Nechápala jsem, jak Melisa může být tak optimistická. "Ty si vážně myslíš, že to vyjde?" Nevydržel to Vernon a musel se jí zeptat. Mně to upřímně taky dost zajímalo. "Ne, ale za zkoušku nic nedáš." Tak tohle pro mě bylo moc. "Mel, musíš zastavit." Řekla jsem ještě klidně. "Ne, jedině takhle můžu Marka zachránit!" Trvala na svém. "Meliso, prosím, vážně to nedělej. Nemůžeš to stihnout a spíš ho zabiješ." "Becky, dost! Já vím, co dělám!" Hádala se se mnou dál. Už jsem na ni chtěla začít křičet, když v tom se auto otřáslo a ozvala se rána. "Co to bylo?" Vytřeštila jsem oči a Melisa přestala zrychlovat. "Zatím, co jste se hádali, Mark skočil a naší střechu." Oznámila nám klidně Vernon. "Řekl bych, že problém se vyřešil." "Taky si myslím." Usmála se Melisa.
Melisa pomalu zastavila a Mark nastoupil dovnitř. Všichni jsme se na něj dívali a on mlčel, jako by se nic nedělo. "Marku?" Promluvila jsem jako první. "No?" Otočil se na mě. "Nechceš nám k tomu třeba něco říct?" Nechápala jsem jeho reakce. "Jo.. No.. Bylo to hustý! Viděli ste mě? Přišel jsem si jak hlavní hrdina z nějakýha akčního filmu!" "Já myslím, že to mluví za vše." Zasmála se Mel. "A máš ty hodinky?" Zajímal se Vernon. "Jo." Mark otevřel dlaň. "Fajn, teď si pojedeme najít nějaký hotel, kde přespíme a pak uvidíme, co bude dál." Navrhl Vernon a já musela souhlasit, protože jsem taky byla už dost unavená.
Cestou po dálnici jsem řídila raději já, protože Melisu už jsem k volantu pustit nechtěla. Jeli jsme docela dlouho a nikde nebyla žádná odbočka, až se začalo stmívat. Jízda mě už ale unavovala. Pak mi někdo poklepal na rameno. "Nechceš odbočit támhle?" Ptal se Mark očividně znechucený dlouhou jízdou v autě. Koukla jsem se, kam ukazuje a spatřila jsem starší hotel, nápis byl sotva vidět a cedule jen tak problikávala. "Vypadá to děsně." "A chceš snad jet dál? Vždyť jedeme už celou věčnost." To byla pravda. "Fajn, zkusíme se tam podívat." Souhlasila jsem a odbočila jsem k tomu hotelu.
Navzdory vnějšímu vzhledu byl hotel uvnitř velký a udržovaný. "Dobrý den, mohli bychom Vás poprosit o pokoj?" Zeptala jsem se. "Jistě, jistě." Souhlasil ochotně recepční. Dal nám klíčky a my se celý rozlámaní odebrali do pokojů. Bydleli jsme naproti sobě.
Já jsem si musela dát okamžitě sprchu jednak, abych se probrala a jednak, abych ze sebe smyla všechnu tu špínu. Vernon si mezi tím prohlížel pokoj.
Po náležitě dlouhé koupeli jsem se zabalila do ručníku a šla jsem za Vernonem do ložnice. Nikde jsem ho neviděla, tak jsem si sedla na postel a sušila jsem si vlasy. V tom mě někdo něžně políbil na krk. "Vernone," řekla jsem tiše. "ty nejsi unavený?" Otočila jsem se na něj a chtěla jsem mu to opětvat. K mému překvapení tam ale nebyl Venon nýbrž nějaký cizí muž. Ve vteřině jsem byla na druhé straně pokoje. "Co tu děláte?!" Vykřikla jsem a až pak jsem si všimla Vernona svázaného se zalepenou pusou u skříně.
Melisa: S Markem jsme leželi v posteli a chystali jsme se spát. "Marku, co myslíš, že teď dělá Becky s Vernonem?" Promluvila jsem do téměř hrobového ticha. "Mám docela slušnou představu." Usmála jsem se. "Na to jsem moc unavená." "Já taky." Zývnul. "Měli bychom se prospat. Přívla jsem, otočila jsem se a náhle jsem z ničeho nic uslyšela křik od Becky z pokoje. "Co se to sakra děje?" Vyskočila jsem z postele. "Jdeme to zjistit." Prohlásil Mark a nedbaje toho, že je do půli těla vysvlečen, vrazil k Becky do pokoje.
Becky stála u zdi a u ní nějaký cizí muž, lepil se na ní na můj vkus až příliš. Překvapili jsem ho svým vpádem. "Okamžitě si lehněte na zem nebo jí podříznu!" Vyhrožoval. V ruce držel nůž a přitiskl ho Becky na hrdlo jako důkaz, že to myslí vážně. Poslechli jsme.
V hlavě mi začalo šrotovat, co teď uděláme. Z ničeho nic jsem si všimla pistole pod postelí. Možná si ji tam ten mu připravil nebo mu jen vypadla. Každopádně mi to hrálo do karet. Vzala jsem ji a namířila jsem na něj. "Ale no tak," smál se. "copak s tím umíš zacházet?" Byla jsem mu k smíchu. Ovšem já vyrůstala napůl v dětském domově a napůl na ulici, kde se člověk přiučí mnoha věcem. Odjistila jsem zbraň a vystřelila. Trefila jsem ho do ramena, což akorát napomohlo tomu, aby pustil Becky, ale stále ještě byl pohybu schopný. Vystřelila jsem tedy ještě jednou, tentokrát do srdce. Padl na zem, mrtev.
Becky se rozeběhla pomoct Vernonovi, který tam byl svázaný. Mark rychle vstal a překvapeně na mě hleděl. Šla jsem k tomu muži, zkontrolovala jsem, jestli je opravdu po něm a prohlédla si Becky, jestli jí nějak neublížil. "Jsi v pořádku?" "V pohodě." Přikývla. "Měli bychom zavolat policii." Navrhla jsem. "Souhlasím, zajdeme pro někoho." Vzal mě Mark za ruku.
Jen, jak jsme vyšli na chodbu, vyřítil se proti nám recepční. "Co se tady stalo? Slyšel jsem střelbu." Vběhl do pokoje. "Bože, to ne, tohle ne.." Klekl si k mrtvému tělu. "To je Frederik, můj bratr. Vloupal se sem?" Becky se zmohla jen na přikývnutí. "To je už po několikáté, vždycky jsem ho zastihl včas, vždycky jsem ho zastavil. Víte, on není špatný člověk, jen má občas takový skrat, který ho nutí dělat tyhle věci..ale tentokrát to bylo už naposledy." Povzdechl si, když zjistil, že je jeho bratr mrtvý. "Zavolám policii, počkejte tady."







