close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (51)

8. října 2014 v 21:47 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
,,Viděl on tebe, když si mu na to přišla?" ,,Ne, pochybuji, že by se v tu chvíli koukal z okna." Andrew smutně přikyvoval. ,,Tak mám nápad, jak mu můžeš ukázat, že udělal obrovskou chybu a oplatit mu to, co ti provedl." ,,Jak?" Napjatě jsem poslouchala. ,,Zavoláš mu a řekneš mu, že se s ním rozcházíš. Řekneš, že s ním být už nechceš a máš někoho lepšího." Usmál se. ,,Je mi líto, ale já nikoho lepšího nemám a nevím, jestli vůbec někdy budu mít a taky si nejsem jistá, jestli s ním zvládnu po tomhle klidně mluvit. Myslím, že to nedám." Řekla jsem smutně. Andrew mě pohladil po vlasech. ,,Tak zaprvé, ty si zasloužíš být s někým lepším! Můžeš si vybírat ze zástupů kluků, co se touží s tebou seznámit, zadruhé mu nemusíš říkat, kdo to je a on nepozná, že lžeš a zatřetí s ním mluvit dokážeš, protože si silná a navíc to bude taková pomsta, tak by to pro tebe neměl být problém." Byla jsem až překvapená, jak moc velkou ve mně má důvěru. ,,Jsi moc hodnej, ale já si nemyslím, že se na mě stojí fronty..nebo aspoň zádního z těch kluků neznám, pak taky lhát zrovna dobře neumím a nakonec si myslím, že mi bude trvat, než na něj zvládnu promluvit." Andrew se nadechl. ,,Proč máš o sobě takové mínění? Myslíš si, že si nic a nikoho nezasloužíš, nejseš si jistá ničím, co děláš, a máš strach, že nic nedokážeš. Ty na to máš, notak. Já budu sedět vedle tebe a ty mu prostě zavoláš, ano?" Andrew mě donutil zamyslet se. Většinou jsem si říkala, že si nikoho nezasloužím za to, jak jsem ublížila Terencovi a také jsem si myslela, že Mike je pro mě ten jediný, ale on nebyl. Na světě je ještě spousta jiných kluků a vsadím se, že i lepší, než je on. ,,Dobře, ale lhát stejně nezvládnu." Andrew se uchechtl. ,,Tak si představ, že někoho máš." ,,A koho?" ,,No já nevím, kohokoli." Sklonila jsem hlavu. ,,Vidíš? Nikdo, kdo by byl schopný se mnou chodit, tě nenapadá." ,,To není pravda." Obořil se na mě. ,,Vážně?" ,,Já bych s tebou klidně chodil." To bylo od něj milé. ,,Lhát mi ale nemusíš." ,,To neříkám jen protože, že se s tebou rozešel, veř mi. Tenkrát, když jsem tě poprvé uviděl, řekl jsem si, že jsi už určitě zadaná, máš spokojený život a toho nejlepšího kluka na světě, protože to by sis zasloužila. Proto jsem na tebe taky nic nezkusil. A pak, když jsme tě viděl s Mikem, mi bylo líto, že toho pro něj tolik obětuješ, ale na druhou stranu jste se měli fakt rádi a já vám to přát, víš." To mě vážně dojalo. Dodalo mi to novou sílu, kterou jsem potřebovala, abych Mikovi dala co proto.
,,Tak jo, zavoláme mu." Řekla jsem nadšeně a vytočila jsem Mikovo číslo. Doufala jsem, že to zvedne rychle, protože ze mě ten adrenalin pomalu vyprchával. ,,Ahoj, zlato, promiň, že jsme se neozval, ale musím ještě chvíli pracovat, sejdeme se u mě v bytě za patnáct minut?" To si snad dělá srandu! Ten zmetek si tohle vážně zaslouží. ,,Ohledně toho, chtěla jsem ti říct, že už s tebou být nechci. Víš, já jsem do tohohle vztahu dávala všechno, ale ty ses vůbec nesnažil a já přece nemůžu pořád bojovat za něco, co ani neexistuje." ,,To se se mnou jako rozcházíš?" Mike byl dost překvapený, když vezmu v úvahu to, co mi dělal za zády. Pohledem se sklouzla na Andrewa, který jen přikývl. ,,Jo, rozcházím se s tebou. Našla jsem si někoho jiného, někoho, kdo se schopen být se mnou za všech okolností, někoho, kdo mi nebude lhát." Sotva se Mike nadechoval, aby přišel s nějakým srdcervoucím proslovem, který mě měl dostat do kolem, vložil se do toho Andrew. ,,Sorry, kámo, má pravdu." Pak se ještě zasmál, aby tomu dodal na důvěryhodnosti a položil to.
V tu ránu mi došlo, že jsme to zvládla. ,,Dokázala jsem to!" Radostně jsem Andrewa objala. ,,Já ti říkal, že to zvládneš." Usmála jsme se. ,,Když už jsme u toho, za chvíli zavíráme, tak bych tě mohl doprovodit domů, kdybys náhodou chtěla." Souhlasila jsem. V tuhle chvíli se mi opravdu nechtěla brouzdat po Praze sama. ,,Tak chvíli počkej." Andrew musel všechno poklidit, pak zamknul a vzal mě kolem ramen.
K ubytovně jsme přišli ještě celkem brzo, tak jsme se posadili na lavičky a povídali jsme si. Díky němu mi bylo o moc líp a byla jsem ráda, že jsem se s ním seznámila. Jinak bych už neměla nikoho komu bych se s tím mohla svěřit.

Týdny ubíhali a já trávila spoustu času s Andrewem. Byli z nás dobří přátelé, hodně jsme si rozuměli a on vždycky věděl, jak mi zvednout náladu. Jednou večer jsme pak spolu byli v parku, bylo to docela romantické. Hvězdy nám svítily nad hlavami, kolem nás byla jen příroda, nikde nikdo. Prostě se to tak nějak nabízelo. Tenkrát jsem mu ležela v klíně, abych co nejlépe viděla na hvězdy a on mi vyprávěl své zážitky z dětství. Pak se na mě podíval a řekl, jestli bych mu dala pusu. Byli k tomu ideální podmínky, ale jsem já dost znejistěla. Andrew hned poznal, že se mě tím dotknul. ,,Omlouvám se, nechtěl jsem tě urazit." ,,Ne, to je dobrý, jen sem ještě nepřemšlela o žádným vztahu..a to mizím jak po fyzické tak po psychické stránce. Prostě se na to ještě necítím." Asi jsem se ho hodně dotkla. Nechtěla jsem, aby byl smutný, hodně mi na něm záleželo, ale zároveň jsem se nechtěla pouštět do nějakých větších věcí. ,,Hale, jak si mi minule říkal, že bys se mnou chodil, tos myslel vážně?" Podíval se na mě s úsměvem ve tváři. ,,O tom se nežertuje. Ale, když už o tom mluvíme, tys mi neřekla, jestli bys se mnou byla." Šibalsky jsem se usmála. ,,Ty o tom pochybuješ?" Andrew byl najednou zase plný radosti. Objal mě a pak jsme si ještě dlouho povídali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama