close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Předurčena k velkým věcem (7)

23. března 2015 v 21:33 | WhitEvil |  Předurčena k velkým věcem
Šli jsme pro zbraně. Peter si doma nastřádal hotový arsenál, ale pořád jsme neměli jistotu, že to bude stačit. Bylo nás tam sotva padesát. Já, Peter, Joan a hrstka lidí z města, kteří byli ochotni bojovat za svou vlast. Všechno ztichlo. Na vteřinu to vypadalo, že se zastavil čas, když v tom se proti námr ozeběhl běsnící dav. Peter se povídal po Joan, ta mu ale nevěnovala ani sebemenší odpověď, dívala se přímo před sebe, teď se musela soustředit, teď přišla ta velká chvíle.
Bojovali jsme, tvrdě, příslušníci Klanu jeden po druhém padali k zemi, avšak stále byli vevýrazné početní převaze a nám ubývalo sil. Joan se bila statečně, střílela šípy, vrhala nože, řezala, sekala a rvala se mnohem zuřivěji než já. Klan dostával na frak.
Bitva trvala několik hodin. Mnozí už dánvo padli, kolem nás byli prakticky jen hromady těl. Joan bojovala s dvěma příslušníky klánu, to samé já, Peter se snažil přemoci jednoho. Kolem nás už jich pak bylo tak deset, víc ne. Ti se snažili nás buď zabít nebo bojovali s těmi, co ještě zbyli.
Brzy to bylo u konce. Poslední z nich padl. Pečlivě jsme kontrolovali, jestli to na nás jen nehrajou a pak jsme se svalili na zem. Oddychovali jsme zhluboka a odpočívali jsme.
Jakmile se ukázalo, že nebezpečí bylo zažehnáno, lidé pomalu vylézali ze svých domovů, aby se podívali, jaký je výsledek. Pak zvedli Joan a zvolávali jí chváli. Přímo před námi pak byla povýšena na královnu naší malé leč útulné země. Slavilo se dlouho do noci a všichni se smáli a tancovali. Každý se veselil.
Ráno se Joan měla sbalit, aby odjela na hrad. Chtěla se rozloučit s Peterem o samotě, což jsem chápala, tak jsem jim dala prostor. Viděla jsem jen, jak se objímají, nic víc. Peter pak přišel ke mně a já se prostě musela zeptat, co mu říkala. "No nic moc. Jen, že když je teď královna, bude potřebovat krále." V tu chvíli mi málem přestalo tlouct srdce. "A cos jí řek?" "Že já už svou královnu mám..vždycky jsem jí měl. Tedy pokud mi teď dovolí ji políbit." Naklonil se ke mně. Usmála jsem se a políbila jsem ho na rty, krátce ale líbezně. "Beru to jako souhlas." Prohládil Peter s úsměvem.
Nádlesující dny jsme strávili hledáním zbylých příslušníků Klanu. Některé jsme zabíjeli, jiným jsme dali šanci se polepšit. Někoho jsme zatkli a někdo dostal těžkou práci, aby si tak odpykával svůj trest. Každopádně všichni dostali za dostiučinění a už nikdy nikdo v jejich činnosti nepokračoval.
Joan dostála svému osudu a stala se skvělou královnou, která svou zemi vedla i do války, kterou hrdinně vyhrála s minimálním ztrátami. Připojila k nám potom mnohá území a zajistila nám lepší život a světlou budoucnost.

A já? Mně došlo, že být předurčen k velkým věcem neznamená nutně být tím největším hrdinou, ale třeba jen být jeho přítelem, který ho podrží, podpořdí a pomůže mu ten boj vyhrát..protože to je také dost velká věc. Přizmnejme si to. Beze mě by do toho Joan nešla, takže na tom svůj podíl mám také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama