close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Magie vždy něco stojí (5.díl)

2. října 2014 v 20:02 | WhitEvil |  Magie vždy něco stojí
Řidič vyběhl ven z auta. Klekl si na mokrou silnici k nim. ,,Je v pořádku?" Annie se nadechla, aby mohla odpovědět, když v tom Kevin otevřel oči. ,,Pane bože, to bylo.." vyskočil ze země a začal se radovat, pak se ale zarazil, když uviděl nechápajícího řidiče. ,,Nestalo se vám nic?" Kevin se otočil kolem dokola a prohlédl se. Měl akorát natržené kalhoty a byl mokrý od silnice, ale jinak mu nic nebylo. ,,Vypadá to, že jsem v pohodě." Annie se jen koutkem oka podívala na poničenou kapotu auta, které stálo opodál. ,,To se mi moc ulevilo, že jste v pořádku. Kdyby se přeci jen objevily problémy, tady je moje číslo." Muž podal Kevinovi papírek a pak nasedl do auta, kterým pravděpodobně odjel rovnou do servisu.
Kevin se otočil k Annie. ,,Já jsem to viděl." Annie svraštila čelo, rozhodla se to hrát na nevědomost. ,,Tys kouzlila." Annie si pobaveně odfrkla. ,,To nehrozí, jen jsem tu tak stála. Kouzla chtějí víc práce a času, tohle byla bezvýchodná situace, ani magie by tomu nezabránila." Kevin kroutil hlavou. ,,Já vím, co jsem viděl!" Odporoval. Annie ho odstrčila stranou. ,,Měl bys jít, jinak ti ujede autobus." Prohlásila tiše a odešla pryč. Kevin za ní ale neběžel, věděl moc dobře, že to nemá cenu, místo toho se rozhodl, že jí dá více času.
Annie se vrátila domů, sedla si na pohovku a chvíli jen tak koukala na bílou zeď naproti. Zamyšleně si mnula ruce. Myšlenky se jí v hlavě vířily až měla pocit, že jí exploduje mozek. Cítila se tak špatně. Tohle se nemělo stát, ne teď, ne takhle. Ale ona to z nějakého důvodu musela udělat. Nedokázala si představit, že by viděla Kevina umírat, nechtěla si připustit, že i když jí leze na nervy, vzniklo mezi nimi jisté unikátní pouto. Její činy to všechno však mohli změnit a to jí děsilo ze všeho nejvíc.
Uplynuly týdny a Annie se ocitla sama. Kevina už dlouho neviděla a sama ani nevěděla, jestli chce. Kouzlit ale nezačala. Párkrát už měla nutkání, ale pokaždé to ustála. Magie jí vzala všechno a ona nestála o víc potíží, než měla teď.
Jednoho dne seděla Annie sama doma, koukala se ven, jak déšť smáčí krajinu. Ráda pozorovala přírodní jevy. Když ještě kouzlila, kouzla s živly byla její oblíbená. Milovala spalující žár ohně, tak mocného živlu, který mohl vše obrátit v popel. Zbožňovala vodu, živel v podstatě klidný, ale silný a destruktivní. Zamilovala si vítr, ráda si pohrávala s lístky a tvořila malá tornáda, která posílala po silnici. Oblíbila si i zemi, pohrávala si tak s kopci a loukami, uměla odsunovat tvrdé kameny stranou a chodila pak jen po měkké půdě. To všechno jí scházelo. A občas ve svých slabých chvilkách zatoužila po tom, aby mohla znovu kouzlit.
Položila se na pohovku a odpočívala, v tom ji z klidu vytrhl zvonek u dveří. Annie vyskočila. S vidinou, že za ní jde Kevin, se hrnula ke dveřím. Otevřela, ale u branky stála jen pošťačka, která byla zřejmě nová a potřebovala nasměrovat na správnou adresu. Annie jí pomohla a sklesle se vrátila zpět do domu. ,,Co jsem taky mohla čekat? Ten už se tu neukáže." Pronesla tiše sama k sobě a sedla si zase na pohodlnou a měkkou pohovku. Nechtělo se jí nic dělat, tak se jen povalovala.
Sotva však zavřela oči, znovu se rozdrnčel zvonek. Annie se pomalu a unaveně zvedla, došla ke dveřím a s očekáváním, že tam bude stát opět pošťačka, otevřela. V tom tam spatřila Kevina. Stál tam celý promočený, protože si opět nevzal deštník. V ruce svíral jeden květ růže a usmíval se. Annie nechtěla dát znát své nadšení, takže se jen pousmála a otevřela. ,,Co to, že jsi tady?" Řekla až překvapivě klidně. ,,Chtěl jsem tě dneska někam vzít. Mimochodem, to je pro tebe." Podal jí růži. Annie se usmála, přičichla si k ní a šla ji dát do vázy.
Kevin čekal v chodbě a Annie došlo, že s ním přece někam nemůže vyrazit jen tak v teplácích a tričku s fleky od večeře. Ne, musela na sebe hodit něco lepšího. Rychle vyběhla schody, popadla první čisté tričko a kalhoty a už sbíhala dolů, aby nezdržovala.

,,Tak kam půjdeme?" Řekla Annie celá natěšená, odpověď jí ale moc radost neudělala. ,,Chci tě vzít do jednoho starého domu, lidí říkají, že tam straší, ale podle mě je to jen klep." Annie zvedla jedno obočí. ,,Proč tam chceš jít?" ,,Chci to tam prozkoumat." Annie na Kevina změnila v mžiku názor. Už dříve si myslela, že to není normální člověk s pudem sebezáchovy, ale teď věděla, že to je vážně blázen, co pořád riskuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama