Jedna věta (5. díl)

24. listopadu 2014 v 21:31 | WhitEvil |  Jedna věta
Domů jsem dorazila úplně vyřízená. Bylo mi hrozně a v hlavě mi pořád zněla jeho poslední slova. Co jsem to udělala? Zabila jsem člověka. Jsem vrah.. Měla bych se cítit špatně, měla bych mít výčitky svědomí, ale nemám. Vlastně se mi ulevilo. Cítím se bezpečněji, svobodněji. Vůbec se necítím špatně…naopak!
Druhý den ve škole jsem měla mnohem lepší náladu. Žádný strach, žádný stres, nic. Přišla jsem k Jorgovi a objala ho, ale on moje nadšení nesdílel. "Děje se něco?" významně jsem se na něj podívala. "No, vlastně jo. Víš, včera se stala jedna taková věc.." Svraštila jsem čelo. "Jaká věc?" "Můj táta zemřel, někdo ho zavraždil." Cítila jsem, jak mě bodlo u srdce. "Co že se to stalo?" Nemohla jsme uvěřit svým uším. "Našli ho někde v lese nějací houbaři. Dneska to začneme vyšetřovat." "A co děláš ve škole?" "Přišel jsem ti to říct. Jdi teď jediný člověk, komu věřím, jediný člověk, komu to řeknu. Chci, abys věděla, že ať se stane cokoliv, záleží mi na našem přátelství..ale teď musím najít toho, kdo zabil mého tátu a přinutím ho za to zaplatit!" Vytřeštila jsem oči. "Myslela jsem, že to bude vyšetřovat policie.." "Jako by oni někdy něco vyšetřili.. Jako tenkrát, když mého tátu někdo přepadl, když mu ukradli auto, když ho zbili, když mu ukradli našeho psa nebo když mu zapálili dům." Konečně mi to začalo všechno docházet. Ten muž si toho hodně vytrpěl, proto byl tak zahořklý už tenkrát a proto se mstil na mě…protože já jsem byla jediná, u koho věděl, že mu ublížil. Jediná, komu to mohl vrátit a chtěl mi to vrátit i s úroky.. "Bože, Jorge, to je mi opravdu líto. Hrozně mě to mrzí." Objala jsem ho. "To je dobrý, mrzet to bude toho vraha." Pak se otočil a pohlédl na velkou černou dodávku. "Už budu muset jít, ostatní čekají.." Poplácal mě po rameni a nastoupil do dodávky. Letmým pohledem jsme zahlédla lidi se zbraněmi, noži a basebalovými pálkami. Věděla jsem, že na to přijdou, věděla!
Co teď? Hlavou mi proběhlo tolik věcí. Jedna věta to teď všechno změnila, jedna věta zničí život i mě! Jediná věta..je směšné, jak to může všechno ovlivnit.
Hodila jsem si tašku na záda a utíkala jsem pryč ze školy, daleko za městem jsme si zavolala taxík a nechala jsem se odvézt hodně daleko. Rozhodla jsem se utéct co nejdál, abych utekla své minulosti, abych utekla té jedné proradné větě, abych unikla jejím následkům…



Tak toto je celý příběh, který jste si nedávno zvolili v anketě. Doufám, že se vám líbil a že vás třeba něčím zaujal. Otevřený konec jsme nechala proto, že je více k zamyšlení a podtrhuje atmosféru celého příběhu. Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, co si o tom myslíte a zda se mi příběh povedl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama