"Pozor!" Vykřikla Annie a strhla Kevina z cesty. Pěvně ho přitiskla k zemi a byla u něj tak těsně, jak jen to šlo. Ohlédla se po drakovi. Prudce oddychovala. Přišlo jí, že její dech je neskutečně hlasitý. Drak zařval. Nebyl to ani tak řev, jako hlasitý děsivý smích. Takový ten smích, který přímo říká, že nemáte žádnou šanci a jemu to dělá velkou radost. Annie se přitiskla ke Kevinovi a zakryla si oči. Cítila příval tepla, to byl oheň. Kevin zatnul zuby a pevně se chytil Annie, měl pocit, že jí tak snad ochrání či co. Oba jen tak čekali na smrt. Smířili se s tím, že zemřou, ale aspoň mohli zemřít v obětí.
Náhle se stalo něco neuvěřitelného, oheň jim vůbec neublížil. Annie otevřela oči a rozhlédla se kolem. Všude byly hořící keře, ale jim se nic nestalo. "Kevine?" Annie se pomalu zvedala a rozhlížela se. Drak se vznášel kousek od nich a z nozder mu ještě šla pára. Vypadal z části překvapené a z části naštvaně. "Nemůže nám ublížit." Pronesl Kevin nejistým hlasem, sám tomu nemohl ublížit. "Jak to?" "Jsme chráněni. Máme tu nejsilnější magii na světě." Políbil ji na čelo. "Máme lásku." Annie se usmála. "I tak ale nemusíme pokoušet štěstí." Čapla Kevina za límec a táhla ho co nejdál od toho draka.
Utíkali dost dlouho, drak byl stále v těsném závěsu za nimi, ale veškeré jeho pokusy o ublížení Annie nebo Kevinovi se od nich jen odrážely. Annie se zastavila. "Co to děláš?" Divil se Kevin. "On nám nemůže ublížit, ale my mu můžeme při nejmenším dát lekci." "Jak?" Annie ho chytla za ruku. "Učila jsem tě kouzlit, tohle nebude o moc jiné, jen se soustřeď, ano?" Vzala jeho ruku a namířila ji směrem ke drakovi. Soustředila se na něj, na to, že ho chce zničit. Kevin se snažil hlavně udržet v klidu a neodbíhat myšlenkami jinam. Společnými silami pak dokázali vytvořit magii dost silnou na to, aby draka proměnili zpět v toho starého muže a odstrčili ho pěkně daleko.
Oba padli vysílením na zem a potřebovali chvilku, aby stihli nabrat dech. "V pohodě?" Kevin pohlédl na Annie. Annie se nezmohla na slovo, tak jen přikývla a pomalu se zvedla. "Vezmi mě domů." Šeptla tiše.
K Annie došli pěšky. Cestou nemluvili. Jen odemkli dveře, udělali si čaj a posadili se do obýváku na gauč. Ani jednomu z nich se o tom nechtělo začínat mluvit. Oba tedy mlčeli, než usnuli.
Ráno následujícího dne bylo zvláštní. Ani jeden z nich nebyl ve své kůži. "Jak je ti?" Odvážil se po dlouhé odmlce zeptat Kevin. "Nezvykle.." Pronesla Annie tichým hlasem. Jako by tomu sama nemohla uvěřit. Pořád jí přišlo, že to je jen zlý sen, ze kterého se každou chvíli musí probudit.
Po pár měsících spolu Kevin a Annie žili jako dva zcela obyčejní lidé. Bez magie, bez kouzel, bez toho všeho, co je na začátku spojilo dohromady. A přesto byli šťastní..
Naučili se opět žít, jako žili dříve a všechno se jim začalo dařit. Občas si vzpomněli na kouzla a na všechno, co díky nim zažili, ale přesto se k tomu už nechtěli vrátit. Došlo jim, že nezáleží na tom, kolik magie máte nebo zda ji využíváte, ale na tom, s kým to můžete sdílet. Ani jeden z nich by nebyl šťastný, kdyby ten druhý měl magii nebo naopak, ale to, že oba byli stejní, je činilo šťastnými jako nikdy předtím. Nakonec žádnou magii nepotřebovali. Ke štěstí totiž stačí jen pravá láska.
Tak tohle byl závěrečný díl příběhu Magie vždy něco stojí. Původní konec jsem měla vymyšlený trochu jinak, ale nakonec jsem se rozhodla pro tuto verzi. Doufám, že se vám zakončení a snad i celý příběh líbil. Do komentářů můžete napsat svůj názor a své pocity a třeba i nějaké osobní poznámky. Budu moc ráda za jakoukoli reakci.







