Tak už dlouho sbírám nějaké ty hlášky, abych mohla napsat nějaký nový článek pro pobavení, tak snad se vám bude líbit..
Hlášky ze školy:
Tahle hláška je ještě z deváté třídy a mám jí tu zapsanou fakt dlouho. Vznikla při pracovních činnostech, kdy jsme se (celá třída, takže i kluci) učili vyšívat a jeden spolužák se do toho docela zažral a kluci si z něj dělali srandu, že to přehání a jeden mu to vyšívání vzal, on na něj vyjel se slovy. "Tě zbiju!" Slyšela ho učitelka a ohned ho okřikla a on na to mírumilovným hlásek. "Když on mi bere vyšívání.." To bylo vážně komický, jak kluk, co vyhrožuje rvačkou, řekne tohle.
Bavili jsme se takhle jednou se spolužáky o tom, v kolik hodin chodí spát, jelikož já se vždycky chci dostat do postele brzo a pak jdu spát ještě déle než normálně. A jeden spolužák říkal, že si vytvořil pravidlo, že musí jít spát nejdýl v jednu. Hned jsem se ho ptala, jestli to pomohlo a on mi odpověděl. "No pomohlo to v tom, že už se nekoukám na hodiny." Tak si nejsem úplně jistá, jestli je to zrovna výhra. :D
Asi každému se už stalo, že chtěl něco rychle říct, někomu rychle odvětit, prostě někoho setřít a nakonec řekl pěknou blbost. Tohle se povedlo jednomu spolužákovi. Už ani nevím, o čem jsme se hádali, každopádně on se chtěl zastat menšiny a místo aby řekl, že každý má právo na svůj názor, což je docela chytrý argument, vylezlo z něj: "Každý má názor na větu." Svůj účel to ale nakonec plnilo, jelikož jsme se přestali hašteřit a začali jsme se smát jeho přeřeku.
Naše jídelna vaří opravdu dobře, ale někdy se jí povede nějaký nestravitelný pokrm jako jednou, kdy uvařili příšerně mastné špagety, kde byl DOSLOVA vidět olej. Spolužák tedy prohlásil, že to rozhodně jíst nebude a šel si pro pití, aby se té chuti zbavil. Pití si přinesl, napil se a povídá: "Fuj, to chutná jako jar." Na což jsem mu musela odvětit: "No jo, to máš totiž jar na odstranění mastnoty z těch špaget, víš." No uznejte, nenapadlo by vás to taky?
Jeli jsme takhle se školou na výlet. Dorazili jsme na místo a paní, co nás vítala, povídá: "Chovejte se tu jako doma." A jeden spolužák na to: "To by to dopadlo."
Moje výplody:
Koupila jsem si nový svetr, na kterém je koala. Hrozně se mi líbí a když si mamka chtěla vyfotit mě s bráchou, hned jsem jí chtěla oznámit, že si beru ten svetr s koalou, ale místo toho ze mě vylezlo: "Já si vemu ten svetr z koaly." A mamce chvilku trvalo, než jí došlo, co jsem tím myslela. Chudáci koaly.
Píšeme si takhle s Bý a já jí něčím provokovala a chtěla jsem to zakončit nečím originálním o tom, že to pro mě nakonec stejně dopadne dobře a napadla mě zase jedna blbost: Možná mě zabiješ, ale to přežiju. Až na to, že to popírá veškeré fyzikální zákony a hranice chápání, to bylo fakt originální.
Ačkoli jsem velmi výbušný šlověk, snažím se nemluvit sprostě popřípadě to nějak omezit. Například, když někdo řekne "Kruva!" Tak odvětím: "Seš no.." Už to dělám automaticky a spoléhám se na to, že to těm lidem začne vadit a přestanou to řikat. Ovšem problém nastává, když mi takové slovo ujede taky. Pak se to špatně zachraňuje. Takhle mi to ujelo jednou ve škole a já povídám. "Kruva!" Nastává hrobové ticho. Co teď? Tak mě napadlo. "jíčká snáší.." Jako dokončení Kur vajíčka snáší. Ale myslím, že to po té odmlce stejně k ničemu nebylo.
Už jsem tu vysvětlovala, že mám králíka Meruňku, což je samec, ale všichni jí řikáme holka, protože jsme si mysleli, že je to samice a vžilo se to. Vtipné na tom je, že se Meruňka podle toho opravdu začala chovat jako samice a normálně si postavila i hnízdo. Táta mi pak říkal, že už jsem ji tak zmátla, že si sama myslí, že je holka. A já na to: "Tak to je super, jelikož já Erikovi (naší andulce) řikám, že je to pakůň." Schválně, jestli to taky bude mít podobný výsledek. Ta představa mi přijde vážně vtipná.
Hlášky z domova:
Když nám nefungoval počítač museli jsme se omezit na notebooky a ten můj byl hrozně pomalý, ale když nebylo nic jiného po ruce, musel stačit. Mamka si ho tedy půjčila, že se koukne na program a ona je zvyklá, že notebooky mají na touchpadu takové to místo, jak vám to posouvá celou stránku (snad víte, co myslím) jenže můj notebook to nemá. Mamka se tu naštvala, že je to tak pomalý, že už tu jezdí po touchpadu jakou dobu a pořád se jí ta stránka neposunula, až jsem jí vysvětlila, že tohle já tam nemám a že si to musí po souvat přes kurzor, že chytne stránku a posouvá ji. A pak jsem jen tak dodala. "A taky můžeš použít tu myš." Myslím, že té si asi celou tu dobu ani nevšimla.
Občas, když máme mlsnou a nechceme jíst, vymýšlíme si různé hloupé výmluvy, proč hlavní jídlo nejíst a přesunout se rovnou do špajzu. Ovšem výmluva, že to vypadá, jako když někomu vytekl mozek se nějak neuchytila. Proč asi?
Dvojsmyslné hlášky:
Já jsem hodně, ale opravdu HODNĚ dvojsmyslný člověk, který najde dvojsmysl naprosto ve všem. Jednou jsme takhle bavili o tom, že lidé prostě potřebují soukromí na spoustu věcí. A kamarád se se mnou hádal, že, když lidé musí, tak je jim jedno, jestli je soukromí nebo ne. Tak jsem mu odvětila: "Tak se podívej na ty stromy, ty se tady před náma taky nepářej." Oba jsme pak vybuchli smíchy. Bohužel mě lepší argument opravdu nenapadl.
Tahle hláška už je taky docela stará, ale ještě jsem jí sem nenapsala. S holkama jsme se bavily o mých zvířatech. Když jsem měla ještě prvního králíka Pusinku, tak byla s Morčanem v jedné králíkárně a holky si z toho dělaly srandu, že spolu dělali bůhvíco a tak jsem potřebovala tu situaci něčím zachránit. Tak povídám: "No ty máš co říkat, ty jíš párek v rohlíku." Kámoška se zarazila a už neřekla ani slovo.
Hlášky mého brášky:
Brácha má často opravdu vtipné hlášky a člověk si to ani neuvědomí a plácne něco, co nás všechny pobaví. Koukali jsme spolu takhle na film, kde hlavní hrdinové utíkali před nebezpečím, přežili a hlavní hrdinka se radostí rozbrečela, což brácha popsal poznámkou: "Ženská začne brečet, typický." Na druhou stranu měl pravdu. Ve filmech je to tak často..
U nás doma často s mamkou řešíme, jak vypadáme, než někam vyrazíme. Mamka se mě vždycky ptá, jestli to k sobě jde atd. a brácha to od nás odkoukal a když se oblékal, tak si pořád stěžoval, že tohle nechce a to se mu zase nelíbí, tak se ho ptáme, proč a on na to: "Já chci, aby mi to k sobě lisovalo." Snažili jsme se mu vysvětlit, že se říká ladilo, ale on si to nenechal vymluvit a teď to říká pořád. Když někomu něco k sobě pasuje, řekne, že mu to lisuje..
Jeli jsme s tátou ráno do školy a nějaká paní(nic proti ženám za volantem) přímo před námi vjela na křižovatku, ačkoli neměla. Táta hned nadával: "No to je jasný, to je ženská." A bráška mi chytře odvětil: "Ale tati, ženský mají přednost." To jsem sama koukala. Sice si to zapamatoval hezky, ale jak by to pak nan našich silnicích vypadalo, kdybychom se tím řídili.
Já (asi jako většina žen..bez urážky) mám takové pravidlo, že když se mi povede svést svůj problém na někoho jiného, už to není můj problém. Bráška tohle očividně okoukal taky. Tuhle něco shodil na zem, otočí se na tátu a vyčítavě mu s kamennou tváří řekl: "No tati, co to děláš? Zvedni to!" Musela jsme se tomu smát a táta se ani nestačil divit.
Občas se ani nestačíme divit, když brácha přijde ze školy a povídá nám, co dneska dělali. Jednou se nám takhle přišel pochlubit, že po spolužačce hodil kámen. "Proč si to proboha dělal?" Divila jsem se a brácha pyšně odpověděl: "Ono se jí to líbilo." Určitě z toho byla přímo nadšená.
Tak to byly zase nějaké hlášky. Doufám, že jste se při čtení aspoň trochu pobavili a že vám třeba tento článek zvedl náladu.








Wow, bráška je borec

Kur vajíčka snáší, to mě nikdy nenapadalo