close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ghosts of the past (psáno anglicky+překlad)

16. září 2014 v 19:28 | WhitEvil |  krátké (do 3dílů)
Chtěli jste to, tak to tu máte. U prvního anglického příběhu byl až nevídaný ohlas, tak jsem se rozhodla, že vám tedy napíši druhý a snad i lepší příběh-nechala jsem se inspirovat slovíčky z učebnice angličtiny, aby se mi lépe psalo. Tak a teď už tedy ten příběh (na konci článku bude zase i překlad)

There is an old house at the end of the town. People say that someone is haunting there, but no one knows it for sure. Everybody is afraid of this place, but I´m not and I decided to go there and prove that the rumours aren´t true.
At night I crept out of our house and I walked there. The night was really cold and dark. I couldn´t see the moon shinning.
I came to the empty house. Nobody was there, just me. I climbed over the gate to look closer. It was really big house. I opened the front door and came in. I saw stairs. I went to first floor. There were many doors to many rooms. I opened the first one. The door led into a big room. It used to be a dining room. There were tables and chairs but no one sat there. It was just an empty room in an empty house. But why? Why is this house empty? Why doesn´t anybody live here? I had to find out.
I went to another room. It used to be a bedroom or something like that. There was a big bed in the midle of the room and window on the right side. Next to the window there was a small table. On the table there were parfume bottles and other things. There was a lot of dust and I started to cough. I needed to get out, but there was a catch-something closed the door. At first I thought it was the wind. However the door was locked. I started shaking with it, but nothing happened.
I started to panic. The wind was blowing across the room. Then I saw somenting in the corner of the room. The dust disappeared. I could see someone I knew well. It was my grandmother, but there was one problem-she should be dead. I wasn´t scared to see her, I was glad. I wanted to talk to her, but then suddenly I heard a dog barking and she disappeared.
Then I could open the door easily. Now I didn´t want to get out, I wanted to find her.
I was in the hall just few minutes and I heard someone laughing. I ran that way to another room. It was children´s room. There were baby toys and a cradle. I was there alone. Then i heard someone laughing again, but this time it was a child. I looked around and I saw some children playing with toys. They were so happy.


I heard steps. I ran out to find whose they were. It was her again. I ran towards her. Before I could say anything she stopped me. She said: ,,Be careful!" and then I fell through the floor. I ran upstairs again and I saw the dog chasing her away. I ran as fast as I could, but it wasn´t enough.
I cried at her. She came back to me. She caressed my hair and said: ,,You have to leave now or something will happen to you." ,,But I don´t want to." The dog was coming back. ,,Just do it." She screamed and ran away..again and I ran to her again too.
I found her fighting with the dog downstairs. She defeated it. ,,Why do I have to leave?" I asked. ,,Because I want to protect you." She said and took me outside. ,,Go home, deary, live like you lived till this night and never talk about it, ok?" Now I was scared. What is going on in this house? Somethind terrible I thought. ,,What do I say when they ask?" ,,You should lie." That was the last thing she said before she disappeared.


Překlad:
Na konci města se nachází jeden dům. Lidé říkají, že tam straší, ale nikdo to neví jistě. Všichni se tohoto místa bojí, ale já ne a rozhodla jsem se tam jít a dokázat, že ty pověry jsou lži.
V noci jsem se vykradla z našeho domu a šla jsem tam. Byla to vážně chladná a temná noc. Nemohla jsem vidět svit měsíce.
Přišla jsem k opuštěnému domu. Nikdo tu nebyl, jenom já. Přelezla jsem bránu, abych se podívala blíže. Byl to vážně velký dům.
Otevřela jsem vchodové dveře a vešla jsme dovnitř. Spatřila jsem schody. Vešla jsem do prvního patra. Byla tam spousta dveří vedoucích do spousty pokojů. Otevřela jsem ty první. Dveře vedly do velkého pokoje. Bývala to jídelna. Byla tam spousta stolů a židlí, ale nikdo tu neseděl. Byl to jen opuštěný pokoj v opuštěném domě. Ale proč? Proč je tento dům opuštěný? Proč tady nikdo nežije? Musím to zjistit.
Vešla jsem do dalšího pokoje. Bývala to ložnice nebo něco podobného. Byla tam velká postel a napravo se nacházelo okno. Vedle okna byl malý stolek. Na stolku byly lahvičky na parfémy a další věci. Bylo tam hodně prachu a já začala kašlat. Musela jsem jít pryč, ale byl v tom jeden háček-něco zavřelo dveře. Nejdřív jsme si myslela, že to byl vítr. Nicméně dveře byly zamčené. Začala jsem s nimi třást, ale nic se nestalo.
Začala jsme panikařit. Vítr foukal přes celou místnost. Pak jsem něco uviděla v rohu místnosti. Prach zmizel. Mohla jsem vidět osobu, kterou jsem dobře znala. Byla to má babičky, ale byl tu problém-ona měla být mrtvá. Nebyla jsem vyděšená, že jí vidím, byla jsem ráda. Chtěla jsem s ní mluvit, ale pak jsem najednou uslyšela štěkot psa a ona zmizela.
Potom šli dveře lehce otevřít. Teď jsem nechtěla odejít, chtěla jsem ji najít.
Byla jsem na chodbě jen pár minut a uslyšela jsem něčí smích. Běžela jsem tím směrem do dalšího pokoje. Byl to dětský pokoj. Byly tam dětské hračky a kolébka. Byla jsem tam sama. Pak jsem znovu uslyšela něčí smích, tentokrát to bylo dítě. Rozhlédla jsem se a uviděla jsem děti, jak si hrají s hračkami. Byly tak šťastné.
Zaslechla jsem krok. Běžela jsem zjistit čí byly. Zase to byla ona. Běžela jsem k ní. Ještě, než jsem stačila cokoli říci, zastavila mě. Řekla: ,,Buď opatrná." A pak jsem se propadla podlahou. Vyběhla jsem nahoru a uviděla jsem psa, jak ji zahání. Utíkala jsem tak rychle, co mi nohy stačily, ale nestačilo to.
Zavolala jsem na ni. Vrátila se zpět ke mně. Pohladila mě po vlasech a řekla: ,,Musíš odsud odejít nebo se ti něco stane." ,,Ale já nechci." Pes se vracel zpět. ,,Prostě to udělej!" Křikla a utekla pryč..už zase a já běžela zase za ní.
Našla jsem ji v přízemí, jak bojuje se psem. Porazila ho. ,,Proč musím odejít?" Zeptala jsem se. ,,Protože tě chci ochránit." Řekla a vzala mě ven. ,,Jdi domů, žij, jak si žila do dnešní noci a nikdy o tom nemluv, ano?" teď jsem dostala strach. Co se tu děje? Něco hrozného, napadlo mě. ,,Co mám dělat, až se budou ptát?" ,,Měla bys lhát." To byla poslední věc co řekla, než zmizela.




Sepsání a samotné vymyšlení příběhu mi vážně dalo dost zabrat, tak doufám, že aspoň bude nějaký ohlas a bude se vám to líbit. Uvažuji i o tom, že bych psala třeba častěji příběhy v angličtině, když by byli jednodílné a stačila by mi na to má slovní zásoba, ale to záleží i na tom, jestli z vaší strany bude nějaký zájem, takže mi určitě napište, jestli byste tu chtěli nebo naopak nechtěli podobné příběhy jako je tento a můj první anglický příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama