Život je plný začátků a konců, které nás chtě nechtě neminou. Ať už jde o chození do školy, domácího mazlíčka nebo vztah.
Já jsem v tomhle velký optimista a vždycky jsem se snažila na těch koncích vidět něco dobrého. U konce školy jsem si říkala, že začne nová etapa mého života, poznám se s novými lidmi a spřátelím se s někým dalším. U smrti mazlíčků jsme se snažila myslet na to, že už přišel jejich čas a já budu mít nějaké nové, které zaplní to místo v mém srdci a bude mi zase líp. Všechno jsem to překonala, ale teď je to jiné…
Rozchod je smutná věc a často láme srdce, to všechno vím a o to více mě překvapuje, že já ani tak smutná nejsem. Dneska se se mnou rozešel můj kluk, je to dost čerstvé, ale já se usmívám..trochu mě děsí, že nejsem smutná, normální člověk by přece byl smutný. Ale já jsem spíš naštvaná. Tak trochu na to, že se to stalo, tak trochu na způsob, jaký mi řekl, že je konec.
Zároveň se mi ale jakýmsi zvláštním způsobem i ulevilo. Nevím, jak to mám vysvětlit, nedokážu to definovat, ale jako by mi spadl kámen ze srdce. Já jsem totiž vcelku žárlivý člověk a to v kombinaci se vztahem na dálku nedělá moc dobrotu. Tak jsem se každý den bála, co dělá, jestli je s jinou a já o tom ani nevím a žiju v blažené nevědomosti nebo jestli to se mnou myslí vážně a tak podobně, ale teď už se o to starat nemusím.
Neříkám, že se chci hned do někoho dalšího zamilovat, začít s ním chodit a tak podobně, ale teď nemusím mít výčitky, kdybych chtěla. Zatím si můžu užívat svobody.
Navíc mi nic nebude komplikovat učení do školy. To byl taky docela problém, když jsem se o víkendu chtěla učit, ale polovinu soboty mi zabrali taneční (když to beru i s přípravou) a v neděli jsme se většinou scházeli a pak byl víkend pryč a já jsme nestihla do školy nic udělat. Pak jsem to dodělávala po večerech, ne že bych na to nebyla zvyklá, ale, když bylo úkolů hodně, by to docela problém. A teď už není.
Našla jsem si taky hodně kamarádů (asi si budu rozumět víc s klukama než s holkama, jak na to tak koukám) a jsme za to ráda. Dříve jsme nevěřila, že může existovat přátelství mezi klukem a holkou, aniž by mezi nima něco nebylo, ale teď jsem si našla opravdové přátele, se kterýma se dá povídat o všem možném, vymýšlíme spolu různé teorie a máme bláznivé nápady a to mě na tom baví.
Asi to teď vyznělo, že mi na tom vztahu nezáleželo, to není pravda, záleželo mi na tom hodně a lidi z mého okolí to potvrdí. Ale nějak jsem se s tím smířila a překvapivě je mi fajn. A rozhodně se nebudu hroutit z toho, že mě někdo nechal..kluků je na světě dost a někdy je lepší se s někým rozejít v prvopočátku, než se po dlouhodobém vztahu rozhodnout, že to nefunguje a rozejít se. To by pak mrzelo ještě mnohem víc a věřím, že takový rozchod pak bolí hodně a je mnohem těžší zapomenout na všechny ty společné zážitky (když jde o rozchod ve zlém). Při rozchodu v dobrém máte ty vzpomínky uchované napořád, ale stále vám to bude připomínat, že už spolu nejste atd. Ovšem pokud zůstanete přátelé a zvládnete to překonat, bude to ten nejlepší výsledek ze všech, bohužel se to podaří jen v hrstce případů, ale kdo ví, nic není nemožné.
Hlavní je myslet pozitivně, usmívat se a nevidět svět černě, protože to ještě nikdy nikomu náladu nezvedlo a myslím si, že ani nezvedne.








Máš pravdu, asi je lepší, že se to stalo teď.. Kdyby se to stalo za rok, asi by jsi z toho byla smutná víc.. Ale zase je dobře, že to bereš pozitivně a nehroutíš se z toho :)