Trvalo to, ale konečně je tady i článek z posledního dne na adaptačním kurzu + mé názory na spolužáky. Snad se vám bude líbit;)
V pátek jsme měli po obědě odjíždět, tak jsem počítala s tím, že nic moc namáhavého nebudeme dělat, ale to jsem se spletla.
Hned po snídani jsme se rozdělili na skupinky podle abecedy, což já úplně nesnáším, protože jsem úplně na konci a většinou na mě zbydou ti nejhorší lidé na spolupráci ve skupině. Vždycky to byli nejméně dva lidé z prvního ročníku a dva lidé z primy, ale od nás byli tři lidé z prváku. Naštěstí teď na mě vyzbyli celkem fajn lidé, jediný problém byl, že jsou to všechno sportovci a když se dozvěděli, že se bude stopovat čas, chtěli být rychlí, i když čas nehrál takovou roli jako body.
Začínalo se v rozmezí pěti minut a my byli poslední. Hned na startu nám sdělili, že průměrné časy jsou kolem půl hodiny, což mě zaskočilo, protože jsem čekala, že to nezabere více jak čtvrt hodiny. Navíc mě taky dost znervóznilo, že jsme viděli vracet se jednu skupinu a všichni vypadali dost unaveně.
Jakmile jsme vyrazili, přečetli jsme si úkol, který jsme měli plnit po cestě. Byla to krátká básnička a já mám na básně docela paměť, takže to mi problém nedělalo. Horší ale bylo tempo. Tušila jsem, že moji spolužáci budou pospíchat, ale pak se k nim přidal ještě jeden primán a já jsem se začala cítit opravdu špatně. Nerada někoho zdržuju a myslím si, že jim moje tempo lezlo asi hodně na nervy. Naštěstí s námi byla ještě jedna primánka, která také moc nestíhala, tak jsme jí při té příležitosti pomáhala, aby nepadala, i když jsme občas taky měla co dělat, hlavně, když jsme v lese lezli do kopce nebo z kopce.
Musím uznat, že na mě mělo velký vliv, jak všichni říkali, abychom přidali, protože vím, že jinak bych se na to prostě vykašlala a zpomalila. Stejně to pospíchání pak nebylo tak důležité, protože jsme čekali skoro na každém stanovišti, protože před námi tam byl už nějaký jiný tým. Sice nám stopli čas a my jsme se mohli vydýchat, ale mě tohle zrovna nedělá moc dobře. Prostě, když už běžím, tak běžím celou dobu a když se zastavím, tak už se jen tak nerozeběhnu.
No nic, každopádně jsme se snažili běžet co nejrychleji, abychom měli dobrý čas, básničku jsme se taky zvládli naučit a na konci nás pak vyzkoušeli-jedna z těch tří, kteří říkali po kapitole, jsem byla i já a všichni jsme to zvládli odříkat bez chyby.
Pak jsme se vraceli do pokojů. Měli jsme chvíli času a pak nás čekal ještě jeden úkol. Já jsme se ale necítila moc dobře. Nejdřív jsem si myslela, že je to tím, jak jsme hnali a že budu v pohodě, tak jsem si sedla na postel a napila jsem se, ale moc se o nelepšilo, spíš horšilo. Pak se mi udělalo špatně, tak jsem šla poprosit spolužáky, jestli nemají nějaké prášky, ale došla jsem jenom na chodbu a zamotala se mi hlava. Poprosila jsem kluky, jestli zajdou za profesorkami, které mě vzali zpět k nám do pokoje, kde jsem si lehla na postel a ležela jsem, ostatní pak šli dolů na ten další úkol.
Nějakou dobu jsem měla mžitky před očima, ale pak se to uklidnilo. Snažila jsem se i hodně pít, což na to zřejmě taky mělo vliv.
Za chvíli pak přišla k nám do pokoje Aný, že mají za úkol obléci jednoho člena týmu jako Ferdu mravence, tak že se ta holka převleče u nás. Jednou stranou jsem byla ráda, že tam někdo byl, protože nesnáším samotu, ale na druhou stranu mi přišlo, že jim vadí, že tam ležím. Nevím, jestli si třeba mysleli, že jsem to jenom nahrála nebo prostě neměli čas se mi nějak věnovat, ale přišlo mi to od nich docela hnusný.
Pak jsme se všichni měli fotit v našich třídních tričkách, tak jsem se chtě nechtě musela převléknout a šla jsme pomalu dolů. Na schodech se mi trochu zamotala hlava, ale pak už se to jakž takž dalo zvládnout. A ještě před focením nás čekalo vyhodnocování předchozí soutěže a náš tým se umístil na 5. Místě z 10, což je průměr, tak jsme byla spokojená. Každý si také mohl vybrat odměnu, tak jsme se vybrali nějaké čokolády. Já jsem byla spokojená.
Když se pak vyhlásila všechna místa, profesorka nám ještě oznámila, že se rozhodly vytvořit ještě jedno ocenění pro tým, který byl o hodně rychlejší, než ostatní..a světe div se, byli jsme to my. Pak už se nikdo nedivil, proč mi bylo tak špatně, když jsme se hnali jako o závod.
Na řadu pak přišlo focení v tričkách. Mě osobně to přišlo hodně zdlouhavé, protože jsme se vyfotili snad dvacetkrát, ale je pravda, že se ty fotky docela povedly. Jednu z nich máme vytisknutou a vystavenou ve třídě na nástěnce. Pak tam máme i další z celého výletu.
Po obědě jsme se vraceli do pokojů a mě pořád ještě nebylo zrovna nejlíp, tak se Vojta nabídl, že mi pomůže. Byla jsem za to hrozně ráda, protože prakticky všichni ostatní si mě vůbec nevšímali a jen hrstka z nich se mě zeptala, jak mi je atd. Ale nic víc, takže mi tohle hodně zvedlo náladu..aspoň někomu v naší třídě na mě záleží.
V pokojích jsme si pak dobalili a šli jsme dolů. Ba vzal samozřejmě kufr A a já jsme ten svůj táhla. Naštěstí se mi Ku nabídl, že mi ho vezme. To mi taky hodně pomohlo, protože mi už předtím dělalo problém ten kufr unést a ještě v tomhle stavu a po schodech? To by nebylo moc dobré.
Pak jsme chvíli čekali dole a nakonec jsme se přesunuli k autobusu, kam mi Vojta odnesl kufr. V autobusu jsme se pak museli smrsknout, protože už při cestě tam, museli někteří primáni sedět po třech, abychom se vešli, ale nakonec jsme to zvládli v klidu.
Přijeli jsme ke škole, rozloučili se a já a Aný jsme se svezli s mým dědou…no a to je zhruba vše k poslednímu dni adaptačního kurzu. Několik nepodstatných věcí z celého výletu jsem vynechala, protože, kdybych měla psát opravdu všechno, bylo by to hodně dlouhé. Každopádně bych ještě chtěla napsat své názory na jednotlivé spolužáky. Berte ale v úvahu, že tento článek je psaný 12.9. a tudíž už jsme spolu i nějaký ten čas a nejsou to jen dojmy z adaptačního kurzu. Na druhou stranu je pravda, že adaptační kurz mé názory do jisté míry také ovlivnil…
Lenka-to je hodně milá holka, se kterou se dá docela i popovídat. Líbí se mi na ní, že není ten typ, co se musí pořád upravovat a ptát se, jak vypadá. Jako samozřejmě, že se o svůj vzhled stará, to zas neříkám, ale rozhodně si uvědomuje, že to není to jediné na světě.
Krystý-Tak s tou si rozumím hodně. Chodíme spolu na obědy a povídáme si. Při cestě na rozhledu jsme se s Lenkou a Krystý bavili docela hodně a zjistila jsem, že toho máme hodně společného, takže témata na společnou řeč rozhodně máme.
Bára-S Bárou jsem neměla moc příležitostí si pořádně popovídat. Sice jsme spolu byli ve skupině při vytváření živých soch, ale tam jsme se bavili spíše o tom projektu.
Na první pohled mi přijde jako holka tichá a trochu uzavřená, ale nemyslím si, že by byla nějak zlomyslná nebo namyšlená.
Kačkač-Ta je o poznání hlasitější než Bára, člověk se s ní nikdy nenudí. Všimla jsem si, že je hodně upovídaná, občas na mě ale působí lehce urážlivě. Na druhou stranu se s ní člověk hodně nasměje a prodlouží si tak život o pár dalších let.
Luky-Tak to je jeden z hrstky lidí, kteří se se mnou baví opravdu hodně. Sedíme spolu na většinu předmětů, vlastně jen na angličtinu sedím v zadní lavici.
S Lukym je sranda a dá se s ním povídat i o normálních věcech, o hodinách mi klidně poradí nebo dá něco dopsat, když to nestíhám (to platí i naopak). Je to ten typ kluka, co je prostě úplně v pohodě a já jsme moc ráda, že můžu sedět vedle něj a nemusím sedět sama (o tom v dalších odstavcích).
Jirka-S Jirkou jsme se znali už dřív ze školy a hlavně z ruštiny, kdy jsme si vždycky o přestávkách povídali. Občas jsme dělali společné rozhovory, když neměl nikoho do dvojice-to jsem dělala rozhovor i s Bý i s ním, ale nevadilo mi to, jednou to tak udělala i Bý a taky jí to šlo.
Teď se bavíme taky, ale už ne tak moc, protože teď tam má kamarády ze své třídy, kteří na ruštině nebyli, tak se baví hodně s nima, ale na ruštinu sedíme stejně spolu.
Aleš-Opět známý z ruštiny. My dva se spolu moc nebavíme. Občas prohodíme nějaké to slovo, ale o nějaké velké komunikaci nemůže být řeč. Aleš tam má opět hodně známých ze své třídy a tak se přirozeně baví hlavně s nimi.
Míša-S Míšou se dá docela bavit a člověk se s ní i zasměje. I ona je taková ta "holka do nepohody" která se nestará jen o svůj vzhled, ale zajímá se více o své okolí a o přátele.
Eliška-Eliška je trochu hlasitější, ale o to zábavnější holka. Vyzařuje z ní pozitivní energie a když jsme byli na adaptačním kurzu na výletech, tak vždy všechno kolem komentovala s vtipnými poznámkami a vytvářela tak dobrou náladu.
Aný-Je to moje bývalá..vlastně i současná (xD) spolužačka, takže toho o ní vím docela hodně a mám o ní vytvořený i svůj obrázek.
Je to hrozně hodná holka, možná až moc hodná.. její problém ale je, že se chytila dvou takových namyšlenějších holek (z dalších odstavců určitě pochopíte, koho tím myslím) a chodí všude s nimi jako ocásek. Ještě na základní škole měla občas období, kdy se od nich trhla a byla s námi, povídali jsme si a tak, ale pak se zase z ničeho nic k holkám vrátila a začalo to nanovo. Dodnes nechápu, proč to dělá, jestli se pak cítí zajímavější nebo si myslí, že se s ní nikdo jiný nebude bavit, ale hodně mě to udivuje, protože vždycky, když se dělají skupinky po třech, holky jí k sobě klidně vezmou, ale, když dojde na dvojice, odstrčí ji pryč. Nikdy to není, že by se třeba v té dvojici prostřídali, ne, vždycky jsou holky spolu a ona zůstane sama a mě to hodně mrzí, protože mi to k ní přijde hodně nefér, ale co se dá dělat. Z vlastních zkušeností vím, že si člověk musí rozbít hubu a přijde si na to pak sám..
Ku-To je hodně chytrý kluk, ale není to ten typ, co je prostě chytrý a nic víc, je hodný, svědomitý a je na něj spoleh. Poslední dobou jsem se s ním hodně nasmála, protože má pořád samé hlášky (až budu psát další článek s hláškami, tak jich hodně bude právě od něj).
Jediná věc, co mi na něm vadí je, že se opět baví s již výše zmíněnýma holkama, které lidi kolem sebe pouze využívají. Naštěstí na ně není tak extrémně vázaný jako ostatní, takže se kolem nich pořád nemotá, ale baví se i s ostatními lidmi, což se o jiných říci tak úplně nedá.
Kačka-Už jsem zmiňovala, že jsou zde holky, které si lidi mí omotat kolem prstu. Kačka je jednou z nich. Nevím čím to je, ale ona umí na lidi velmi dobře zapůsobit, umí si je získat a pak je začne pomalu využívat. Jde na to ale chytře, to se musí nechat. Ona si o pomoc neříká, ona prostě čeká, tváří se smutně nebo naštvaně, maximálně řekne, že je moc unavená, aby něco udělala nebo jestli to někdo náhodou nechce udělat za ní. Ironie je, že se v drtivé většině případů někdo zvedne a skutečně to udělá za ní. Ve zbytku případů je schopná vyčkávat hodně dlouho, dokud se výsledek neobrátí a pokud tak není, učiní to sama, ale je značně naštvaná a podrážděná. To samé platí v případě, že se jí něco nedaří. Já jsem se například už smířila s tím, že mi nejde tělocvik, že dělám chyby z nepozornosti, jsem hodně upovídaná atd. jenže ona si tak nějak nepřipouští, že nikomu nejde všechno a snaží se ve všem vynikat, takže v případě, že se jí to nedaří, se hrozně naštve a už přemýšlí, jak se to co nejrychleji naučit, aby předhonila ostatní.
A aby zde nebyly jen negativa tak musím říci, že v některých jejích názorech s ní naprosto souhlasím. Její názory jsou většina takové, které jsou hodně logické srozumitelné, ale jiné, ve kterých si stojí tvrdohlavě za svým názorem, mě zase doslova iritují.
Adri-Adri se s Kačkou jedna ruka a lidi umí taky pěkně využívat, ale u ní v tom hraje velkou roli její vzhled. Je to holka hodně vyvinutá a navíc blondýnka, takže se klukům hodně líbí a udělají vše, co jí na očích vidí.
Občas si až zbytečně moc hraje na hloupou. Ano, já mám také takové chvilky, kdy mi sebemenší pitomost prostě nedochází, ale u ní mi fakt přijde, že si na to hraje, aby byla zajímavější.
Dříve jsme se spolu taky bavili, ale to bylo hodně dávno. Od té doby se hodně změnila, začala se urážet, když nebylo podle jejího a je teď také dost nepříjemná na lidi, co jí zrovna nepadli do oka, což mi od ní přijde dost nefér.
Ba-Tak s ním je velká sranda. Chodil se mnou už na základku, ale tam jsme se tolik nebavili jako teď. Je to jeden z těch chytřejších kluků a nemá problém s tím komukoli cokoli vysvětlit, ale zároveň zvládne i uznat vlastní chybu.
Pokaždé, když spolu mluvíme, mám pocit, že jsme o něco chytřejší. Dá se s ním i diskutovat na jakékoliv téma a člověk se pak dozví hodně názorů z druhé strany. Také mi už doporučil skvělé fantasy filmy a seriály, za což jsme moc ráda, protože se zase budu moci bavit s někým, kdo sleduje to samé, co já a to mi po odchodu Bý hrozně chybí.
Honza-S Honzou se známe taky z ruštiny a tam jsme se taky hodně bavili. Na adapťáku jsme se bavili taky dost, ale ve škole už to tak nějak opadlo. Honza je totiž bohužel (podle mě) ten typ, co se chová jinak, když jsme v partě lidí a jinak, když je nás jen pár nebo jsme sami. S několika takovými kluky už jsem se setkala a hodně mi to na nich vadilo, protože se s nimi dalo bavit jen, když jsme byli spolu sami, ale jakmile u toho byl někdo jiný, tak se chovali jako totální blbci a to mě často hodně mrzelo..a bohužel podle toho, co jsme viděla na adapťáku, to vypadá, že Honza bude v tomto ohledu stejný.
Anet-S Anet jsem už několikrát mluvila, akorát mi nepřijde, že se s ní bude dát vést nějaká delší konverzace o něčem. Anet mi přijde jako ten typ, co má na prvním místě svůj vzhled a až pak ostatní. Možná se pletu, ale nevšimla jsem si, že by se nějak zvlášť zajímala o školu nebo měla nějaké koníčky jako většina lidí. Jediné, co na ní vidím je jak se upravuje.
Lea-Tak na tu jsem si vytvořila svůj názor pomalu první den. Je to podle mě taková typická barbína. Hezká je, to se jí musí nechat, ale krása není všechno. Bohužel ona asi tento názor nesdílí. Na adapťáku jsem se jí snažila pozorovat a všimla jsem si, že není schopná stát chvíli v klidu, aniž by se pohupovala ze strany na stranu nebo si hrála s vlasy (já si s vlasy také hodně hraju, ale to není nic oproti ní, ona si vlasy prohrábne (když nic jiného) tak třikrát za pět minut a to si s nimi často ještě pohrává). Všimla jsem si také, že, když jí něco vyloženě nezaujme, tak to prostě ignoruje-jako většinu učiva ve škole. Často na ní vidím, jak se hrozně nudí a má nás všechny na háku.
Markét-Jestli si ještě vzpomínáte, jak jsem psala, že jsme si první den sedla k jedné holce, tak to byla ona. Ten první den jsem se hodně bavily a i při odjezdu na adapťák jsme spolu seděli v autobuse a povídaly si, bohužel pak se to změnilo tím, že byla na pokoji s Leou a spol a je mi jasné, že si spolu hodně povídaly a sblížily se.
Když jsem tedy teď přišla do školy, tak už seděla u nich. To mě vážně hodně zamrzelo, protože jsme si rozuměly a já jsem byla ráda, že se se mnou baví někdo nový a doufala jsem, že si tam najdu nějakou novou kamarádku, ale bohužel, nemůžu mít všechno.
Naštěstí Markét se nenechá až tak moc ovlivňovat, takže neodstrčí všechny stranou a nebaví se jen s nima. Občas si s ní tedy můžu v klidu promluvit, bohužel to není ale moc často.
Filip-To je pro mě úplně nová tvář. První den jsem si všimla, že je takový zakřiknutý, ale kdo by nebyl v nové třídě, kde nikoho nezná. Na adapťáku na mě pak zapůsobil jako někdo, kdo nemluví zas až tak moc, (já jsem zvyklá na upovídané lidi jako jsme já) ale zase, když něco vypustí z pusy, je to opravdu něco smysluplného, ne žádná blbost.
Při práci ve skupině jsme si také všimla, že máme hodně stejných názorů, což mě překvapilo, protože bych ho na to od prvního pohledu netypovala.
Celkově na mě působí jako hodný kluk, co má ve všem jasno, přijde mi i chytrý..nebo prostě inteligentní a taky to není ten typický vytlemený puberťák, kterých mám poslední dobou plné zuby.
Tomáš-Ten chodil na tu samou základku jako já, ale moc jsme se neviděli, prakticky vůbec. Zatím se ale ukazuje jako typickej kluk, co střídá holky a nejradši bych se s každou vyspal. Jediné, o čem se s ním dá bavit je sex nebo hry a to mě opravdu nebaví, takže je mi líto, ale s ním si asi moc rozumět nebudu.
S-nebudu psát jméno, protože už jsme ho takhle napsala ve všech článcích z adapťáku a nechci to tu míchat všechno dohromady.
S ním se dá docela dobře popovídat, ale musí mít dobrou náladu. Za celou dobu jsme se spolu docela hodně nasmáli. Tak ono to není zas tak těžké, když já se směju skoro pořád, to pak stačí jen někdo s dobrou náladou a jde to samo.
Akorát jediná věc, co mi vážně leze na nervy-neustálé dvojsmysly. Já jsem na základce také chytala za každé slovo a říkala jsem, že to má dvojsmysl, ale tohle je i na mě moc. Člověk si chce normálně popovídat, ale nejde to, když se pořád vytahují dvojsmysly a pak veškerá konverzace končí zase u sexu.. tak to bych mu asi vytkla. Ale zase si myslím, že v tom hraje velkou roli, když jsme sami (nebo s lidmi, před kterýma se nemusí přetvařovat) a když je třeba s přáteli nebo známými. To už jsem ale jednou vypisovala výše.
A to nejlepší na závěr-Vojta. S ním si rozumím teď asi nejvíc (dřív se dělili s Lukym o první místo, ale po dnešním chatu už je tomu jinak).
S Vojtou jsme se viděli už párkrát na základce, ale mluvili jsme spolu asi jenom jednou, protože byl v jiné třídě. Ani první den jsme spolu nijak zvlášť nekomunikovali, to začalo až na adapťáku, kde mě zaujalo, že existuje někdo, kdo je stejně upovídaný jako já.
Od té doby, jsme se spolu začali hodně bavit a on sám řekl, že my dva jsme tak upovídaný, že nám vlastně nikdy nedojte téma ke konverzaci, což je pravda.
Poslední dobou jsme se hodně spřátelili a naše diskuse nemají chybu. Někdy mě až překvapuje, že se najde někdo, kdo je schopný si se mnou tak dlouho povídat, aniž by mu to lezlo na nervy. Jsem fakt ráda, že jsem našla někoho, s kým si tak rozumím a s kým si můžu popovídat naprosto ovšem..akorát bych nečekala, že to bude zrovna kluk.
No a to by bylo pro tento článek asi všechno. Budu ráda, když mi napíšete svůj názor na svou třídu a jestli máte dobrý kolektiv nebo jste spíše rozdělení na skupinky, které spolu moc nekomunikují.








Super, hrozně se mi líbí, jak umíš i po pár dnech o těch lidech napsat několik řádků.. Já kdybych měla psát taky názor na lidi od nás, tak i přes to, že se skoro se všema aranžérama bavim hodně a jsou super, asi víc jak 2 - 3 věty bych o nich napsat nedokázala.. Ale možná se nad tim někdy zamyslim a pokud by ti to nevadilo, tak napíšu podobný článek :)