close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Předurčena k velkým věcem (2)

14. ledna 2015 v 14:41 | WhitEvil |  Předurčena k velkým věcem
Netrvalo dlouho a mně došlo, že i oni vědí o předpovědi. Ale na rozdíl od Wallarda mě neučili bojům, ale historii a jak se má vládnout. Říkávali mi, že se jednou stanu královnou, ale mě to nijak zvlášť nelákalo. Toužila jsem po bojích a po dobrodružství a ne po sezení na trůnu a podepisování nějakých papírů.
Z domu mě nepouštěli, většinou mě doma zamkli a sami odešli na procházku. Já jsem pak vylézala oknem, abych si aspoň na chvíli přišla svobodně. A shodou okolností jsem takhle poznala Petera. Peter byl takový ten typický kluk z ulice, co si o sobě hodně myslí. Vždycky chtěl mít všechno a myslel si, že i to dostane, ale to se spletl.
Byla jsem se tenkrát projít k řece. Sedla jsem si na pařez a užívala si klidu, v tom jsem uslyšela kroky. "Ahoj." Promluvil těsně vedle mě a odhrnul mi vlasy na stranu. Vrhla jsem po něm vražedný pohled. "Ještě jednou na mě šáhneš a praštím tě." "To má být výhružka?" Zasmál se. "Spíš varování." Řekla jsem klidně, nejspíš proto, že jsem věděla, že bych ho bez problému přeprala. "Dáš si?" Ukázal na chleba. Kousek jsem si odlomila, protože jsem měla vcelku hlad a věděla jsem, že možná nedostanu ani večeři. "Páni." Řek udiveně. "Co je?" Zpozorněla jsem. "Tebe rodiče nenaučili, že si nemáš brát jídlo od cizího?" Pozvedl obočí. Z mého pohledu mu však bylo jasné, že rodiče mě toho moc naučit nemohli. "To nic, já taky nemám rodiče." Řekl utěšujícím hlasem. "Teda spíš jako bych je neměl.." Najednou mi přišel jako úplně jiný člověk, než se ze začátku zdál. "Naši se mě zřekli..vlastně celá moje rodina. Neměli tolik peněz, aby nás všechny uživili a tak se zbavili nejslabšího článku-mě. Ale já si nestěžuju, jsem rád. Vždyť koukni se na mě, jídla mám kolik chci, respektive kolik si nakradu, peníze nepotřebuju, nemusím tudíž chodit do práce nebo snad do nějaký školy, abych se vzdělával. Usínám pod hvězdami a vstávám s východem slunce. A navíc jsem fešák." Ta poslední věta mě donutila vybuchnout smíchy. "No, dobře, ale princip snad chápeš, ne?" Přikývla jsem.
Věděla jsem, že bude chtít, abych se mu svěřila taky, ale já jsem na vylévání srdce opravdu neměla náladu. "Můžu ti něco říct?" Zadíval se na mě hloubavým pohledem. "Stejně mi to řekneš." Pokrčila jsem rameny. "Beru to jako ano.. Takže," zhluboka se nadechl jako by mě čekal nějaký dlouhý proslov. "ty nejsi šťastná." Opět mě pobavil. "No, jsem ráda, že jsi mi to objasnil." "Ne počkej. Chci říct, že ti lidé, u kterých žiješ, ať už je to kdokoli, to s tebou nemyslí dobře." Přikývla jsem. "A co s tím podle tebe mám dělat?" Čekala jsem nějakou hlubokomyslnou radu, jak jim to mám dát najevo, aby se všechno jako kouzlem změnilo. "Odejít." To jsem opravdu nečekala. "A kam mám asi tak jít?" "Podívej se prosím na mě a velmi pozorně. Máš snad pocit, že bych neměl kam jít? Máš tu tolik prostoru, který může být jen a jen tvůj." Sklopila jsem oči, už tenkrát jsem obdivovala tu jeho nezávislost. "To není tak jednoduchý." Zasmál se. "Já to věděl." "Věděls co?" Nechápala jsem, co tím myslí. "Věděl jsem, že pod tou drsnou slupkou holky, která si se vším poradí, která má všechno pod palcem a především nepotřebuje ničí pomoc, je nakonec jen malá vyděšená holčička." Usmála jsem se na něj. "A v tom se právě pleteš, já nejsem vyděšená a už dávno nejsem malá.." Pak jsem se triumfálně dala na odchod. "Ty víš, že mám pravdu!" Zavolal na mě, ale nezkoušel mě zastavit.
Domů, je až odporné to místo nazývat mým domovem, ale budiž, jsem přišla právě včas. Ostatní přišli jen pár minut po mně, aby zkontrolovali, zda pilně studuji a neulévám se. Pak mi dali dalších pár knih, večer mě zkoušeli z toho, jak bych se měla správně chovat ke svým poddaným a poslali mě spát hned po večeři. Jenže já spát nemohla. Musela jsem se pořád koukat ven, na hvězdy, na měsíc, na všechno tam venku. Cítila jsem se jako v pasti a toužila jsem po volnosti, jenže zároveň jsem se bála, že bych venku nedokázala přežít a tomu klukovi jsem zrovna dvakrát nedůvěřovala už kvůli tomu, že to byl takový zlodějíček, který si myslel, jak skvěle si nežije, když okrádá ostatní poctivé lidi.

Ubíhaly týdny a já toužila po bojích, chtěla jsem se bránit sama, chtěla jsem se ohánět mečem a ukázat všem, že já se jich nebojím. Věděla jsem, že jsem k tomu předurčená, věděla jsem, že potřebuji zachránit svou zem a rozhodně to nebude tím množstvím přečtených knih.
Noci jsem trávila přemýšlením, usínala jsem k ránu a to vysílením ze všech těch myšlenek. Unavovalo mě to všechno kolem, ten život, který jsem vedla, připadala jsem si jako nějaký otrok a chtěla to ukončit.

Jednou uprostřed noci, když jsem zase jako obvykle zírala do stropu a představovala si, jak brzy všechny zachráním, jsem zaslechla klepání na sklo. Cukla jsem sebou. Nečekala jsem, že by za mnou někdo v noci přišel a už vůbec ne, že by to byl někdo zvenku. Přistoupila jsem k oknu a spatřila tam Petera, tehdy jsem ještě vlastně ani neznala jeho jméno. "Co tu děláš?" Šeptla jsem, jakmile jsem tiše, otevřela okno. "Přišel jsem ti něco nabídnout." "A co přesně by to mělo být?" Podívala jsem se na něj ironickým pohledem. "Útěk." "Útěk? Díky, nechci." Zavírala jsem okno, ale on mě zastavil. "Podívej se na to takhle, za chvíli ti bude šestnáct, což je věk, ve kterém můžou děti odejít z domova, i když za obtěžování nebo ohrožování ostatních, budou navráceni rodinám a to do osmnácti let, ty můžeš být volná. Ale my oba víme, že čím víc se budou blížit tvé narozeniny, tím větší si na tebe budou dávat pozor. Si jejich pojistka." To byla pravda. "Co navrhuješ?" Usmál se. "Tak přede vším se mnou teď utečeš.." "A pak?" Čekala jsme velkolepý plán. "No a pak se to nějak poddá. Hlavní je, že tě odsud musíme dostat." Ohlédla jsem se na mou prázdnou postel, očima jsem přejela po hromadě knih na zemi, pak jsem vylezla oknem ven. "Fajn, přijímám." Podal mi ruku a společně jsme utekli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co patří k prázdninám podle vás?

moře. 18.5% (5)
hory. 3.7% (1)
nuda. 7.4% (2)
pouť. 7.4% (2)
volnost. 63% (17)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama