebo za dva dny a do té doby si můžeme dělat, co chceme." Mark se k ní naklonil. ,,Tak co máš v plánu?" ,,Já půjdu spát, mějte se lidi." Mark za ní běžel jako ocásek. ,,Já jdu s tebou.."
Otočila jsme se na Vernona. ,,Chtěl bys někam zajít?" ,,Vlastně jo, mám už pár nápadů." Vzal mě za ruku a vedl ven.
Šli jsme se spolu projít. Byla to poměrně dlouhá procházka a musím se přiznat, že jsme se oba ohlíželi, jestli za námi někdo nejde a občas, když jsme měli pocit, že ano, raději jsme zahnuli a čekali, co se bude dít. Ale nikdy to nic nebylo.
,,Dlouho jsem nebyla na takové procházce." V přírodě jsme si vůbec od začátku této práce nemohli užít klidu. ,,My jsme s našima moc ven nechodili. Vytáhli mě ven maximálně, když mě chtěli vzít na nějaký pracovní pohovor, ze kterého by pro ně koukala spousta peněz. Vždycky jim šlo jen o peníze. Nebyl jsem pro ně jako syn, ale to už asi nezměním." Pevně jsem stiskla oči. Úplně jsem zapomněla, že Vernon neměl takové štěstí na rodinu. ,,Hale nechtěl jsem, abys byla smutná, vůbec to neřeš. Ty máš skvělou rodinu, ale já mám tebe. Vlastně teď mám všechno, co jsem kdy chtěl-krásnou holku, skvělou práci a úžasný přátele. Nic mi neschází." Políbil mě na čelo. Usmála jsem se, abych zakryla, že mi to i tak bylo líto.
Vzpomněla jsem si pak na bratra. Nevěděla jsem nic o jeho stavu, nic o své rodině. Do dneška nebyl čas nad tím přemýšlet, ale teď mě to začalo mrzet. Chtěla jsem o tom vědět. Chtěla jsem udržovat nějaký kontakt se svou rodinou. Ale zároveň by je to mohlo ohrozit. Je to dost složité.
Vrátili jsme se do hotelu. Byl akorát čas na večeři. Mark s Melisou už jedli. ,,Ahoj, lidi." Přisedli jsme si k nim. ,,Jak jste se měli?" Zeptala se Mel ještě s plnou pusou jídla. ,,Jo, dobře. Co vy?" ,,Bezvadně." Odpověděla stále s jídlem v puse. Přikývla jsem a raději už jsem se na nic neptala.
Zrovna nám přinesli jídlo a rozdrnčel se telefon. ,,To si děláte srandu? Má snad Benedict zabudovaný nějaký čip, co mu řekne, kdy je ta nejnevhodnější chvíle a v tu nám zavolá?" Byla jsem z toho vážně naštvaná. On to snad vážně dělal schválně. ,,Já to vezmu." Nabídl se Mark. Zvedl telefon a odešel kousek stranou. ,,Ano, ano, jistě ,předám." Prohodil a podával mi telefon. Věnovala jsem mu nevěřícný pohled. ,,Co je? Chce prej jen tebe." To jsem vážně nechápala.

,,Vezmu to rychle: Váš bratr bude zítra na operaci. Ty peníze od vás zřejmě stačili. Kontaktoval jsem tedy vaše rodiče, zítra se vám ozvou na toto číslo. Ihned po vašem hovoru toto číslo zničíte, máte ještě druhý telefon, tak vás budu moci kontaktovat. Noste ho u sebe. To je vše." ,,Počkat! Mám ještě pár otázek!" Zavolala jsem do telefonu, ale už bylo pozdě. Benedict to položil. Zřejmě měl strach, že by ho mohli vystopovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama