close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (54)

16. února 2015 v 20:40 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
,,Jedna věc mi ale stále nedochází, proč ses mi neozval dřív?" ,,Nevěděl jsem, jestli tě zajímám. Mohl jsem ti být ukradenej, jako všem ostatním." ,,Tys mi nikdy nebyl ukradenej a nikdy nebudeš." Vzala jsem ho za ruku. ,,A teď vstávej, jdeme." ,,Kam?" Divil se. ,,Půjdeš ke mně domů, nehodlám tě tu jen tak nechat, no pojď." Zvedl se. ,,A kde teď vůbec bydlíš?" ,,Ukážu ti to."
Šli jsme a povídali jsme si o všem možném. ,,Tuhle jsem tě viděl s jedním klukem z gymplu, vy jste spolu něco měli?" Došlo mi, že asi myslí Mika. Při vzpomínce na něj mě zamrazilo. ,,Jo, chodili jsme spolu." ,,A jak to dopadlo?" ,,Podvedl mě, ale to se stává." Řekla jsem až překvapivě klidně. Terence to hodně překvapilo. ,,Byl to debil, když to udělal." Usmála jsem se. ,,Ale takových po světě chodí hodně." Terence se zhluboka nadechl a pak mi položil nečekanou otázku. ,,A ty si teď s někým?" Trochu mě to zaskočilo. ,,Jo, jsem. Shodou okolností jsem se s ním seznámila díky Mikovi a ten den, co mě podvedl, mi hodně pomohl." Terence jen přikyvoval. ,,To je škoda." ,,Proč?" Nechápala jsem. ,,Tedy, myslím škoda pro mě, říkal jsem si, že to mezi náma tenkrát bylo nádherný." V hlavě se mi najednou vyrojily všechny ty vzpomínky, které byly po celé ty roky ukryty hluboko v mé mysli. ,,Já vím, ale já Andrewa miluju. On se opravdu skvělej a znamená pro mě všechno." ,,A ví vůbec, kde teď jsi?" ,,Ne, on je na služební cestě, takže teď doma nebude. Zítra, až mi bude večer volat, mu to vysvětlím." Terence se usmál. ,,Ty jsi stejně nejlepší holka, kterou jsem kdy potkal, škoda, že nejsi volná." Jak to dořekl, došlo mi, že vím, kdo je hodný, ba dokonce hodnější než já. Heather! Moje spolužačka z gymplu. ,,Když o tom tak mluvíš, tak myslím, že bych věděla o někom, kdo by se k tobě perfektně hodil, akorát jsem ji teď dlouho neviděla, tak nevím, jestli někoho má, ale můžeme to zkusit." ,,Bezva, a kdo to je?" A tak jsem Terencovi popisovala Heather a její povahu, vypadalo to, že Terence z toho byl nadšený a já věděla, že Heather by mu dokázala se vším pomoci a oba by pak byli šťastní.
Pak jsme došli k našemu domu, já jsem odemkla, dala jsem Terencovi najíst a pak jsem mu ustlala na gauči. Šla jsem si lehnout někdy kolem páté hodiny, což ani moc nemělo smysl, když jsem měla v půl sedmé vstávat, ale i ten krátký odpočinek mi pomohl.
Když jsem se vzbudila, slyšela jsem televizi, sešla jsem schody a viděla jsem, že Terene očividně tak unavený není. ,,Ty jsi nespal?" ,,Nechtělo se mi." Řekl rádoby nevině. ,,No dobře. Hale, já teď musím jet do práce." ,,Ani si mi včera neřekla, co děláš!" Skočil mi do řeči. ,,Píšu vlastní knihy a překládám ještě nepřeložené knižní novely a dneska musím jet odevzdat svou práci, neboj, do oběda budu zpátky, v lednici je jídla dost a myslím, že se dokážeš zabavit sám." Terence jen přikývl. ,,Tak ahoj." ,,Zatím." Mávla jsem a raději jsem i zamknula, kdyby ho třeba napadlo udělat nějakou hloupost.
V práci to uteklo rychle, vlastně jen stačilo odevzdat mé překlady, převzít další várku a domluvit se na následujícím termínu. Pak už jsem mohla jet rovnou domů. Cestou jsem se stavila v krámu a udělala jsem malý nákup, když jsem teď měla hosta, pak už jsem šla rovnou domů.
Když jsem procházela kolem naší zahrady, spatřila jsem tam stát Andrewovo auto a hned mi došlo, že to neznamená nic dobrého. Pokud přišel domů, jako že určitě ano, a uviděl tam Terence, bude si myslet bůhví co a já bych o něj mohla přijít. Rychle jsem vyběhla schody u vchodu a odemkla jsem dveře.
,,Halo?" Zavolala jsem trochu roztřeseným hlasem. Nikdo se neozval, vešla jsem tedy do obývacího pokoje, kde bylo vše uklizeno, pak jsem uviděla okvětní lístky růží na schodech. Trochu nevěřícně jsem vyrazila nahoru. ,,Andrew, si tu?" Zvolala jsem a bála jsem se odpovědi. ,,Meredith, tady jsi." Přiběhl ke mně Andrew očividně v dobrém rozmaru. ,,Ahoj, co tu děláš?" Byla jsem šťastná, že ho vidím, ale zároveň jsem byla i zmatená, že nikde nevidím Terence. ,,Přijel jsem dřív a chtěl jsem tě překvapit, ale místo toho si spíš ty překvapila mě." Otočil se a za ním stál Terence. ,,Ahoj." Dívala jsem se na Andrewa plná překvapení. ,,Původně jsem si myslel, že je to zloděj, ale pak mi to všechno vysvětlil. Hned mi došlo, že je to ten Terence, o kterém jsme spolu mluvili a nemohl jsem se na tebe zlobit, že si mu pomohla, naopak, mám z tebe radost, jsem rád, že si ho jen tak nenechala. Právě proto tě miluju." Políbil mě. Tohle jsem opravdu nečekala, ale byla jsem za to hrozně ráda. Objala jsem ho a šeptla jsem mu do ucha. ,,Děkuju."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chutná vám "zakázané ovoce"?

Ano. 100% (2)
Ne. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama