Pevně jsem zavřela oči a otevřela jsem je až, když jsem dopadla na stříšku. Moji váhu vydržela. Pokusila jsem se postavit a ohlédla jsem se k okenní římse, místu, kde jsem ještě před chvílí stála. Uviděla jsem toho muže, jak se naklání ven, ale neodvážil se skočit. Bylo jasné, že jeho váhu a už vůbec naši společnou by tato stříška rozhodně neunesla a oba bychom tím pádem spadli dolů a byli bychom zranění.
Spatřila jsem Becky, jak právě přijíždí s dodávkou. Přijeli akorát blízko, abych mohla skočit na střehu a pak jednoduše slézt dolů. ,,Meliso, co se stalo?" Díval se na mě Mark tím svým pohledem, že je rád, že mě vidí a zároveň je naštvaný, že jsem tam nebyla podle plánu a on si o mě musel dělat starosti. ,,Není čas na vysvětlování, jedem!" Zakřičela jsem a Becky se lekla a rychle šlápla do pedálů.
Později, když jsme byli na dálnici a mířili jsme bůhví kam, jsem to všem začala vysvětlovat. Netrvalo dlouho a Becky musela zastavit, abychom si o této akci všichni promluvili. Becky sjela k benzínce a zastavila u stolů. Vystoupili jsme z auta a sedli jsme si. Všichni jsme mlčeli, jelikož každý z nác přemýšlel nad tím, co se stalo a všechno nám to šrotovalo v hlavě. ,,S plánováním končím." Pronesla z ničeho nic Becky. ,,To ne! Byl to skvělěj plán." Utěšoval ji Vernon. ,,Ani si nedokážeme představit, kolik ti to dalo práce." Přidala jsem se. ,,Navíc jsem to pokazil já." Řekl smutně Mark. ,,To teda ne, copak tys provedl něco špatně?" Chlácholivě jsem ho pohladila po vlasech. ,,Všechno jsem to podělal. Kdybych byl schopnej je všechny vyřídit a nemusel bych je zavírat, nedostali by možnost kohokoli kontaktovat, nepřišlo by jich víc, nemuseli bychom vylézt oknem, ty bys nás nemusela krýt, nedostala by ses do problémů a všechno by to vyšlo podle plánu." Byl z toho celý špatný. ,,Mimochodem,co tvoje ruka?" Zeptal se Vernon, který viděl, jak jsem si ji poranila. Já si na to ani nevzpomněla, v tom zmatku jsme to úplně vypustila z hlavy. ,,Není to zlý." Ukázala jsem mu svou napuchlou ruku. ,,Přinesu ti na to led." Navrhla Becky a šla koupit něco studeného do obchodu, aby to trochu splasklo.
Po té, co Becky přišla zpět, jsem se chopila slova já. ,,Víte, co? Podle mě to naše chyba vůbec nebyla. Ten plán byl dobrý, vsadím se, že nikdo z nás by to líp nevymyslel Becky," všichni souhlasně pokyvovali hlavou. ,,Vernone, tys byl skvělý, svojí roli si zvládnul na jedničku a nebýt těch komplikací, hodinky si získal sám. Dokonce si našel i to místo! A Marku, ty ses pral jako o život a všem si jim dal na frak a to je úžasný! Sice to tak trochu vypovídá o tvojí agresivitě, ale na tom zapracujeme." Usmála jsem se a dala jsem mu pusu na tvář. ,,Skutečný problém byl, že tam byli i další lidé, co o hodinky usilovali. Podle všeho ten chlápek tam vůbec nepatřil ke Corneliusovi. Myslím si, že oni šli taky po těch hodinkách a byli dost odhodlaní je získat…což mi připomíná." Ukázala jsem Markovi střípky a pásek, což bylo vše, co z hodinek zbylo. ,,Rozbila jsem je." Řekla jsem smutně. Becky a Vernon se na sebe podívali jako by věděli něco víc než já. ,,Jak se to stalo?" Podíval se na to. ,,Ten chlap si myslel, že to jsou ty hodinky, co máme my. Chtěl mi je vzít a já mu řekla, že mu je nikdy nedám, že je radši zničím." Mark vytřeštil oči jako bych právě řekla, že jsme někoho zabila. ,,Tys to udělala dobrovolně!" Zakřičel, že se po nás pár lidí otočilo. ,,Nebylo to schválně, chtěl jsem jim jen ukázat, že mi jim nic nedáme a ať se jdou bodnout." Mark se zamračil a vstával od stolu. ,,No to byl vážně supr plán, rozbít jedinou věc, co jsem ti dal já.." ,,Není to jediná věc!" ,,Ale je to jediná věc, kterou u sebe nosíš!" Bodlo mě u srdce, asi ho to hodně ranilo. ,,Akorát si tak krásně ukázala, kde přesně mě máš a že ti na ničem ode mě nezáleží..ani na mě!" ,,To přece není pravda, záleží mi na tobě!" Snažila jsem se, aby se na mě aspoň díval. ,,Tak to dokaž! Dokaž, že mě jen tak neodhodíš!" ,,Marku," řekla jsem se slzami v očích. ,,já nevím, jak to mám dokázat, ale podívej se na Vernona s Becky, oni dva jsou skvělý pár, mají se rádi, podporují se a nemají žádné důkazy, nemusí si to dokazovat, protože to ví! A já teď vím, že mi na tobě záleží ze všeho nejvíc. Miluju tě a nechci, aby sis mysle, že, když ztratím dárek od tebe, přicházím tak i o svoje city k tobě." Mark by stále ještě naštvaný, ale i tak mě objal. Vernon s Becky se na sebe podívali a dali si pusu.
Všichni jsme si pak sedli k nám do auta a společně jsme zavolali Benedictovi. ,,Zrovna jsem vám chtěl volat!" Ozval se vystrašený hlas. ,,Slyšel sem o tom, co se tam stalo. Byl tam i někdo jiný. Je tam hodně mrtvých, bál jsem se, že vy…" Na chvíli zatajil dech. ,,Ne, my jsme v pořádku, opravdu." Řekla Becky překvapivě klidným hlasem. ,,To vy máte na svědomí ty mrtvé?" ,,Ne, zabil je nějaký muž, nevím, jestli to byli jeho muži nebo ne, ale někoho ze svých lidí taky zabil." Řekla jsem rychle. ,,Vy jste to viděla?" ,,Ano." ,, dokázala byste ho popsat?" Tím jsem si byla až moc jistá. ,,Ano, viděla jsem mu až moc dobře do tváře, problém je, že i on mě. Myslíte si, že nám hrozí nebezpečí?" ,,To nevím," řekl Benedict zarmouceně. ,,Měli byste možná chvíli nechat slehnout prach a nevyvádět hlouposti. Musíme si být jistí, jestli vás nesledují." Všichni jsme se na sebe podívali. Začalo to být hodně vážné. ,,Získali jste ty hodinky?" Zeptal se po dlouhé odmlce Benedict. ,,Máme je, jak je chcete předat?" ,,Nejlepší bude, když si pro ně někdo ode mně přijede, ale je tu ještě jedna věc." ,,Ano?" ,,Musíme si domluvit heslo." ,,Heslo?" Divil se Vernon. ,,Ano. Pokud oni vědí, že máte ty hodinky, můžou vás sledovat a také se vydávat za někoho, komu je máte dát." ,,Fajn, co to je za heslo?" ,,Mačaba." Ozvalo se z telefonu. Mark okamžitě vybuchl smíchy. ,,Cože?" Smál se. ,,Je to naprosto neočekávaný souhrn písmen. Kdyby hádali, jaké jste si dali heslo, mohli by se trefit, ale tohle by neuhodli." Mark se nemohl přestat smát. ,,To teda ne." ,,Dobře, kdy dojde k předání?" Zeptala se Becky. ,,Zítra odpoledne se spolu sejdete v restauraci Nadpozemská chuť, v klidu se tam najezte, ale pamatujte, že stále musíte být ostražití." ,,A co, když nám do jídla dají jed?" Zeptal se ustrašeně Mark. ,,Prostě nechte číšníka, ať to ochutná. Nebojte se, nemusí se nic stát, ale je lepší být opatrný." ,,Samozřejmě." Řekla jsem tiše. ,,Už musím končit, nezapomeňte heslo." Řekl a zavěsil.







