close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(53)

29. prosince 2014 v 23:40 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Mark: Vůbec se mi nelíbilo, že se Melisa má lísat kolem nějakýho starýho chlapa. Když už, tak se má lísat ke mně, no ne? Musel jsem jí pořád sledovat. Ta paruka mě sice trochu uklidňovala, ale stále jsem žárlil. Netušil jsem, že jsem ten typ, co svojí holce nedovolí ani podívat se na jiné muže, ale teď se to ve mně hodně projevovalo.
Musel jsem se soustředit na něco jiného, tak jsem se začal poohlížet po mé babičce. Pak jsem spatřil jednu starší dámu na vozíčku. Měla by to být ona. ,,Babičko Mildreth!" Řekl jsem až moc jásavým hlasem. ,,No podívejme se na něj, jakýpak je to fešák." Smála, štípla mě do tváří, jak to staré dámy dělávají a pak mě ukazovala všem ostatním. ,,Ty si ale vyrostl, to už je let, co jsme se naposledy viděli." ,,Já vím. Moc si mi chyběla, babičko." Najednou jsem si připadal, jako bych měl opravdu rodinu. Možná to bylo tím, jak na mě byla ta paní milá nebo jak mi povídala o jejím manželovi, tedy mém dědečkovi a možná to bylo tím, že se mi prostě stýskalo po mámě. Neměli jsme spolu sice zrovna vřelý vztah, ale já ji mám stejně rád...je to přeci moje máma..
S tou paní jsme si povídali docela dlouho. Kdo by byl řekl, že toho tolik napovídá.. nakonec mi to ale ani tolik nevadilo, rád jsem jí poslouchal. Pak se ale zeptala, jak se má July, což mě hodně vykolejilo. Jak mám asi vědět, jak se má, když ani nevím, kdo to je? Koukal jsem se na ní svým sladkým pohledem, abych získal čas. ,,No to víš, babi, July se má…" Zvedl jsem prst, jako že mám důležitý hovor a pak jsem vytáhl telefon z kapsy. ,,Omlouvám se, ale tohle musím vzít, hned se ti budu věnovat." Pak jsem rychle kontaktoval Becky přes sluchátko. ,,Becky? Mám tu takový menší problém.." Nervózně jsem si poklepával na nohu. ,,Pokud je to menší problém, počká to." Odsekla mi podrážděně, co jí je? ,,V tom případě je to větší problém." Pokusil jsem se nevypadat totálně vykolejeně, protože se na mě Mildreth zrovna dívala. ,,Tak o co jde?!" ,,Kdo je July?" Vypadalo to, že Becky to ale taky neví. ,,To opravdu nevím, ale všechno potřebný máš na tom papírku, vzpomínáš?" Tak to mi nedošlo. Úplně jsem na něj zapomněl. ,,Jo, jasně, papírek.." Rychle jsem si začal prohledávat kapsy na saku, pak jsem si prošacoval i kalhoty a na košili žádné kapsy nebyly. Vůbec jsem ho nemohl najít. Je dost možné, že to bylo tou nervozitou, byl jsem hodně roztěkaný a nesoustředil jsem se, určitě jsem se jen díval nepozorně. Zkusil jsem to tedy ještě jednou, ale pořád jsem ten zatracený kus papíru nemohl najít. ,,Hale nevíš, kam jsem si ho dával?" Zeptal jsem se Becky plný naděje. ,,To fakt ne, mám na práci spoustu věcí a tohle na mým seznamu úkolů vážně není." Měla pravdu. Asi jsem neměl otravovat. ,,Promiň." Jenže, co já si teď bez toho papírku počnu?
Musel jsem se vrátit k Mildreth. ,,Je mi to opravdu moc líto, ale budu muset ještě něco vyřídit, za chvíli se vrátím, ano?" ,,No dobře." Řekla trochu překvapeně, dala mi pusu na tvář a já jsem šel přímo do dodávky. Podle mě je to jediné místo, kde to může být.
Přišel jsem tam a zaslechl jsem část Melisina rozhovoru s nějaký mužem, hlas byl ale mnohem mladší, takže Cornelius to být nemohl. Podíval jsem se Becky přes rameno a byl to nějaký číšník. To snad ne! . ,,Ať s ním neflirtuje!" Zařval jsem možná až moc nahlas. ,,Marku, jak to, že si tady?" ,,Musel jsem tu někde nechat ten papírek, nechceš mi pomoct ho najít?" Becky byla dost neochotná, takže jsem začal hledat bez ní. ,,Fajn, ale rychle." Sotva to dořekla, objevil jsem ten papírek ležet na lavici, kde jsem seděl, než jsem se převlékl a pak jsem asi hned vyrazil a na papírek jsem zapomněl. Problém byl, že jak Becky vstala, zachytla se o dráty a snad všechny je tím rychlým pohybem vytrhla. Věděl jsem moc dobře, že po mně bude chtít pomoct a já se v těch technických věcech moc nevyznal, tak jsem potřeboval hodně rychle vypadnout. ,,Víš co, už jsem ho našel, díky." A hned jsem byl pryč.
Oddechl jsem si, že jsem stihl utéct. Přišel jsem tedy rovnou k Mildreth. Na papírku stálo, že July je moje snoubenka, tak jsem si řekl, že asi se bude mít dobře, když už je se mnou zasnoubená, kdo by taky nebyl rád, že? Možná jen ta koketa, co sedí u baru..významně jsem se podíval po Melise. ,,Ahoj, tak jsem zpátky." ,,No to jsem ráda, drahoušku, zrovna jsem se bavili o tetičce Annie." Očima jsem hned sjel na papírek, kde ale nebylo o Annie ani slovo. Do háje. Podíval jsem se na ostatní, abych třeba nějak vydedukoval, jestli se mám usmát, jako že teda je v pohodě nebo sklonit hlavu, že zemřela, ale všichni se tvářili tak neurčitě, co jsem asi měl říct? ,,No jo, tetička Annie. O té si vždycky rád něco poslechnu." Řekl jsem s úsměvem a všichni přikyvovali. Takže bod pro mě.
S Mildreth a dalšími dámami v jejím věku jsem se pak bavil ještě dlouho. Ukázalo se, že ani ony občas nevědí, která bije, což mi hrálo do karet. Párkrát jsem pak zahlédl Corneliuse, ale nemohl jsem se moc rozhlížet. Většinou jsem na něj po očku pokukoval a kontroloval ho.
Netrvalo dlouho a Becky si mě zavolala k sobě. Vrazila mi do ruky kleště na uštipování drátků a poslala mě za Vernonem. Snažil jsem se v tom najít nějakou souvislost, ale smysl mi to nedávalo.
Becky mě pak naváděla pomocí sluchátka přímo k němu. Já jsem na něj vychrlil svůj dokonalý plán, do kterého taky skvěle zapadala skutečnost, že jsem si z těch nervů dal pár panáků a táhl ze mě alkohol.
Musím říct, že bych si zasloužil nejméně Oscara za to, jak jsem se věrohodně motal a ty hlášky! Jo, navážet se do lidí je psina, když jste opilí nebo to hrajete.

Došli jsme k tomu místu a já si moc dobře všiml, jak se kolem nás objevuje čím dál tím víc lidí. ,,Hej, kluci, musíte dávat pozor, vypadá to, že jim vaše přítomnost hodně vadí." Povídala Becky. Rychle jsem si tam sedl a plácal jsem ještě chvíli blbosti, ale pak k nám přišel jeden chlap a začal se vyptávat. ,,Mohu vám nějak pomoci?" Vernon byl rozpačitý. ,,Kamarád hodně přebral, snažím se ho dostat do jeho pokoje." ,,A chcete s ním pomoct?" Byl to hodně svalnatý muž a vypadalo to, že proti němu nemám nejmenší šanci, ale všiml jsem si, že má zraněnou levou ruku, toho bych mohl využít. ,,Pomůžeme mu vstát." Navrhl Vernon. On mi podal pravou ruku a v momentě, kdy zabral, aby mě vytáhl jsem se otočil a chytil ho za levou ruku, tu jsem snadno vykloubil, což vedlo k jeho silnému zařvání a prudké ráně, kterou mi způsobil pěknou bolest. ,,Jdou tam další dva!" Zakřičela Becky. Řekl jsem si, že musím jednat rychle, tak jsem se protočil, čímž jsem ho vykolejil, vzal jsem palmu i s květináčem, rozbil jsem zeď, aby Vernon začal pracovat na získání hodinek a následně jsem květináč hodil po tom chlapovi, kterého jsem tak dostal do bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Oblíbený den v týdnu?

Pondělí. 20% (1)
Úterý. 20% (1)
Středa. 20% (1)
Čtvrtek. 0% (0)
Pátek. 20% (1)
Sobota. 20% (1)
Neděle. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama