close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Adaptační kurz-vše se mění ze dne na den 1/4

15. září 2014 v 15:51 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Tak jsem se dneska (pátek 5.9.) vrátila z adaptačního kurzu, který jsem absolvovala od 2.9. od osmi hodin, kdy jsme odjížděli od školy.
Rozhodla jsem se, že o tom, co jsem prožila, napíši článek, protože už jen v mém okolí je hodně lidí, které adaptační kurz ještě čeká, tak by se na to pomocí tohoto článku mohli připravit. Snad vám to k něčemu bude. ;)

Tak tedy v úterý jsme se před osmou sešli u školy a vyrazili jsme na cestu. Lidi z naší bývalé třídy se bavili celou dobu o setkání lidí s mimozemšťany, což není vůbec špatné téma, ale oni z toho udělali hotový souboj názorů přičemž nikdo nechtěl ustoupit od své pravdy, a tak si vymýšlel čím dál tím hloupější výmluvy. Všichni se pak divili, co to vyvádí a proč se o tom vůbec baví.
Po příjezdu jsme se asi hodinu bavili s učiteli o škole a o celém výletu, pak se rozdělovaly pokoje a my se měli rozdělit do skupinek. Já jsem si řekla, že bych chtěla být s Maky, se kterou jsem si sedla ve škole, ale ona předpokládala, že já budu s holkama z mé bývalé třídy, takže, když se jí pak "ty nové" zeptali, jestli bude s nimi na pokoji, řekla že klidně. Pak zůstala jedna dvojice holek, jedna holka z bývalé 9.B, která chtěla být ještě s jednou, která měla dorazit až déle, skupinka holek z naší bývalé třídy a já. Nebudu lhát, bylo mi z toho na nic. Šla jsem tedy za holkami od nás a říkám, jestli bych teda mohla být s nima a jediná Aný mi řekla, že jo. Ostatní holky mě ignorovali a pořád se rozhlíželi ptali se na tu, která má přijet a domluvili se s Míšou, že ona a Elišku budou s nimi v 5, ale 5 už byla zabraná a ony to nevěděli.
Vyšla jsem tedy do prvního patra, kde bydlí prváci a snažila jsem se zjistit, kde tedy budu spát. Pak ke mně přišla Lenka a Kristý, že jsou jenom dvě, tak říkám, že klidně budu s nima, protože jsem se zase mohla s někým novým seznámit. V tu chvíli ale holky od nás zjistili, že musí být po třech a hned se snažili přesvědčit Míšu, aby byla s nima a na Elišku se vykašlala, ale to Míša nechtěla. Tak říkám, že s nima klidně budu a oni teda tak otráveně prohlásili, že jo. To mě docela dost naštvalo. Já je sice taky nemám zrovna dvakrát v lásce, ale kdyby byla jedna z nich v podobné situaci, rozhodně bych se k ní takhle nechovala.
V pokoji jsme si rozdělili postele a prošli jsme si pokoje ostatních. V tom jsme zjistili, že pětka (pokoj s pěti postelemi) je asi tak třikrát větší než náš malá pokoj, kde byli za sebou dvě postele mezi nimi úzká ulička a stůl a pak další dvě postele. Za mou postelí bylo umývadlo a v rohu byla malinká skříň. Ovšem v pětce bylo ještě dost místa na uličku u každé postele, dvě křesílka, stůl, pohovku a dvě skříně. To nás dost naštvalo..hlavně holky od nás, které na tu pětku původně chtěly.
Nakonec jsme se všichni domluvili, že se sejdeme na pětce a budeme si povídat, ale nikdo se do mluvení moc neměl. Jediná Kačka se snažila nadhazovat nějaké téma, ale nikdy se to moc neujalo, tak jsem se snažila mluvit já a hned jsem z toho vyplynula jako "ta ukecaná". Neberte to špatně, já vím, že toho honě namluvím, ale zas to není takový ten extrém, co pořád něco mele a nikoho jiného nepustí ke slovu, to opravdu ne. Jen mi prostě vadí ticho, tak se snažím rozproudit konverzaci.


Později jsme šli dolů, kde jsme se naobědvali. Tam se krásně ukázalo, jaké jsou holky z naší bývalé třídy dámičky. Ony si sedli na sedačku, najedli se a pak koukali, kdo jim ty talíře jako odnese. Pak se zvednul Ba (jmenuje se Kuba, ale my je máme ve třídě dva a asi před dvěma roky přišli na to, že jeden bude Ku a druhý Ba a teď se to nějak uchytlo). Každopádně, když Ba odnášel svůj talíř tak po něm Kačka a Adri vrhli takový ten pohled, co přímo říkal, ať se ani neopovažuje odejít bez jejich talířů. Ba se tedy nabídl, že vezme talíř Adri a Kačka hned: ,,A co já?" Tak Ba řekl, že se ještě vrátí. Pak se nabídl i Ku a vzal mi můj talíř. Překvapilo mě, že jsem byla jediná, kdo jim za to poděkoval. Hodně mě to donutilo přemýšlet nad jejich chováním a tím, že se snaží si každého omotat kolem prstu.
Po obědě jsme šli na procházku, která vedla pořád z kopce nebo do kopce po cestě, kam se vešel jenom jeden člověk. Nebylo to tak hrozné, jít se po tom dalo, ale všude bylo mokro a občas to někomu uklouzlo. Při procházce taky ze dvou lidí vypadlo, že nemůžou po takovém terénu chodit, S se tam zranil a Leu bolela noha, takže s námi nešli až k zátoce.
Po návratu jsme měli chvíli volna a holky se najednou rozhodli, že chtějí jít spát, tak jsem si řekla, že se podívám na pětku, jestli tam jsou ostatní. Přijdu tam a říkám: ,,U nás chtějí všichni jít spát." A pak si všimnu, že tam všechny holky leží v postelích, že jdou spát taky, tak jsme se zase hned rozloučila a šla jsem za KuBou. S nima jsem si povídala docela dlouho. Byl tam i Filip a Vojta, který je asi tak upovídaný jako já, takže o konverzaci nebyla nouze. Po nějaké době se kluci začali bavit o hrách, což mě, jakožto holku, zrovna dvakrát nebere, takže jsem se rozhodla, že půjdu o pokoj dál a kdyžtak se zase vrátím.
V dalším pokoji byl ale jenom Jirka a ten se rozhodl, že se jde podívat na pětku, jestli se tam něco děje, tak jsme šla ještě dál a narazila jsme na S, Kukyho a Lukyho. Řekla jsem, jestli tam u nich můžu bejt, že všichni chtějí spát nebo se baví o hrách a oni, že jo, že si budeme povídat. Nebudu vám lhát, pořád překrucovali všechno, co jsem řekla do dvojsmyslů, ale byla aspoň sranda. Taky jsem tam zjistila, že mají největší signál a tak jsem si od nich poslala ještě pár SMS.
Když jsem měla jenom pár minut do další schůzky dole, zvedla jsem se, že půjdu a S, že mě nepustí, tak zamknul pokoj a všichni jsme se začali smát. Pak jsme se prali o klíč, což byla taky docela sranda a nakonec ten klíč dal klukům, ti odešli a my jsme si tam ještě povídali sami Pak jsem ale už opravdu musela jít, tak jsem se vrátila k nám do pokoje, kde byli jenom holky.
Převlékly jsme se a pak na nás ťukal Ba z druhého pokoje přes zeď. Mimochodem přes ty zdi tam toho bylo slyšet vážně dost! Ku a Ba nakonec přišli k nám a my jsme vymýšleli, jak se budeme pomocí toho ťukání dorozumívat. Ve finále jsme vymysleli, že jedno ťuknutí je ne, dvě znamenají ano, tři znamenají Pojďte sem, čtyři jsou Nechoďte nic a pět Můžeme přijít? A do konce výletu se to pak i ujalo, ale to předbíhám.
Šli jsme dolů a tam už všichni seděli a u každého stolu bylo jen jedno místo, ale kluci se kvůli Adriance a Kačce přeci museli smrsknout. A Aný už tam seděla, jenže co já? Na mě zbylo místo u kluků. Musím říct, že jsme se fakt slušně bavila, protože měli snad ty nejhloupější témata. Do hovoru jsem se zapojovala taky, ale většinou se bavili kluci mezi sebou o věcech, kterým nerozumím.
Později přišel učitel a řekl, že budeme dělat schránku času, kam si každý napíše dopis sám pro sebe a pak si ho přečte po maturitě. Měla jsme z toho docela radost, protože si už nějakou tu dobu píší dopisy sama pro sebe. Akorát mě mrzelo, že nám to neřekli dříve, abychom si mohli promyslet, co tam napíšeme.
Jakmile se rozdaly papíry, bylo vtipné pozorovat, jak každý neví, co by psal. Kluci mě při tom fakt rozesmáli, protože si tam Aleš zakrýval rukou papír, aby nikdo neopisoval a pak po dlouhé době prhlásil: "Taky bych tam mohl něco napsat, co?" Pak S řekl, že napíše něco o holkách a hned e mě ptal na jméno, což mě hodně překvapilo. Pak tam napsal ještě asi tři jména a že to jsou ty nejhezčí holky v naší třídě. To mě hodně překvapilo, protože jsme toho názoru, že máme ve třídě hodně hezkých holek a já jsem na žebříčku a o dost dole. Ale vzhled není všechno.
Co jsem psala já, sem vypisovat nebudu, napíšu to třeba až při opětovném otevření obálky, kdy si to budu moci přečíst z odstupem času. Navíc jsem si tam napsala i několik otázek, na které bych pak ráda odpověděla. Při psaní jsem se ale hodně nasmála. Cjtěla jsem to pojmout jak z vtipné tak z vážně stránky a doufám, že se mi to povedlo.
Hned po dopise nás čekala večeře a pak dvě hodiny s psychologem, který s námi každý večer hrál nějaké hloupé hry,které nás moc nenadchly, ale zase jsme se hodně nasmáli, to se musí nechat.
Večer jsme se zase sešli v pětce, ale jediné, co se tam dělo, bylo, že se Kačkač (přeždívka jiné Kačky, protože její příjmění začíná na Č tak je to Kačka Č-dohromady Kačkač) smála. Ani nevíme proč, ale dostala tam záchvat smíchu a s malými pauzami se tam smála prakticky celou dobu. O to více mě naštvalo, když někdo řekl, že je lepší, když se směje, než, když já mluvím. Vzala jsem to s humorem, jako beru spoustu věcí, ále mrzelo mě to.
Počkala jsem si než se uvolní koupelna, protože jsme měli na jednom patře, kde bylo 20-30 lidí, jen dvě sprchy. Vykoupala jsem se, šla jsem do pokoje a za pár minut byla večerka, tak jsem tam i zůstala. V deset se vrátila i Aný, která nám vyprávěla, co se tam dělo. Říkala, že se tam Kačkač celou dobu smála a jí už to taky štvalo, kdo by se divil, tak se začala bavit s Maky a pak se pár lidí také připojilo do konverzace. Myslím, že jsem o nic moc nepřišla.
Zbytek večera ještě holky nadávali na ubytování, které mě teda taky deptalo a pak jsme šli spát.
Nám všem se chtělo domů, ale mě asi nejvíc. Mrzelo mě, že jsme pro všechny ta, co nezavře pusu a mají radši holku, která se v jednom kuse směje a chová se jako blbá kravka s odpuštěním. Stýskalo se mi po Hopíkovi, po zvířatech, po mém večerním tancovaní, zkrátka po všem. Říkala jsem si, že to musím nějak vydržet, ale měla jsem spíš chuŤ něco provést, aby si pro mě naši museli přijet a já mohla vypadnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Do jaké třídy chodíte?

1. 1.2% (1)
2. 0% (0)
3. 0% (0)
4. 0% (0)
5. 3.6% (3)
6. 3.6% (3)
7. 4.8% (4)
8. 8.3% (7)
9. 27.4% (23)
Studium na střední škole. 45.2% (38)
Studium na vysoké škole. 3.6% (3)
Pracuji. 2.4% (2)

Komentáře

1 lovatics-world lovatics-world | Web | 15. září 2014 v 22:17 | Reagovat

My jsme nikde na výletě nebyli, měli jsme adapťák ve škole, kde jsme se první 2 dny seznamovali se školou a vyřizovali různé papíry, ve středu jsme šli do kina a zbylé 2 dny jsme měli praxi, kde jsme se taky seznamovali s řádem pracovny, vyřizovali různé papíry atd..
Sice jsme na  žádném výletě nebyli, polovinu času co jsme spolu byli jako třída jsme stejně byli rozděleni na 2 půlky (protože jsme spojení cukráři a aranžéři) a myslim si, že spolu vycházíme moc dobře, na to, že jsme spolu byli celkově asi jen 6 dní je to v pohodě..
Na jednu stranu mě mrzí, že jsme nikde na výletě nebyli, ale zas musim uznat, že by se mi nějak extra moc nechtělo někam jet s cizíma dětma.. Sice je to od toho, aby jsme se seznámili, ale stejně bych se toho bála.. A na druhou stranu jsem ráda, že jsme nikde nebyli a že spolu vycházíme i tak.. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby jsme někde byli.. Tam by jsme se rozdělili na skupinky po pár lidech a bavili by jsme se stejně jen v těch skupinkách a bylo by to podle mě na nic.. To bude lepší, když nás na výlet vezmou za půl roku, až se budeme dobře znát.. Podle mě se musíme seznámit sami a né na povel učitele.. Taky jsme měli několik hodin různé psychology atd. a nijak nás nesblížili.. Prostě jsme se seznámili sami..
Jsem hrozně ráda, že jsem v téhle třídě a že tam máme jen Domču R. od nás z bývalý třídy.. Nejdřív jsem se bála, že tam půjdu skoro sama a třeba bez Len, ale teď jsem ráda, že jsem šla sama.. Kdybych šla s někym, tak ho znám a budu se bavit jen s nim a nebudu se bavit s ostatníma.. Takhle jsem tam skoro vůbec nikoho neznala a začli jsme se bavit tak nějak všichni mezi sebou..
Potkala jsem babičku a říkala, že tam nejsi nějak extra ráda, kvůli těm "modelkám".. Ani se ti nedivim :/ Já bych taky tohle nechtěla mít ve škole, stačilo mi to na základce.. Jsem hrozně ráda, že ve třídě máme obyčejný holky, se kterýma se dá normálně bavit.. Jak sis asi podle mých článků už všimla, jsem tam hrozně spokojená, dokonce se těšim do školy a v pátek je mi líto, že je víkend.. Přitom sama víš, že na základku jsem chodila s odporem a byla jsem mezi prvníma, kteří po škole hned odcházeli..
Doufám, že dáš brzo další část z adapťáku a přeju ti, aby se vám to tam zlepšilo.. Snad se co nejdřív konečně potkáme i my 2.. Ty potkáváš mojí mamku, já tvojí babičku, ale my jsme se zatim nepotkaly :D

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 18. září 2014 v 18:49 | Reagovat

[1]: Je pravda, že nás ten adapťák..nebo ten náš program tam, vůbec nesblížil, začali jsme se spolu bavit prostě sami od sebe.
Ale jsem moc ráda, že se ti v nové třídě líbí. Na základce jste neměli žádný kolektiv za to teď to vypadá podle tvého vyprávění nadějně.

Jinak jsem moc ráda, že jsme se taky po dlouhé době viděli. Zase jsme si skvěle popovídali, na to jsem se dlouho těšila;) Povídala bych si s tebou i dýl, ale už jsme museli jet, ale určitě nám to ještě někdy takhle vyjde a zase se sejdeme;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama