close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Adaptační kurz-vše se mění ze dne na den 3/4

26. září 2014 v 21:59 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Třetí den (čtvrtek) byl zaručeně nejlepším dnem celého výletu, aspoň co se mě týče.
Nejdříve se ukázalo, že nejsem jediná, komu leze Kačka na nervy. Ona totiž každé ráno stojí půl hodiny u zrcadla, pak tam tedy milostivě pustí nás, ale jelikož to my tři nemůžeme stihnout, nestíháme se tak rychle vypravit a ona na to má řeči. Prý, že už bychom měli vyrazit a my ještě nejsme vypravené. Ale jak to máme asi stíhat, když ona tam vždycky stojí déle, než my tři dohromady?
Snídaně byla dobrá, najedla jsme se dosytnosti, ale svačinu na výlet jsem si nedělala, jelikož jsem s sebou měla spoustu sušenek a nechtělo se mi je vézt zase zpět. Akorát KuBa zase odnášeli holkám talíře, což mě fakt dostávalo. Proč si je holky neodnesou sami? Jako vážně, za celý výlet jsem neviděla, že by si po sobě odnesli nádobí, možná jednou hrnek, ale nic víc.
Po snídani jsme si nabarvili jednu stranu triček, na čemž jsem si dala hodně záležet (v tomto článku se pokusím zveřejnit i fotku). Trička jsme pak nechali schnout a měli jsme volno. Holky od nás navrhli, že budeme hrát střelené kachny, což je hra, kterou hrajeme vždycky na všech školních výletech, akcích a dnech volna. Já jsem byla ráda, protože všichni ostatní šli hrát volejbal, který mě tedy vůbec nejde. Mimochodem čekali byste, že na gymplu se najde třída lidí, kteří naprosto žerou tělocvik a mají na to vlohy? Já jsme totiž čekala, že tam spíše budou lidé, co mají mozek a né svaly..no nic. Každopádně holky přizvaly do hry i Krystý a Lenku, ale už by na ně nevyzbyli karty, tak Adri které tato hra nikdy moc nešla, řekla, že hrát nebude. Problém byl, že ze hry automaticky vyřadili i mě a nikdo se mě ani neptal. Docela mě to nakrklo, ale hru jsem si i tak užila, protože mě bavilo pozorovat, jak se všichni hádají a hašteří.
Pak jsme dodělali trička, naobědvali se a vyrazili jsme do muzea a na rozhlednu. Jeli jsme autobusem až skoro k muzeu, takže s námi jela i Lea a S. V muzeu to nikoho extra nebavilo, tak tam většina lidí jen tak posedávala na schodech a čekala, až zase půjdeme. Na druhou stranu to vedlo ke krásným fotkám, kde jsme všichni na schodech.
S s Leou pak nasedli na autobus a jeli zase zpátky, zatímco my jsme vyrazili na rozhlednu. Cesta byla naprosto ideální. Sice jsme šli do kopce a já byla po předešlém dni ještě vyčerpaná, ale ušla jsem to v pořádku. U rozhledny jsme si také dali svačinu a pak jsme chodili nahoru. Rozhledna sice byla uzavřená, ale my jsme měli povolení od starosty, že tam můžeme jít, akorát jsme museli přelézat zamčenou branku, ale i já jsem to zvládla přelézt, takže to nebylo zas tak hrozné.
Z rozhledny byly nádherné výhledy a stálo to za tu námahu. Jediné, co bych vytkla byly takové ty průhledné schody, které mi na rozhlednách obecně vadí. Ale na druhou stranu se rozhledna vůbec nehoupala, což byla příjemná změna od rozhledny na Špičáku, kde jsme byli s rodinou. Ta se houpala opravdu hodně.
Už na rozhledně jsme se hodně zapovídali s Vojtou. Všimla jsem si, že se s ním skoro nikdo nebaví a když začne mluvit, tak se mu smějí, což mi přijde hrozné. On je podle mě hrozně milý, možná trochu ukecaný, ale za to hodný kluk. Hodně mě mrzí, že to nevidí víc lidí. Cestou zpět jsme se tedy spolu bavili a nasmáli jsme se. A vzhledem k tomu, že oba jsme upovídaní, nám nejspíš nikdy nedojde téma k rozhovoru, protože si oba máme, co říci.
Po našem návratu jsme se navečeřeli, měli jsme program u psychologa a na konci jsme si jako vždy říkali naše dojmy, ale tentokrát šlo o dojmy z celého výletu. Zdeněk (ten psycholog) se mě zeptal, jak se mi to líbilo, tak jsem řekla, že se mi líbila ta změna všech, že při sobě více držíme a více se tolerujeme a taky, že už nejsem tak ukecaná, jestli si toho ostatní všimli a překvapilo mě, kolik lidí s tím souhlasilo. Dokonce jsem se dočkala i potlesku, který jsem ani mít nemusela, ale udělalo mi to vážně radost a zvedlo mi to hned náladu.
Potom jsme šli do pokojů, ale tentokrát jsme měli o hodinu posunutou večerku, což bylo až do jedenácti, místo do desíti.
Všichni se hned seběhli na pětku, ale mě se tam moc nechtělo, tak jsme vyšla na chodbu, kde byl S, Luky a ještě pár lidí. Já jsem se ptala, proč ode mě všichni odchází, protože mi to tak fakt přišlo a S říká, že proto, že jsem jediná normální. To mě fakt překvapilo, tak říkám, že to mi bude muset říci i do diktafonu, abych si to pamatovala a on, že mi to poví klidně přímo do očí, tak ke mně přišel a zopakoval mi to. To bylo asi na celém výletu to nejlepší, protože mi to hrozně zvedlo morálku.


Netrvalo dlouho a na chodbě nás bylo o poznání více, tak jsme zalezli do jednoho pokoje a povídali jsme si. Fakt jsem se hodně nasmála. S klukama se (tedy aspoň mě) povídá o hodně líp. Nevím proč, ale obecně si s nimi víc sednu, asi v tom hraje roli, že holky často přelétají pomlouvají, což u kluků není tak časté a hlavně tak zřetelné a mě to tak vyhovuje.
Když jsme se bavili už delší dobu, zeptal se mě S, jestli jsem lochtivá. No přece mu hned neřeknu, že jsem Tak jsme zapírala, že ne, ale nějak jsem nedomyslela, že si to ověří. A já jsme takový ten typ člověka, co sebou cuká, když ho někdo lechtá a jak jsem sebou cukla, tak jsme se praštila o zeď do hlavy. S se mi hned omlouval a já že v pohodě, taky v tom hrálo roli, že jsem to fakt nečekala.
Po chvíli S, že mě zlochtá a já, že se nechci praštit, tak tam dal polštář, abych se nemohla praštit. To se fakt nedalo. Když ho to omrzelo, rozhodl se, že bude dělat kliky. A tohle mi fakt nejde do hlavy-to všichni kluci, co znám, začali z ničeho nic cvičit? Kde se to v nich vzalo? No nic. Já jsem mu řekla, že si chci povídat a navíc on měl tu zraněnou nohu, ale znáte to, klukům nic nejde vymluvit, když nemáte nic na výměnu. Tak mi pak navrhl, že udělá pět kliků se mnou na zádech a nechá toho. Nebudu vám lhát, moc se mi do toho nechtělo a to hned z několika důvodů:nechtěla jsem aby si ještě něco udělal, když měl ty zdravotní problémy, nechápu, jak si někdo může myslet, že mě unese a ještě ke všemu při klikách (já vím, že se to všem, co to říkali, povedlo, ale stále to nechápu. To jsou jako všichni na steroidech nebo co, že mě jen tak zvednou a odnesou si me? Nechápu.) Každopádně jsme pak uzavřeli výměnný obchod a sice, že on mi půjčí jeho dečku (nikdo na tu dečku nesmí ani šáhnout. Nevím, proč, ale za celý výlet to někomu nedovolil, protože na tý dečce lpí a když jsem se mu jí pokusila vzít, tak mě zlochtal, o což jsem teda fakt nestála) a já mu sednu na záda, zatím co bude dělat kliky. Nakonec to zvládl a neměl u toho ani problémy, což mě vážně překvapuje, ale já jsem z toho neměla moc dobrý pocit, protože jsem se bála, že si něco udělá.
Pak jsme si chvíli povídali a prali jsme se o dečku, protože se S rozhodl, že mi í jen tak nepůjčí, tak jsme každý měli jednu polovinu a seděli jsme vedle sebe, potom jsme se o ní chvíli prali a nakonec jsme se hádali, jestli půjdu na pokoj nebo ne. Nakonec jsem stejně musela jít, protože učitelka obcházela pokoje.
Tak jsem přišla do našeho pokoje a s holkami jsme si povídali o tom, co si myslíme o zbytku naší nové třídy (na to si budu zvykat hodně dlouho). Nejvíc mě dostalo, že holky nadávali skoro na všechny. Někdo podle nich povídal moc, někdo málo, někdo se moc smál, někdo byl moc vážný, někdo byl prostě podivín a někdo je vytáčel. Tak jak se jim má člověk zavděčit? Já vím moc dobře, že mě taky nemají moc v lásce, ale tohle mě docela uklidnilo, protože je vidět, že jim se zamlouvá jen ten, kdo jim posluhuje. A je mi líto, ale tohle já nikdy dělat nebudu..


Abych nezapomněla, přidávám fotografie trička-přední a zadní strany, akorát jsou tam trochu zkreslené barvy. Tričko je světle modré, ze přední strany mám fialově logo školy a pak žlutě a světle zeleně text, na zadní straně mám orančově a světle zeleně napsané jméno a pak fialové a světle zelené obtisky listů.

V dalším článku bude den odjezdu a můj názor na jednotlivé spolužáky, doufám, že si jej také přečtete a napíšete mi, jací jsou vaši spolužáci a jestli jste ses někým sblížili víc a jestli vám někdo naopak leze na nervy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Do jaké třídy chodíte?

1. 1.2% (1)
2. 0% (0)
3. 0% (0)
4. 0% (0)
5. 3.6% (3)
6. 3.6% (3)
7. 4.8% (4)
8. 8.3% (7)
9. 27.4% (23)
Studium na střední škole. 45.2% (38)
Studium na vysoké škole. 3.6% (3)
Pracuji. 2.4% (2)

Komentáře

1 Vojta1400 Vojta1400 | E-mail | 26. září 2014 v 22:03 | Reagovat

Hele, mě muzeum bavilo! :-D

2 lovatics-world lovatics-world | Web | 28. září 2014 v 0:19 | Reagovat

To tričko vypadá zajímavě :D

3 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 29. září 2014 v 18:07 | Reagovat

[1]: Tak to jsi asi jeden z mála.

[2]: Taky nám to dalo práci;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama