Další týden jsme šli s Andrewem na večeři, pak jsme se stavili v květinářství, kde mi koupil puget růží a nakonec mě byl doprovodit na ubytovnu. ,,No, tak sme tu." Prohlásil, jakmile jsme došli na místo. ,,Jo, jsme." Netušila jsem, co říct nebo udělat. Už dlouho jsem mu sice chtěla povědět, že ho mám ráda, ale bála jsem se. ,,Neměla bys jít?" ,,Asi jo." Byl to ten trapný okamžik, kdy nevíte, co dělat. Ani já ani Andrew jsme očividně netušili, co s tím.
Rozloučili jsme se a já otevírala dveře, pak mi ale došlo, že třeba dělám strašlivou chybu? Přece bych nechtěla Andrewa přenechat nějaké jiné. Pustila jsme tedy dveře a křikla na něj. ,,Andrew?" On se otočil. Rozeběhla jsem se k němu, skočila mu do náručí a dala mu pusu. Netušila jsem, že jsem něčeho takového schopná, ale byla jsem ráda, že jsem ráda, že jsem to udělala.
Druhý den ráno jsme si s Andrewem volali a konečně jsme spolu začali pořádně chodit. Byla jsem s ním šťastná a cítila jsem, že jsem opět na správné cestě ke štěstí.
Uběhlo půl roku a Beth chystala svatbu. Každý víkend jsem trávila u ní, abych jí s tím pomohla. Beth si mě zvolila za družičku, což pro mě byla čest. Měla jsem z toho neskutečnou radost. Vybírala jsem s ní všechno od dortu po šaty. Když je řeč o šatech, nemohla si vybrat lépe. Byla v nich naprosto dokonalá. ,,Maison si vybral dobře." Pochválila jsem jí. Beth se usmála. ,,To Andrew taky." Co se něj týče, tak jsme spolu chodili už docela dlouho, jednou jsem s ním byla na víkendu u jeho rodičů, byli strašně milí a padla jsem jim do oka. I on poznal moje rodiče a ti byli nadšení, že jsem si našla někoho lepšího, než je Mike a to ani nevěděli, jak jsme se rozešli. Tím jsem je nechtěla zatěžovat.
Týden před svatbou Beth a Maisona jsem u nich přespávala. Měli krásný byt a novějším zařízením. Polovinu si platili sami a druhou polovinu dostali od rodičů jako svatební dar. Všechno to měli tak krásné a já jim až záviděla jejich štěstí.
Já jsme stále bydlela s rodinou. Sice jsme rozdělili dům na dvě samostatná patra s tím, že já budu mít pro sebe celé horní patro a oni to spodní, ale i tak by se nic nevyrovnalo vlastnímu bydlení.
Měli jsme s Andrewem bydlet spolu, ale nemáme tolik peněž, abychom se uživili. Jsme stále ještě na škole a zatím si pouze šetříme na budoucí bydlení. Už spolu plánujeme budoucnost a já cítím, že on by mohl být ten pravý. Miluji ho a on miluje mě. Na ničem jiném už mi ani nezáleží.
Svatba se kvapem blížila a zbývalo ještě tolik detailů k vyřízení. V kolik mají dorazit květiny, v kolik dort, jaké jídlo se bude podávat, kam koho posadit atd. Se vším jsem Beth a Maisonovi pomáhala, ale někdy mě to vážně vyčerpávalo. Byli jsme schopní sedět i jedné věci hodinu a nedojít k pořádnému závěru a tak to bylo u všeho. Vždycky jsme se úplně zasekli u zbytečností a na důležitější věci nám nezbýval čas. Ještě že jsem měla volnější přednášky a tak jsem u nich mohla být celé dny.
Den před svatbou se také ještě vyřizovali líbánky. Beth si přála jet do Švédska, ale nenašel se pro ně žádný vhodný zájezd ani ubytování, které by stálo za to. Pak si tedy zvolili Norsko, kde se Beth také líbilo. Maison našel jeden krásný hotel, ale tam jim oznámili, že jimi vybraný pokoj je zamluvený, ale je jim známo, že by se mohl ještě jeden totožný uvolnit, ale jisté to je poze na 75%. Dohodli se tedy, že to risknou a do hotelu napsali svůj e-mail, kam je mají kontaktovat, jak to teda bude. Z hotelu jim pak odepsali až ráno v den svatby. Musím říci, že to byla docela honička, když museli ještě narychlo dobalovat, když to do té doby vypadalo, že nikam nepojedou.
A den svatby? Tak to byl jeden z nejhektičtějších dnů v mém životě. Beth a Maison se dohodli, že budou dodržovat tradici a zařídí, aby se v den své svatby viděli jen a pouze před oltářem. Maison kvůli tomu také vstával o dvě hodiny dříve a odjížděl ke svému kamarádovi, kde se také připravoval na svatbu.
Beth spala déle, ale i tak byla ospalá a pořád zívala. Ráno jsme do ní lili kafe po litrech. Naštěstí kofein jí dokázal otevřít oči a udržet vzhůru.
Jako první jsme jí oblékali. Jak už jsem řekla, Beth měla nádherné šaty, ale byly také velmi komplikované a nasoukat se do nich byl vážně úkol. Já a její máma jsme jí s tím pomáhali, takže se ta nakonec povedlo, ale byla to fuška.
Pak k ní zajela kadeřnice, která jí natočila vlasy a Beth se dala i nalíčit. Pak se dodělali finální úpravy, aby byla perfektní a nakonec jsme už jen nasedli do auta a jeli jsme na zámek, kde se svatba konala.
Tam jsme se od ní na chvíli trhla, abych zkontrolovala všechny hosty a správný zasedací pořádek. Naštěstí jsem si to dva týdny dopředu trénovala nic jsem nepokazila.
Pak jsem šla zpět za Beth, která už jen čekala na kytici, která měla dorazit každou chvílí a pak se mohla spustit hudba a obřad mohl začít.
Beth si vzala nádhernou kytici lilií, několikrát se zhluboka nadechla a já a Maisonův svědek jsme pak vešli do velkého sálu, kde seděli všichni svatebčané a hleděli do uličky, kudy jsme procházeli. Musím říci, že to byl zvláštní pocit, když jsem tamtudy šla a všichni se na mě dívali. Samozřejmě se mi nedostalo tolik pozornosti, co nevěstě, ale i tak jsem se cítila tak nějak nevšedně.
Jakmile Beth vešla do sálu, všechny hlasy utichly. Kráčela se svým tátou a já na ní moc dobře viděla, že je nervózní, ale zároveň opravdu šťastná a měla jsem za ni radost. Šla tak ladně a půvabně. Nikdo z ní nemohl spustit oči. Pak přistoupila k oltáři a já věděla, že v tu chvíli oddávajícího nevnímá..ne, ten moment patřil jen jediné osobě a to Maisonovi, který stál přímo naproti ní a usmíval se nejlépe, jak jen mohl.
Nakonec přišla ta otázka a Beth řekla to nejkrásnější ANO na světě. Maison samozřejmě také. Potom se políbili a všichni jsme vyrazili na hostinu.
Každý hned gratuloval novomanželům a všude panovala skvělá nálada.
U oběda se ke mně Andrew naklonil a šeptl mi do ucha. ,,To byla nádherná svatba, ale doufám, že ta naše bude ještě hezčí." Překvapeně jsem na něj zírala. ,,Andrew, ty si myslíš, že se opravdu vezmeme?" Andrew se usmíval a v očích se mu leskly slzy štěstí. ,,Ty si snad myslíš, že ne?" Radostně jsem ho objala.







