"Mívám noční můry, poslední dobou dost často." Řekla jsem bez otálení.
"O čem jsou?" Odpověděla rychle, jako by snad čekala, že to na ni tak rychle vybalím.
"Většinou mě chce zabít můj stín." Při těch slovech mi naskakovala husí kůže.
"Váš stín?" Řekla až skoro ironicky, přitom k ní rozhodně chodili větší blázni, než jsem já.
"No není to úplně normální stín, nechová se tak. Nehýbe se podle mě, existuje spíš samostatně, ale je ke mně připoutaný..jako stín." Snažila jsem se jí to vysvětlit co nejsrozumitelněji.
"A jak vypadá?"
"Je šedý..prostě stín." Jak asi jinak vypadá stín..
"A jaký má tvar?"
"Jako mužská postava, většinou něco drží v ruce."
"A co drží?" Teď mě možná dokonce podezírala ze sexuálního harašení.
"To je různé. Vždycky je to nějaká zbraň. Naposledy to byla motorová pila, ale často to je třeba sekera nebo meč."
"A jak víte, že Vás chce zabít a ne chránit?" Že by mě chtěl chránit někdo, kdo mě pronásleduje se zbraní v ruce? Chytré, vážně chytré.
"Sám mi to řekl."
"A jak Vám to řekl?" Že by česky? Bože, nejsem si jistá, že je to profesionálka, ptá se mě jako dítěte.
"Že můžu utíkat, ale jemu nikdy neuteču."
"Takže mluvící stín, co vlastně není Vaším odrazem, a snaží se vás zabít. Nezní Vám to podivně?" Možná právě z toho důvodu jsem šla k psychologovi, ne?
"Ve snu Vám všechno přijde skutečné, zvláště to, co vám vyhrožuje smrtí."
"A nepřipomíná Vám svou postavou někoho, koho znáte?"
"Ne, nikoho takového neznám. Můj otec má vyšší a daleko robustnější postavu, můj děda je menší a druhý děda silnější. Neznám nikoho jako je on."
"A co Vaši přátelé?"
"Nemám přátele, nikdo se se mnou nebaví, protože jsem blázen."
"A sourozenci?"
"Mám jen mladší sestru, to kvůli ní jsem tady." Při té příležitosti jsem se rozhlédla. Celá ta místnost byla depresivní, holé stěny, žádné obrahy ani tapety, jen jedno velké okno, uprostřed místnosti stůl a vedle něj křeslo. Očividně si všichni potřebují lehnout, aby se mohli vypovídat.
"Dle mého názoru je představa stínu jen metaforou a představuje to mezi vámi určité spojení, jen musíte přijít na to, jaké." No to je mi vážně novinka, ještě, že jsem sem šla..
"Tak co jak to šlo?" Vyptávala se mě máma, která právě večeřela, když jsem přišla domů.
"Nic moc." Spíš vůbec.
"A co ti řekla?" Řekla mamka ještě s plnou pusou.
"Podle ní mě ve snech honí někdo, kdo je na mě napojený. Jenže já nikoho takovýho neznám."
"No možná bys mohla." Vložil se do toho táta a vrhl po mámě významný pohled.
"Ne." Řekla rozhodně.
Pohledem jsem sjela na mou mladší sestřičku, která spokojeně baštila.
"Katy, jdi si hrát." Vyhnala ji mamka z kuchyně, aniž by jí nechala dojíst. Zamkla dveře.
"Děje se něco?"
"Víš, ještě než ses narodila, jsme měli ještě jedno dítě, syna." Začal táta poněkud chraplavým hlasem.
"Byly mu tři roky, když zemřel. Nikdo neví, co se mu tenkrát stalo. Prostě jsme ho jen našli ležet v obýváku, když už nedýchal. Příčina smrti neznámá." Naskočila mi husí kůže.
"Myslíte, že to on mě pronásleduje?"
"Věk by odpovídal." Pokyvoval táta.
"A jak se ho mám zbavit?"
"To nevím." Řekla máma spěšně, odemkla dveře z kuchyně a šla do obýváku za sestrou.
Večer jsem šla spát dlouho, usnula jsem spíše naprostou únavou a neschopností zůstat déle vzhůru.
Ocitla jsem se v lese, hodně tmavém lese. Nikde nebylo žádné světlo, tudíž bych neměla mít ani stín, ale on tam byl, pozoroval mě.
"Co ode mě chceš?"
"Chci, abys byla se mnou, už na vždycky." Řekl doprovázen pískáním větru.
"Ale já nechci!" Rozhodla jsem se utíkat.
Ohlédla jsem se, za mnou nikdo nebyl.
"Můžeš utíkat, ale nikdy neutečeš!" Smál se.
Otočila jsem se za jeho hlasem, ale nikde jsem ho neviděla. Pak mi něco podseklo nohy.
"A co uděláš teď?" Smál se tím děsivým smíchem, ze kterého mi vždycky běhal mráz po zádech.
"Probudím se, vždycky se probudím!" Vykřikla jsem plná panické hrůzy.
"Ne, dneska ne." Jeho smích zesílil a tma se zvětšovala.
Před očima se mi zatmělo.
Po delší době jsem se rozhodla napsa zase něco negativního, tentokrát tímto trochu netradčním způsobem. Doufám, že se vám tento příběh líbil a snad vám nevadil trochu jiný styl psaní.








dobrý blog, zvu tě na svůj