,,Ty idiote!" Annieina slova nesla ozvěna. Kevin zmizel pod vodou. Musela přemýšlet rychle. V hlavě jí proběhla všechny možná kouzla, kterými by ho bezpečně dostala z vody. Příčilo se jí použít ta magii. Pevně sevřela oči, jako by se čas zpomalil. Tiše šeptla. ,,Jde to i jinak." Rozeběhla se a skočila ze skály také.
Letěla vzduchem, cítila, jak padá. Jako první jí vylekal náraz. Neskočila zase z tak veliké výšky, ale i tak pro ni byla hladina jako tvrdá deska, kterou prorazila. Pak ucítila jak je voda studená. Byla úplně ledová, vyvedlo jí to z míry. Musela se rychle zorientovat. Voda ale nebyla zas tak čistá, takže viděla jen na pár metrů. Vyplavala nad vodu, Kevin nebyl nikde. Znovu se potopila, ale zase nic.
Zhluboka oddechovala. Někde přece musel být! Náhle spatřila bublinky vycházející na hladinu. Potopila se, uviděla Kevina, jak se mrská ve vodě. Copak neumí plavat? Blesklo jí hlavou. Možná se o něco zachytil. Doplavala k němu, chytla ho za rameno a vytáhla ho nad vodu.
Popadla druhý dech a dotáhla ho až ke břehu, tam ho položila a padla vysílením. Oba hluboce oddychovali. ,,Nečekej, že ti dám i umělý dýchání." Řekla a mnula si obličej. Oba byli celí zmáčení a venku nebylo zas až takové teplo. ,,Vstávej," prohlásila po chvíli. ,,musíš se převléci do suchého." Podala Kevinovi ruku, aby mohl vstát a oba pak odešli k ní domů.
Oba si na sebe vzali suché oblečení. ,,Musím říct, že máš překvapivě velkou sbírku pánského oblečení." Divil se Kevin. ,,Ty jsou po tátovi." Usmála se Annie při vzpomínce na jejich kdysi šťastnou rodinu. ,,Aha, promiň, to jsem nevěděl." Trochu se bál, aby ji neurazil. ,,V pohodě. Mě spíš teď zajímá to, co jsi dneska udělal. Bylo to neuvěřitelný." Nevěřícně kroutila hlavou. ,,To teda bylo, proč si proboha nepoužila svou moc?" ,,Proč si tam vůbec skákal?" Annie začínala skoro křičet. ,,Chtěl jsem, aby si mě zachránila." Annie pobaveně pokrčila rameny. ,,A to se mi jako nepovedlo?" ,,Ty víš, jak to myslím." Svraštil čelo. Byl zklamaný, že jeho plán nezafungoval. Annie si povzdechla. ,,Kevine, já chápu, že tě magie láká, ale já jí používat nechci. Je to moje vlastní rozhodnutí." Kevin se usmál. ,,A čistě teoreticky, co by tě připomnělo změnit názor?" Annie to pobavilo. ,,Nevím," kroutila hlavou. ,,měl bys ale vědět, že mě k ničemu nepřiměješ tím, že mě do toho budeš nutit." Kevin sklopil hlavu. ,,Jasně."
Po dlouhosáhlé debatě se Kevin podíval na hodiny. Bylo už dost pozdě. ,,Měl bych už jít, za půl hodiny mi jede autobus, ale s mou rychlostí chůze, to je tak akorát, abych vyrazil." Annie se ohlédla za sebe, kde na zdi vyseli velké skleněné hodiny. ,,Tak já tě půjde doprovodit." Navrhla.
Venku bylo zataženo a tak nějak ponuro. Annie na sebe hodila bundu a vyrazila s Kevinem pomalým krokem k autobusové zastávce, cestou je ale chytl déšť. ,,Začíná trochu kapat." Řekl Kevin ,,Mě déšť nevadí, mám ho ráda, ale dneska už jsem jednou mokrá byla a stačilo mi to." Kevin se zasmál, byl rád, že mu Annie jeho dnešní činy nemá za zlé. ,,Nemáš náhodou deštník?" Kevin zakroutil hlavou. ,,Já ho vždycky zapomenu doma." ,,Tak já pro něj skočím domů, není to zas tak daleko." Navrhla Annie a rychlým krokem se vracela zpět.
Annie byla asi v polovině cesty, když v tom se rozpršelo ještě víc. Musela běžet, aby unikla této smršti. Doma si převlékla bundu, která byla promočená, a vzala si deštník. Mohla jen doufat, že Kevina napadne se někam schovat a nebude tam jen tak stát a čekat na ni.
Vracela se za Kevinem, naštěstí šel pod stříškou, ale zmoklý byl, to jo. Zavolala na něj, ale on ji neslyšel, protože si z dlouhé chvíle nasadil sluchátka. ,,Kevine!" Zakřičela ještě jednou, teď o poznání hlasitěji. Kevin se otočil. Byl rád, že ji vidí. Přeběhl silnici a běžel jí naproti, přes své nadšení a sluchátka v uších si ale nevšiml, že za ním jede auto. Kevin samozřejmě běžel prostředkem silnice a auto jelo o dost rychleji. Annie se zastavila. Věděla, že se srážce nedá nijak předejít. ,,Pozor!" Zakřičela z plných plic. Kevin měl zpomalené reakce nebo to tak Annie aspoň přišlo. Udělal ještě dva dlouhé kroky, pak se otočil a spatřil auto. Bylo od něj možná tak dva metry. V tom Annie zatnula pěsti Ucítila jak se z jejího nitra valí energie na povrch. Povolila sevření a jedním mávnutím ruky mezi autem a Kevinem vytvořila neviditelnou zeď. Nebyla moc silná, protože Annie dlouho nekouzlila a také měla omezený čas, ale vyšlo to.
Auto narazilo první do stěny, to ho zpomalilo, pak ale stěna zmizel a auto narazilo i do Kevina, který se v tu chvíli pokusil uskočit, což mu vůbec nepomohlo. Kevin spadl na zem, auto zastavilo. Annie se k němu rozeběhla, zvedla mu hlavu a kontrolovala, zda ještě dýchá.







