Ještě jednou a kousnu tě! Tak tuhle větu jsme si nějak moc oblíbila… poslední dobou jí používám docela často. Naučila jsem se to asi před rokem, když jsme se škádlili s bráchou. V normálních rodinách se říká: "Dám ti na zadek." atp. Ale u nás se začalo říkat: "Že tě kousnu!" Vždycky mi hlavou tak bleskne, jestli nás někdo slyšel.
Největší vtip na tom je, že to začínám používat i jinde a už jsem to párkrát řekla i ve škole, když mě Pepa zlobil a řekla jsem mu to taky. Sranda je, že mu to vůbec nevadí a vždycky řekne: "Tak kousni." Takže jsem tu větu musela trochu pozměnit na: "Ještě jednou a nekousnu tě." Dostává mě, jak se tomu všichni potom smějí a už se z toho stala taková rutina, že to Pepa začal říkat taky…
Ale abych pravdu řekla, já moc nekoušu. Párkrát jsme se pokousali s bráchou a jednou jsem na základce kousla spolužáka, ale to bylo v zápalu takové rvačky a naposledy kamaráda Jindru, který doslova řekl: "Kousni mě." A dal mi prst před pusu…a když si o to řekl, tak proč ne?
Každopádně musím říct, že je vážně sranda jak platí, co se škádlívá, rádo se mívá a u kousání to taky platí. A proto když říkáme: "Ještě jednou a dostaneš na zadek!" nebo "Ještě jednou a odejdu odsud." nebo "Ještě jednou a vzdávám to." Nikdy to nemyslíme vážně. Je to jen takové balamutění sebe sama, kdy se marně snažíme přesvědčit sebe i okolí, že hodláme něco změnit místo nečinného přihlížení a přitom v hloubi duše víme, že to stejně neuděláme a to jednou nakonec bude znamenat: dokud nedostanu odvahu.








ooo to je zabitá veta
ani sa nečudujem že sa začala posúvať dalej
