Jedna věta (2. díl)

29. října 2014 v 23:05 | WhitEvil |  Jedna věta
Za ty roky se toho v mém životě hodně změnilo. V prvé řadě jsem se přestala stýkat se špatnými lidmi a přestala jsem s vandalismem a prohřešky, místo toho jsem začala pilně studovat a dostala jsem se i na gymnázium, kde jsem nyní. Našla jsem si spoustu skvělých přátel a vytvořila jsem si i lepší pověst ve svém okolí. Své temné období jsem nechala za sebou a dívala jsem se vpřed, bohužel mě mé minulé činy měly již brzy dohnat…
Začal nový školní rok a k nám propadl jeden žák. Nevypadal jako nějaký flákač, naopak. Od pohledu byl milý a slušný hoch, potkat ho na ulici, pomyslíte si, že je to vzorný student a hodný chlapec. Ale zdání zřejmě někdy klame.
Nakráčel k nám do třídy poněkud triumfálně, jako bychom měli všichni jásat, že ho máme ve třídě. Paní profesorka nám ho představila a posadila ho do lavice přede mě. Moc velkou radost jsme z toho neměla.
Chvíli nám o něm povídala základní informace a pak přešla k samotné výuce. V té chvíli se na mě otočil. ,,Jak je?" Prohlásil přemoudřelý a arogantním hlasem. Zvedla jsem jedno obočí. ,,Dobře, zatím.." ,,Jsem Jorge, mimochodem." Řekl o něco klidnějším, ale stále nepříjemným hlasem. ,,Hm.." Snažila jsem se ukončit konverzaci a věnovat se učivu. ,,Ty se mi ani nepředstavíš?" ,,Ne." Řekla jsem rázně. ,,Proč?" Divil se a snad ho to i urazilo. ,,Mé jméno znát nepotřebuješ." Řekla jsem klidně a zaměřila jsem se na tabuli. ,,Stejně si ho zjistím." Řekl namyšleně.
Hned po konci hodiny také šel ke všem spolužákům a ptal se jich, jestli jsem já ta Veronica, o které toho tolik slyšel. Naštěstí všichni stáli při mně a řekli, že už dávno nejsem tou holkou, co dělala ty hrozné věci. A Jorge z toho byl zklamaný. Nejspíš očekával, že spolu třeba něco provedeme, ale tohle ho nenapadlo.
Za týden se Jorge do naší třídy začlenil. Pořád se choval jako blb, ale snažil se krotit a už se s ním dalo i popovídat, my dva jsme spolu ale nikdy moc dlouhé rozhovory nevedli.
Pak si mě jednou po škole vzal stranou, jestli ho nechci jít doprovodit domů. Měla jsem zrovna hodinu čas, než mi pojede další autobus, tak jsem řekla, že bych mohla.
Šli jsme docela dlouho a Jorge se mě pořád na něco vyptával. ,,Co to, že ses tak změnila?" ,,Jak změnila?" Už jsme úplně zapomněla na to, jaká jsem byla. ,,No vždyť víš, teď je z tebe slušnačka, to bych do tebe nedávno vůbec neřekl, jsi teď úplně jiná." ,,Jsem..a jsem za to ráda." Usmála jsem se. ,,A navíc ty ses taky změnil! První den si mi hrozně lezl na nervy a teď už se docela krotíš, dokonce se s tebou dá i povídat..a taky co se týče zámek, tak nemáš žádné problémy a z matiky, ze které jsi propadl, máš najednou jedničky, tak mi řekni, co se s tebou stalo?" Jorge se jen usmál. ,,Začal jsem se učit a přestal jsem plánovat pomstu." Trochu mě bodlo u srdce, když to řekl. ,,Jakou pomstu?" ,,To je jedno, jen je to takový rodinný problém, co teď řešíme už dost dlouho, ale za tu dobu se všechno změnilo a já přišel na to, že je to vlastně hloupost, lidé by měli dostávat druhou šanci, nemyslíš?" Přikývla jsem.

Ještě chvíli jsme spolu mluvili o změnách v našem životě. Ukázalo se, že Jorge jsem hodně inspirovala i já a to svou změnou k lepšímu. Tím vlastně sám zjistil, že už nechce být tím ignorantem, kterým byl dříve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama