Ve chvilce jsem byla úplně probraná. Otevřela jsem zprávu a ještě mžourajícíma očima jsem přejížděla přes jednotlivé řádky. Jsem dost mimo a ani pořádně nevím, jestli se mi tohle nezdá, ale chtěl jsem jen vědět, jak se máš. Vzpomeneš si na mě někdy? Nebo už jsi na mě zapomněla? S údivem jsem přečetla zprávu raději ještě několikrát. Terence? Terence. Byl to on. Napsal mi, ale proč? Tak dlouho..celou střední se mi neozval a najednou mi z ničeho nic napíše. Nechápala jsem to. Jedno jsem ale věděla jistě-byla jsem moc unavená na to, abych napsala smysluplnou odpověď nebo abych ji vůbec dokázala vymyslet.
Položila jsem telefon zoět na své místo a usnula jsem. Ráno mě čekalo velké rozhodnutí-mám či nemám něco psát? Velká část mě mu chtěla napsat už dávno, ale nejdříve mi to bylo blbý, když jsme se nerozešli zrovna v dobrém, pak se mi nechtělo píchat do vosího hnízda, když jsem věděla, že to nese těžce, pak si našel holku, tak to nebylo vhodné. A teď? Teď mám příležitost mu napsat a já nevím, jestli jí chci využít.
Nakonec jsem došla k závěru, že přece nemůžu nechat Terence, aby se trápil. Musela jsem mu odepsat. Roztřesenýma rukama jsem uchopila telefon a pomalu jsme začala psát. Několikrát jsem odpověď změnila, ale pak jsem došla k závěrečné verzi, se kterou jsem byla spokojená. Jsem ráda, že ses ozval. Mám se teď dobře, vlastně skvěle. A co ty? Jak se má Kristin? A jak ti to jde v práci?
Ještě chvíli jsem se na zářící displej dívala a pak jsem zprávu odeslala. Chvíli jsem čekala, jestli napíše, ale pak jsem se zvedla. ,,Uvidím večer." Prohlásila jsem tiše sama k sobě a odešla jsem z pokoje.
Ale nedočkala jsem se žádné odezvy, ani příštího dne, ani další týden. Nechápala jsem, proč mi tedy psal to chtěl jako jenom vyzkoušet, jestli odepíšu a nic víc? No to je teda báječně, akorát mi to zase udělalo v hlavě ještě větší nepořádek.
Po měsíci prázdnin už jsme s Mikem začali více plánovat náš budoucí život. Mike si našel brigádu na celý rok, ale já jenom na půl roku a to od pololetí do konce. Spočítali jsme náš předběžný příjem a s kapesným od rodičů, co jsem dostávala, nám to má bohatě vystačit.
Poslední týden už jsem měla prakticky všechno sbaleno a pomalu jsem se připravovala na odjezd z domova. Nejhůře to nesla asi máma, která můj odchod obrečela, táta mi akorát udělal přednášku a brácha si to ani moc neuvědomoval, bral to, že odjíždím na výlet a brzy se vrátím. Rozloučili jsme se a já pak se všemi svými věcmi odjela autobusem za Mikem, který nás odvezl až k našemu bytu autem.
Čekal nás první den školy. Tentokrát jsem nebyla vůbec nervózní, což mě až děsilo. Vždycky jsem se něčeho bála a to zvláště v případě, když jsme šla do nového prostředí, ale teď mi najednou bylo jedno, co se stane, protože jsem věděla, že na mě v bytě bude čekat Mike a na ničem jiném mi nezáleželo.
Po týdnu, když jsem se seznamovala se svou novou třídou jsem konečně měla klid. Teď jsme měla víkendy o moc radši. Mike už se také v nové práci v McDonnaldu zaběhl. Domluvili jsme se, že za ním po škole budu vždycky chodit a pak spolu půjdeme do našeho bytu a uděláme si hezký večer. Vlastně nás čekali celoroční večeře založené na hamburgrech a hranolkách. Ale nestěžuji si na to..s mým kuchařským uměním za to mohu být jen ráda.
V pondělí jsem dostala seznam věcí, co potřebuji k učivu, takže jsme po škole hned vyrazila vykoupit papírnictví. Hodila jsem si všechno domů a hned jsme pospíchala za Mikem.
Dala jsem si k obědu salát a jedla ho tak pomalu, jak to jen šlo, abych neměla dlouho chvíli při čekání, až Mike skončí s prací.
Objala jsem ho a radostně ho políbila. ,,Máš nějakou dobrou náladu." Smál se. ,,To je tím, že jsem s tebou." ,,Hm.." Pronesl nějak sklesle. ,,Co se děje?" ,,Ale nic, jen jsem s tebou chtěl probrat jednu věc, ale to je jedno..uděláme si hezký večer a promluvíme si o tom ráno." Sice jsem moc chtěla vědět, o co jde, ale opravdu jsem si nechtěla tento den ničím kazit, tak jsem to nechala plavat.







