
Právě mám za sebou imatrikulaci a musím vám říct, že to byl zážitek!
Hrozně jsem se bála, že se cokoli pokazí a bála jsem se, že to nezvládnu už proto, že jsme loučení se základní školou trénovali tři dny a tohle jsme si jednou vyzkoušeli pře naprostou premiérou a to bylo vše.
Nejdříve jsme se měli všichni seřadit v chodbičce, odkud jsme následně po dvojicích přicházeli do velkého sálu (konírny na zámku, kde se běžně pořádají svatby a podobné slavnostní události). Po nástupu jsme stáli na pódiu, zatímco k nám promlouvali žáci čtvrtého ročníku a profesoři.

Po proslovech nám Filip zahrál svou skladbu na harmoniku a musím říct, že všem v tu chvíli spadla brada! Filip umí hrát naprosto perfektně a navíc ta skladba byla celkem dlouhá a její většina byla i celkem rychlá a já vůbec nechápu, jak to mohl stíhat zahrát. Opravdu klobouk dolů!

Proběhlo i stužkování, kdy jsme vždy po jedno procházeli kolem klíče od naší školy, kde jsme slibovali, že budeme vzornými studenty atd. což stejně většina odbyla tím, že jen prošla kolem a aby se neřeklo pronesla: ,,Slibuju.." Polohlasem. Já jsme se aspoň snažila to říct nějak hezky a chvíli se u toho klíče zdržet.
Pak jsme přišli k naší paní profesorce třídní, která nám dala stužku a pak nám popřála, stejně jako následně ředitel školy, starosta města a zástupkyně, která nám dala i květinu (karafiát).
Pak jsme se zapsali do kroniky a vrátili jsme se zpět na pódium a počkali jsme, než se všichni ostužkují a podepíší.

Zazpívali jsme ještě neoficiální studentskou hymnu (Gaudeamus igitur), vyslechli jsme si další proslovy a pak už jsme odcházeli ve dvojicích, ve kterých jsme přišli.
Byla jsem hrozně ráda, že jsem to zvládla. Bála jsem se, že něco pokazím a byla jsem nervózní, ale nakonec to vyšlo dobře.
V chodbě jsme se pak sešli s kamarádem, od kterého jsem dostala nádhernou kytku, která mi udělala obrovskou radost. Já totiž vůbec nejsem zvyklá, že dostávám kytky. Naposledy jsme dostala květinu, když jsme byli na tanečních a kluci je měli přinést a to bylo také shodou okolností od něj a před tím nikdy nic. Udělalo mi to teda fakt radost!
Po několika minutách, co jsme čekali v chodbičce, někoho napadlo, že bychom se mohli jít ještě vyfotit a fotky pak byly opravdu skvělé, jen je škoda, že už tam několik lidí nebylo. To jsme také dneska probírali ve škole, protože tam nebyli tři spolužáci a mrzelo je to. Ale to bylo způsobeno tím, že šlo o náhlý nápad, na němž jsme se předem nedomluvili. Bylo to naprosto spontánní.

Mám i fotky s rodiči.


Na stránkách školy máme fotky také přidané fotky, bohužel jsou chráněné heslem, tak sem nemohu dát odkaz, ale dala jsem sem aspoň nějaké fotky z našeho foťáku.








Super článek :)
Moc hezký fotky :)
Moc mě baví takovýhle články, kde popisuješ nějakou událost a zároveň popisuješ svoje pocity :)