close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jedna věta (3. díl)

12. listopadu 2014 v 20:04 | WhitEvil |  Jedna věta
Uplynulo několik měsíců a já si s Jorgem začala více rozumět. Chodili jsme spolu ven, byli jsme v kině a dokonce jsme společně přespávali ve stanu. Měla jsem pocit, že jsem konečně našla někoho, kdo naprosto chápe mou minulost a sdílí stejné názory na pohlížení společnosti na lidi jako jsme byli my dva.
Jednou jsme si vyšli ven a povídali jsme si o našich životem. Pak Jorge přišel na myšlenku, že by chtěl s někým svůj život sdílet. "A co ty? Uvažuješ o vztahu?" Pokrčila jsem rameny. Neřekla jsem nic, protože jsem nevěděla, co mám jako říct. "Ještě jsem o vztahu nepřemýšlela. Zatím jsem na to neměla ani čas." Nikdy jsem nebyla ten typ, co by ke štěstí potřeboval vztah, ale zároveň mi bylo s Jorgem dobře. ,,Tak o tom můžeš přemýšlet." Usmál se Jorge.
Ten večer jsem o tom musela opravdu přemýšlet, ale Jorge byl dobrý přítel..nechtělo se mi to měnit. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala někomu otevřít a nebyla jsem připravená na hlubší vztah.
Jakmile jsem přišla ráno do školy, Jorge ke mně přiběhl. Byl nějaký veselý. "Copak se děje?" "Přemýšlela si to tom, jak jsme se včera bavili?" "Ehm..jo." Řekla jsem trochu zaskočeně. "A?" "A.." Pořád mi to nedávala žádný hlubší smysl. "Chodila bys se mnou?" To mi vyrazilo dech. Najednou mi hlavou proběhlo, co všechno by tato vta mohla změnit. "No-no-no-no-no…já.."Jorge po mě vrhl významný pohled. "Já nevím. Je to na mě poměrně narychlo. Myslíš, že bys zvládl na odpověď počkat třeba tak měsíc?" Jorge chtě nechtě souhlasil.
Týdny ubíhaly a já si začínala být čím dál tím víc jistá, že vztah s Jorgem by mohl fungovat. Rozhodla jsem se tedy jednou pro vždy změnit svůj živo a začít konečně znovu. Problém byl, že moje minulé činy měly mít i své následky.
Když jsem zase zůstávala u Jorge až do večera, musela jet domů autobusem. Byl to ten poslední, co jezdil a bylo docela chladno, takže jsem Jorge poslala domů. Jenže autobus měl zpoždění a mě začala být zima taky. Pořád jsem se koukala na hodinky, čekala jsem, že autobus každou chvíli dorazí, když v tom mě někdo chytil zezadu. Ruce jsme kvůli chladu měla v kapsách a než jsem je stihla vytáhnout, útočník mě jednou rukou chytl kolem ramen, čímž zabránil veškerému mému pohybu. Zacpal mi pusu, abych nemohla křičet. Začala jsem se zmítat, ale on měl větší sílu. Odtáhl mě stranou. Hlavu mě zahalenou kapucí, do tváře mu vidět nebylo. Přitiskl mě ke zdi a držel mě mě tak pevně, abych se nemohla ani pohnout. Pak mi rukou zatlačil na krk tak silně, že jsem nemohla ani dýchat. ,,Mohl bych tě teď zabýt!" Řekl hrubý chraplavý hlas. ,,Ale to bych přišel o všechnu zábavu, nemyslíš?" Snažila jsem se ho kopnout, ale nohy mi držel také dost silně. ,,Ne ne, teď se budeš muset snažit víc. Musíš se mít na pozoru, nikdy už nebudeš v bezpečí, nikdy." Pak mě pustil a prostě odkráčel.
Bylo mi hrozně. Cítila jsme se špatně a bála jsem se, co se mi stane teď. Jen na jednu věc jsem nedokázala přijít a to, kdo byl ten muž. Došlo mi, že jsem provedla dost špatností a zasloužila bych si nějaký trest, ale tohle bylo nad rámec. A kdo by toho byl schopný? Tolik lidí mi teď proletělo hlavou. Minulost se zřejmě nedá tak snadno vymazat.
Následující týdny jsem si procházela peklem. Dvakrát mě ten muž sledoval až domů, několikrát mě uhodil, jednou na mě čekal před školou, měla jsem neustále pocit, že mě pozoruje a nepřestávala jsem se ohlížet. Pořídila jsem si i pepřový sprej, ale ten mi nebyl ani tak moc platný, jelikož jsem ho na něj sotva stačila namířit a on mi ho vyrazil z ruky. Neměla jsme proti němu nic a stále mi nedocházelo, kdo by to mohl být.

Několikrát jsem přišla do školy s monoklem, měla jsme i četné modřiny. Učitelům jsem to většinou vysvětlila bez problému, ale Jorge se mě často vyptával na otázky, na které jsem neuměla odpovědět. Musel tušit, že se něco děje a taky se podle toho choval. Já jsem mu ale řekla, aby to nechal být, že mu to řeknu, až přijde čas..samozřejmě, že jsem neměla v plánu mu to někdy sdělit, ale musela jsem ho něčím uklidnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama