Už odmala jsem nutně potřeboval všechno, co bylo zakázené a když jsem to nemohl mít, legálně, dělal jsem to tajně. Dávalo mi to jakýsi pocit nadřazenosti a fakt, že mám něco, co ostatní mít nemůžou , mi dělal zatraceně dobře.
S přibývajícím věkem jsem se musel čím dál tím víc nechat omezovat pravidly, abych ještě neskončil v lochu.
Když mi bylo sedmnáct, začal jsem si k sobě někoho hledat. Toužil jsem po někom, kdo by byl stejný rebel jako já a kdo by se mnou byl ochotný podnikat všechny bláznivé a hlavně zakázané věci.
Netrvalo dlouho a potkal jsem holku, která odporovala snad všem mým představám, ale já po ní toužil..ze začátku to byl spíš chtíč ji prostě mít. Už, když mi kámoši řekli, že jí znají a znají i jejího tátu, kterej je hroznej pedant a na ni si potrpí. Nikdy ji nepouští z dohledu, všechny kluky od ní drží dál atd. hned se mi vybavilo zakázané ovoce. To přece nejlíp chutná..
Od prvního týdne jsem byl přesvědčený, že jí musím mít. Chodil jsem za ní, zdravil jsem ji, vyšli jsme si i ven a všechno bylo na správné cestě.
Asi po měsíci jsem se jí zeptal, jestli by se mnou chtěla chodit. Ona odpověděla, že to je komplikované a po dlouhé rozmluvě z ní vypadlo, že její táta jí nenechá s kýmkoli si cokoli začít. Zemřela jí matka a on teď má jenom ji a drží ji pěkně zkrátka. Ale já se jí nechtěl vzdát. Tak jsme uzavřeli dohodu, že se budeme stýkat tajně.
Ona to nikomu neřekla a já to řekl jen svýmu nejlepšímu kamarádovi, který mi občas půjčoval auto. Jezdil jsem k ní skoro pořád, většinou jsem zaparkoval auto o kus dál a šel jsem pěšky, aby nás její táta neprokoukl. Chodil jsem k ní v noci nebo nad ránem, musel jsem přelézt plot, vyšplhat k jejímu oknu a vplížit se dovnitř. Stálo mě to hodně času a úsilí, ale stálo mi to za to..za ten pocit.
Takhle jsme spolu chodili půl roku. Už jsem u ní i přespával a nějak se nám i párkrát do měsíce podařilo, že jsem tam jel hned po škole a byl jsem tam až do tří do rána. Schovával jsem s různě:pod postelí, ve skříni, za knihovnou atd. Nikdy na nás nikdo nepřišel.
Po delší době už mě to ale nebavilo. Ne, že bych ji nemiloval, naopak, miloval a toužil jsem po ní, ale ten pocit, že sice mám zakázané ovoce, ale stejně o tom nikdo neví a navíc můžeme mít oba problém, když to někdo zjistí, mě dost sžíral.
Zeptal jsem se jí už několikrát, jestli to nechce tátovi nějak vysvětlit, ale ona nechtěla. Bála se, že by mi dokonce mohl něco udělat. Kromě toho, že ji nepouštěl ven a vůbec, měl taky zbraň a několikrát z ní už střílel, tenkrát to bylo po jejích kamarádech a netrefil se, ale, kdo ví, podle mě se teď ve střílení dost zlepšil, zvlášť, když už jí bylo šestnáct.
Takhle jsem za ní potajnu chodil ještě několik měsíců, jednoho dne jsem to ale nevydržel. Věděl jsem, kdy její táta jezdí domů a přijel jsem tedy o chvíli dřív, vlezl jsem oknem dovnitř a řekl jsem jí, že je čas jít s pravdou ven. Ona mě prosila, abych to nedělal, že mi ublíží, ale já mu chtěl ukázat, že svou dceru by neměl omezovat a měl by jí přát, aby byla šťastná. Nakonec to dopadlo tak, že jsem po první ráně šel k zemi a pak už nevím nic.
Probral jsem se v nemocici a fakt hrozně mě bolela hlava. Ona seděla u mě, měla rozseklý ret, ale prý se jí to stalo samo. Nevěřil jsem jí to, ale bylo vidět, že je jí nepříjemné o tom mluvit, tak jsem se neptal. Ona sama mi nakonec řekla, že se táta naštval a odjel. Prý jí řekl, ať se nevrací a ona už se ani nechce vrátit. Má nějaké peníze a našla nám byt. Takže jsem nakonec přišel o své zakázané ovoce, protože nám bylo dovoleno být spolu..ale společný život mi chutná dodnes.
Tak to byl zase jeden jednodílný příběh. Doufám, že se vám líbil, protože jsme ho pojala trochu netradičně, i téma jsem zvolila zvláštní, ale nechala jsem se inspirovat TT.
Budu moc ráda, když zanecháte komentář se svými pocity a dojmy z příběhy a dáte hlas v anketě.







