S policií jsme mluvili necelou hodinu a pak se Becky s Vernonem mohli prstěhovat do jiného pokoje, tentokrát vedle nás.
Šli jsme spát asi v půl jedné. Mark usnul téměř okamžitě, ale já jsem se převalovala. Nevadilo mi ani tak to, že jsem toho muže zastřelila, zasloužil si to za to, že chtěl ublížit Becky, ale zároveň jsem se cítila celá nesvá. Nechtěla jsem, aby se ze mě stalo tohlě, nechtěla jsem, aby se ze mě stal vrah. Pořád jsem viděla tenjeho posledí výraz ve tváři, děsilo mě to. Tolik jsem se změnila..
Ráno jsem unavená po probdělé noci chtě nechtě musela vstát. Všichni jsme po ránu vypadali hrozně. Včera se toho stalo prostě moc.
Zalezli jsme do dodávky a chystali jsme se odjet, když Markovi někdo zavolal. "Co je, volá Benedict?" Divil se Vernon. "Máma." Šeptl Mark. To mě dost zarazilo. Co mu má co volat máma a odkud má to číslo? Mark to vzal. "Mami, ahoj, jak to, že voláš?" chvíli byla odmlka. "jo jsem, všechno dobrý, nic mi není." Pak bylo ticho. "Jo, mami, nemusíš mít strach, jsem v pořádku." S ostatními jsme se na sebe podívali. "Jsem si jistej, Já se ti pak ozvu, ahoj." Zběžně se rozloučil. "Marku?" Překvapeně jsme ho pozorovala. "Jo?" "Jak tvoje máma zjistila to číslo a co ti vůbec chtěla?" Byla jsem zvědavá, co odpoví. "No, to ti rád řeknu. Tak si představ, že..." najednou se zarazil. Přijíždělo sem auto.
Vylezla jsem ven a uviděla Benedicta. Mark vyběhl z auta a šel mu rovnou po krku. Z ničeho nic ho přitiskl k atu a začala na něj křičet. "Marku, co blbneš? Marku!" Snažila jsem se ho od něj odtrhnout. Od Benedicta z auta vylezli další dva muži a Marka od něj odtáhli. "Co to do tebe vjelo?" Divil se Vernon. "On nám tady vykládá, jak si musíme dávat pozor, abychom se neprozradili a pak nás klidně pustí do zpráv a to i se jmény!" "Cože?" Becky to nechápala a musím přiznat, že i mě to dalo docela zabrat. "Byli jsme v televizi, kvůli tý střelbě včera. Bylo tam všechno, i naše tváře! To proto o nás máma věděla a to proto mi teď volala. On nás zradil!" Sápal se znovu na Benedicta. "Marku počkej." Postavila jsem se před něj, aby se aspoň trochu uklidnil. "Můžu vám klidně odpřísáhnout, že to není pravda." Promluvil Benedict překvapivě klidným hlasem. "Vážně?" Markmutonevěřil. "Ano. Do zpráv bych nic o vás nepustil a o včerejšku tam nebyla ani zmínka. Mluvil jsem s těmi policisty a zajistil jsem se o to, že zůstanete v anonymitě a nebude se to medializovat. Ať už vám volal kdokoli, lže." Mark se cukal. "A jak mám vědět, že mluvíte pravdu?" "Klidně se zeptejete ostatních, já mám důzaky." "A jak by o tom asi máma věděla, hm?" "To opravdu netuším, ale ve zprávách opravdu nic nebylo, na mou čest." Snažil se ho přesvědčit Benedict. Mark se za chvíli přestal cukat a už neodporoval. "Už ses uklidnil?" Kontroloval ho Vernon. "Já jsem v klidu pořád." Zavrčel Mark, což mu na důvěryhodnosti moc nepřidalo. Benedict si urovnal límeček a pak se otočil směrem k nám. "Přijel jsem si vyzvednout ty hodinky." "Dojdu pro ně." Prohlásila Becky a šla do dodávky. Benedict po nás všech přejel pohledem a pak se obrátil zpět na ni. "Tady jsou." Usmál se. "Děkuji. Dobrá práce. A nebojte se, já bych vás nezradil." Řekl spíše k Markovi, ne že by to snad pomohlo.
Všichni jsme si pak sedli do dodávky, abychom si v klidu promluvili. "Jsem jediný, kdo absolutně není v obraze?" Zeptal se jako první Vernon. "Já to taky nechápu." Přidala se Becky. "Marku, nechceš nám k tomu něco říct?" Mark jen pokrčil rameny. "Já nevím. Nevěřím Benedictovi." "Nemámedůvodmuněvěřit." Oponoval Vernon. "Už něolikrát nám lahl." "Jednou." Opravila jsem ho. "Ty sama si říkala, že nemáme nikomu věřit." Naboural se do mě. "Já vím, taky nikomu nevěřím. Nevěřím Benedictovi, ne natolik, abych mu do rukou svěřila svůj život, ale nevěřím ani tvojí mámě. Už od začátku se mi zdá podivná." Amosféra houstla. "No tak lidi, uklidněte se." Snažila se nás zmírnit Becky. "hlavní je, že jsme v pořádku, nic se nám nestalo a můžeme jet zase dál." "A když už jsme u toho, kam pojedeme?" Zeptal se Vernon, který do teď mlčel. "Já nevím. Dal Benedict někomu z vás nějaké informace?" Rozhlédla se Becky. "Mě nic nedal." "Ani mě." Řekl Mark naštvaně. "No v tom případě navrhuji, abychom se teď všichni opravdu pořádně prospali a pak uvidíme, co bude dál." Souhlasila jsem a ostatní taky samozřějmě nebyli proti.







