Pomalu jsem přišla do velké zahrady plné lidí ve společenských šatech a oblecích. Snad každý z nich v ruce držel skleničku. Našla jsem i pár stolů z občerstvením, ale skoro nikdo u nich nebyl. Být tady moje rodina, všechno by vyjedli..
Pořád jsem se rozhlížela a hledala jsem Corneliuse, ale za nic na světě jsem ho nemohla najít. ,,Becky?" Šeptla jsem, abych nevypadala jako cvok, což už se mi stejně asi po tom kroužení kolem nepovede. ,,Vydrž.." Becky se zdála zaneprázdněná. ,,Ale já ho nemůžu najít!" Byla jsem naštvaná, že se mi nevěnuje. ,,Chvilku strpení.." ,,Bože.." Připadala jsem si jako, když mluvíte s operátorem. ,,Už?" Zeptala jsem se po chvíli, když jsem stále nemohla najít. ,,Ještě počkej a bacha na Vernona." ,,Na Vernona?" To mi nějak nedošlo..pak jsem ho uviděla, jak trochu nemotorně roznáší pití a sotva se mi zvládne vyhnout. Využila jsem té situace a vzala jsem si skleničku. ,,Díky." Usmála jsem se na něj, ale on byl spíš rád, že ten tác zvládne udržet.
Uběhlo asi deset minut a já jsem v sobě měla sklenku vína. Stále žádná stopa po Corneliusovi, byla jsem z toho na nervy. Posadila jsem se k baru a rozhodla se, že budu prostě čekat. Pak se mě číšník zeptal. ,,Dáte si něco?" Ale sotva jsem se stačila nadechnout, Becky se ozvala taky. ,,Tak povídej, co je za problém?" ,,To bylo na mě?" Otázka mířila Becky, ale číšník to nejspíš zaslechl taky. ,,No samozřejmě, vždyť jste ta nejkrásnější dáma tady." Odpověděl číšník sladkým hlasem. Nestihla jsem ani říct, jak moc mi to lichotí a už zase do toho skočila Becky. ,,Ježiši jo, tak mluv!" ,,To počká.." Zavrčela jsem a otočila se na číšníka. ,,Moc děkuji, ale vsadím se, že je tu spousta hezčích žen." ,,Toho jsem si ani nevšiml, protože mě vaše krása zaslepila." Páni..ten teda umí udělat dojem. ,,Víte, jste vážně hodný, ale já jsem tu, abych…" ,,Si dala drink?" Řek la vruce už držel skleničku. ,,Jen to ochutnejte." Povzdechla jsem si, ale přeci jsem nemohla odmítnou. Sotva se však mé rty dotkly skleničky, ozval se ze sluchátka další hlas. ,,Ať s ním neflirtuje!" Co tam dělá Mark. Odtáhla skleničku a postavila ji na bar, abych to ještě nevylila. ,,Marku, jak to, že si tady?" Ozvala se Becky a pak byl slyšet jenom šum. Nevím, jestli to prostě vypadlo samo od sebe nebo to odpojili, ale nefungovalo to. Vypadalo to, že bych se měla jít také podívat do té dodávky. ,,Omluvte mě, zdá se, že budu muset jít." ,,Dobře, já si tu na Vás počkám!" Zavolal na mě a já se jen usmála. Cestou jsem zahlédla koutkem oka Vernona. Tomu jedinému se jakž takž dařilo splnit roli.
Blížila jsem se k východu ze zahrady, v tom se Becky znovu ozvala. ,,Mel, slyšíš mě?" Zastavila jsem se. ,,Jo." ,,Skvěle, hale musíš se pořádně rozhlídnout, ukazuje mi to, že Cornelius musí být někde do pěti metrů od tebe." Otočila jsem se kolem dokola, ale nic jsem neviděla. ,,Není tu." ,,Musí!" Ozvala se Becky podrážděně. ,,Už ho vidím!" Mluvila jsem tiše. Spatřila jsem Corneliuse sedět u jednoho stolku. ,,Skvěle, běž za ním a začni ho svádět..prostě aby byl zaměstnaný." ,,Jasně, provedu." Šla jsem tedy k němu, sebevědomá jako nikdy a v tom jsem uviděla jednu mladou holku, jak si k němu klidně přijde, něco mu zašeptá a on s ní klidně odejde.
Málem mě z toho klepl..to je ale proutník! ,,Becky, mám tu problém.." ,,Co se děje?" Becky vyjekla. ,,On už tak trochu odešel s nějakou jinou…a je to blondýnka, takže ta šílená paruka je k ničemu!" Zavrčela jsem. ,,To není možný, vydrž, juknu na to a ty ho nespouštěj z očí, když zajdou do nějakýho pokoje, třeba dělej, že hledáš koupelnu nebo tak a potloukej se kolem, ale mysli na to, že on je tvoje starost a je vlastně jedno, s kým bude, hlavně, aby neohrožoval akci." ,,Jasně, chápu." Mě ale rozhodně nebylo jedno, s kým budu. Chtěla jsem si zalaškovat..
Sledovala jsem je spolu. Jen tam stali a povídali si. Pak ale udělal něco, co mě překvapilo. Dal jí pusu, ale jen na tvář. Přeci by někomu nedával pusu jen na tvář, když by s ním něco chtěl, ne? ,,Meliso, už jsem na to přišla, ta blondýna je jeho sestra. Teda, pokud vypadá tak na osmnáct let." ,,Jo, vypadá." Nějak mi to udělalo dobře, že mám zase možnost se do toho vložit. ,,Tak to můžeš být v klidu. Musím končit." Becky se rozloučila a já zase slyšela jen šum.
Jen jsme se otočila a Cornelius byl pryč. Hodně mě to vyděsilo. Přeci jsem ho ještě před chvílí viděla, tak kde je? Už jsem chtěla začít panikařit, v tom mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsme se a za mnou stál sám Cornelius. ,,Promiňte, ale nemohl jsem si nevšimnout, že po mě celý večer pokukujete." Na to jsem se dokázala jen usmát. Neměla jsem moc připraveno, jak na to reagovat. ,,Řekl jsem si tedy, že bych za Vámi mohl přijít a donést vám sklenku vína." Podával mi ji. ,,Děkuji, to je od vás milé." Řekla jsem se širokým úsměvem. ,,Co byste řekla na to, kdybych Vás později vzal dovnitř na soukromou prohlídku, řekněme.",,To zní lákavě." Napila jsem se vína. Tohle byla příležitost. Samozřejmě jsem se ale musela vyvarovat místu, kde byli schovány hodinky, abych ho nepřivedla přímo k nám.
Šli jsme dlouhou chodbou a míjeli spoustu dveří. Pak se Cornelius zastavil, vytáhl klíče a odemkl jedny z nich. ,,Co to je za místnost?" ,,To je ložnice pro hosty, kdybyste tu třeba chtěla zůstat přes noc." Laškovně zamrkal. ,,No já nevím, asi by se mi lépe spalo doma." ,,Ale já neřekl, že budete spát." Pak se ke mně začal přibližovat. Jeho rty byli jen pár centimetrů od těch mých, ale já si nedokázala představit, že bych ho políbila. Rychle jsem nahmatala injekci a chystala jsem se ho uspat, když v tom mu zazvonil telefon. ,,No to je hrůza, zrovna teď." Pronesl naštvaně, nestejně to vzal. Neslyšela jsem nic z telefonu, jen jeho odpovědi. ,,Cože? Jak je to možný? Jo, jistě, hned jsme tam." Pak se otočil na mě. ,,Je mi to vážně moc líto, ale asi budete muset počkat. Co kdybyste si zatím udělala pohodlí a já zatím vyřeším tu neodkladnou záležitost." Usmál se a chystal se odejít. Já jsem ale tušila, o jakou neodkladnou záležitost jde. Nemohla jsem ho nechat odejít. ,,Počkej!" Křikla jsem, aby se otočil. ,,Bude to jen chv.." V ten moment jsem ho chytla a píchla jsem mu tu uspávací látku. Ve vteřině byl na zemi.
Okamžitě jsem zavolala Becky. ,,Becky, máme problém!" Ozval se ale ještě vystrašenější hlas. ,,Ani nevíš, jak velkej!"
Chtěla bych ještě napsat, že v této části byla popisovaná akce ze strany Melisy a v dalším díle se podíváme na to, jak to viděl Vernon, později pak zjistíte, co se dělo s Becky a dokonce i s Markem, abyste to celé nejlépe pochopili. Snad se vám tento nápad bude líbit.







