Jako malá holka jsem měla velký sen. Chtěla jsem, aby se mnou někdo udělal reportáž do televize. Ani nevím, jak jsem na to přišla, protože v době mého dětství nás televize zas až tolik televize neovlivňovala. Možná ale právě proto to v mých očích byl obrovský úspěch.
Vždycky jsem si myslela, že vymyslím něco převratného a budu slavná. Pamatuji si, jak jsme s kamarádem míchali lektvar stáří. Už si ani nepamatuji, co všechno jsme tam naházeli, ale vím, jak jsme ho pak chtěla vyzkoušet a dala jsem tam prst a on mi natekl nebo co..no prostě byl tlustší, asi proto, že jsme tam naházeli opravdu spoustu věcí. Ovšem mě s kamarádem hned napadlo, že jsme to dokázali. Objevili jsme lektvar stáří! A v mých očích se hned objevila idea, jak o nás budu natáčet zprávy a budou nás zvát do televize. Byla to pro mě úžasná vidina a ještě jako bonus v té době byly lektvary pro nás děti fakt terno.
Od té doby jsem si pokaždé představovala, že budu mít se vším úspěch a lidé se o mě budou zajímat. Často jsem měla asi hloupé nápady. Napadá mě nejrychleji vyhraná počítačová hra, kterou jsem popravdě do dnešního dne nedokázala dohrát nebo nejlepší jídlo..no prostě všechno, co jsem dělala, bylo v mých očích revoluční.
Nedávno jsem si na to vzpomněla a je pravda, že mi to ještě vydrželo do dneška. Už to není takové, že bych se mohla vším proslavit, ale občas mám pár dobrých nápadů a říkám si, co kdyby to vyšlo, byla bych pak slavná?
A zrovna včera jsem si tak říkala, jestli by z nějakého mého příběhu mohla být dobrá kniha. Já mám totiž mimo jiné i sen, že bych vydala aspoň jednu knihu. Mám vymyšlený dlouhý příběh, který podle možností sepisuji po malých částech a chtěla bych si ho dát vydat. Je mi jedno, jestli jí bude někdo číst, ale je můj sen, abych mohla říct, že jsem přeci jen vydala knihu.. Každopádně jsem si tak říkala, (občas mluvím sama se sebou, ale kdo ne?) že bych se pak mohla stát slavnou. Nikdy nevíte, jestli ta kniha bude hit nebo ne a třeba by se mi poštěstilo.
No a tak jsem si představovala, jak se mnou někdo dělá rozhovor do televize a potichu jsem si sama pro sebe odpovídala. Přemýšlela jsem nad postavami a jejich vztahy, zamýšlela jsem se nad různými teoriemi a tím, jak by to všechno mohlo dopadnout jinak atd. Odpovídala jsem ještě v angličtině, protože mě baví zjišťovat, kolik jsem schopná toho v angličtině říci a jestli bych se domluvila. Musím říct, že mě to hrozně bavilo, po všech těch letech mě ta představa láká. Je pravda, že už je jiná doba a v televizi jsou teď reportáže i o obyčejných lidech a často, promiňte mi to, i hlouposti. I tak by to pro mě byl úžasný zážitek a splnění snu, kdybych byla v televizi a dělali by se mnou rozhovor o něčem, čeho jsem dosáhla.
Ale tak to se sny bývá, některé se vyplní, na některé časem zapomenete a na některých později přestane záležet.








Zajímavý sen :) Já zatím nikdy takový podobný sen nikdy neměla..