Následující den jsme si domluvili schůzku s Heather a zašli jsme si společně i na večeři. Já jsem vzala Andrewa a představila jsem jí i Terence. Nakonec jí byl doprovodit i domů a my ho viděli až ráno. Terence mi pak vyprávěl, co všechno dělali. Celou noc prý strávili povídáním o jejich životech a osobních problémech. Oba dva se svěřovali a sblížili se. Dokonce už se domluvili na další schůzku a vypadá to opravdu nadějně. "Takže se ti líbí?" Zajásala jsem. "Jestli se mi líbí? Je dokonalá! Občas mi trochu připomíná tebe, jak jsme byli spolu.." Terence se na chvíli zamyslel. "No, každopádně ji mám fakt rád. Co myslíš, fungovalo by nám to?" "Samozřejmě, že jo!" Měla jsem vážně radost.
Za pár dní se pak Terence vrátil k sobě do bytu, všechno tam uklidil a o měsíc později se mu podařilo byt prodat. Stal se lepším a silnějším a brzy se nastěhoval k Heather. Po půl roce si našel práci a s Heather pak začali plánovat budoucí život. Spolu jim to moc slušelo a já měla hroznou radost, že se Terence dokázal znovu vrátit k normálnímu životu a Hether po jeho bohu zase úplně rozkvetla, více se smála a rozmluvila se jako nikdy. Oba na sebe měli dobrý vliv.
A jak je tomu dnes? Tak především já se dneska vdávám. A ano, měla bych být klidná, opatrovávaná ostatními a momentálně bych také měla sedět doma, kde bych se připravovala, ale ne, já přece musím mít něco speciálního.
Před chvílí jsem vystoupila z autobusu v Praze a právě jsem na cestě do svatebního salónu, který mi nemohl do dnešního dne zaslat ty šaty, takže si pro ně musím zajet osobně. A jako by toho nebylo dost, netuším, kdo mě nakonec poveze domů, jelikož nikdo dneska nemá času nazbyt a kort nevěsta.
Aby toho nebylo málo, musím ještě obcházet půlku města, protože přímá cesta k tomu salónu je uzavřená. Dneska se opravdu pokazilo vše, co se pokazit mohlo.
Šla jsem celá zamyšlená a vynervovaná a náhle jsem uviděla známou tvář. Byl to Mike. Vypadal dost jinak, než na střední škole, měl na krátko ostříhané vlasy, vousy a měl svalnatější postavu, ale jeho oči byly stále stejné. Po jeho boku šla žena, byla odhadem nejméně o 3 roky starší, měla dlouhé vlasy a byla silnější postavy. Přímo před nimi šla malá holčička, byla roztomilá, ale z očí jí koukalo rošťáctví. Nevěděla jsem, jestli ho mám po tom všem zdravit, ale pak jsem si řekla, že mi to nic neudělá. Přes ten incident už jsem se dávno dostala a jsem teď šťastná. "Ahoj Miku, páni, to je už let." Pozdravila jsem ho a moc dobře jsem věděla, že on mě poznal taky. "No, jo. A co tu děláš?" Zastavil se na kus řeči. "No musím si jít vyzvednout šaty na svatbu." Mike vypadal dost překvapeně. "Páni, na svatbu. Tak to gratuluji." Pak jsem si všimla té holčičky, jak tahá tu paní za tričko. "Mamí, já už chci jít!" Rozčilovala se. "Ale kdopak je to? Ahoj." Sehla jsem se k ní. "Kolikpak Vám je, slečno?" Oslovila jsem jí. "Už je mi sedm a půl." Řekla pyšně. V hlavě mi najednou blesklo, jestli to vychází na den, kdy mě Mike podvedl.. Bylo to ještě na střední plus devět měsíců jí čekala.. Vlastně by to sedělo. "Páni, to už jsi velká holka." "Jo." Řekla hrdě. "Mamí, tak už pojď." Táhla ji pryč. "Moc vám to spolu sluší." Usmála jsem se na Mika. "No..jo." Řekl spíš sklíčeně. Bylo vidět, že mu to nedělá zrovna radost, nejspíš i litoval toho, co tehdy udělal, ale na druhou stranu si za to mohl sám. Kdyby to neudělal, neublížil by mně a ve finále ani sobě, jenže teď už je pozdě o tom uvažovat. Má, co chtěl.
"Tak se mějte." Rozloučila jsem se s ním. "Jo, ty taky, rád jsem tě viděl." Zamával mi a šel za zbytkem své rodiny. Ještě jsem na něj ve spěchu křikla. "Jo a Miku..!" "Ano?" Rychle se otočil. "Chci ti jen říct, že jsem ráda, že jsi šťastnej." Mike se pokusil o falešný úsměv. "Jo, já taky." Pokračoval dál.
Já jsem si pak vyzvedla své šaty a Terence pro mě přijel jeho novým autem. "Páni, vy ste teda nešetřili." Žasla jsem. "No to víš, chtěl jsem se blejsknout a teď, když máme dva příjmy, jsme si něco našetřili a mohli jsme si ho pořídit." Usmála jsem se. Šaty jsem hodila do kufru a udělali jsme si trochu projížďku, aby Terence to nové auto pořádně projel. Pak mě hodil domů, kde už čekala kadeřnice.
Trvalo přes hodinu, než mi udělala účes, ale zato jsem vypadala opravdu božsky. Mezitím taky dorazila Beth a ta pomáhala s ostatními svatebčany, kteří přicházeli.
Rodiče dorazili chvíli po odjezdu kadeřnice a zatímco táta do sebe klopil panáky, aby se uklidnil, máma s Beth mi pomáhala do šatů.
Jakmile jsem byla připravená, začali se rozvážet lidé na zámek, kde se svatba konala. Já jsem tak měla dost času na vyšilování a kontrolování, jestli je vše řádně připravené. Naštěstí mě Beth i máma uklidňovaly a já za chvíli byla v pohodě.
Na zámku už všichni čekali jen na mě. Pak se spustila hudba a já šla tou dlouhou uličkou. Přišlo mi to jako věčnost, Andrew byl ode mě tak daleko a já měla sto chutí se k němu prostě rozeběhnout, ale nakonec jsem si to, s ohledem na mé vysoké podpatky, rozmyslela.
Přistoupila jsem před něj a nemohla jsem uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Vypadal tak nádherně, oblek mu perfektně padl a oči se mu krásně leskly. Jeho pohled říkal, že i mně to sluší.
Po nekonečných pohledech jsme si řekli své ano a vyrazili jsme na hostinu. Po ní jsme pak šli na pití a pili jsme vlastně až do rána. Většina lidí za noc odpadla, ale já, Andrew, Beth a Maison jsme vydrželi.
Následující den jsme vyrazili na svatební cestu a bylo to dokonalé. Leželi jsme na pláži a já se naklonila k Andrewovi. "Víš, co jsem za život zjistila?" "Copak?" Usmál se na mě. "Že nic netrvá navždy, ale naše láska je tomu dost blízko." Andrew se usmál a políbil mě. "Já tě tak miluju." "Já tebe víc."
Tento díl byl předposledním dílem příběhu. Původně to měl být konec, ale já napíši ještě jeden díl, kde bude, co vše se dělo s hlavními postavami v průběhu let. A pak tento poměrně dlouhý příběh opravdu skončí.
Tento díl byl předposledním dílem příběhu. Původně to měl být konec, ale já napíši ještě jeden díl, kde bude, co vše se dělo s hlavními postavami v průběhu let. A pak tento poměrně dlouhý příběh opravdu skončí.







