Je tady prosinec a s ním přišel i první sníh. Nejdřív jsem si myslela, že to nic nezmění, ale nakonec jsem se přesvědčila o opaku.
Jelikož je prosinec, všichni už straší s Vánocemi a mě to docela stresuje, jelikož nemám tak úplně vymyšlené dárky, ale do teď jsem si říkala, že je času dost a pořád jsem to odkládala. Teď, jak napadl sníh, jsem ale změnila názor. Celou dobu jsme žila v domnění, že je ještě podzim, bude ještě tak pár měsíců hnusně, pak napadne sníh a přijdou Vánoce. Už kvůli tomu, že počasí bylo od léta takové nijaké, občas teplo, občas zima a zataženo.
Po prvním sněhu jsem si ale uvědomila, že Vánoce jsou opravdu za dveřmi a nějak jsem se naladila na Vánoční pohodu. Teď už mi to najednou všechno začalo docházet a to jen kvůli takové malichernosti jako je první sníh, který stejně už skoro všechen roztál. Protože ten sníh máme asi všichni zafixovaný právě k Vánocům a, i když toho sněhu není třeba tolik, tu atmosféru to v nás vzbuzuje…








Když napadl ten sníh, přišlo mi, že jsou fakt Vánoce, ale teď když už neni, vůbec mi nepřijde, že jsou Vánoce dneska..